Scar /FF-Harry Styles/

Kapitola 12.

Gemma si vyslechla celý příběh o mně a jejím bratrovi. Pečlivě poslouchala a pravidelně přikyvovala. S nikým se mi nediskutovalo tak dobře, jako právě s ní. Když se dozvěděla pravdu, která se nerovnala jejím růžově zbarveným představám o mně a Stylesovi, rozhodla se udělat svérázný krok.

Zašla za ním a poručila si, že mi chce dělat společnost, ať se mu to líbí nebo ne. Přetlumočila mi jeho výraz a podle popisu nebyl zrovna nadšený. Pak prý nakonec dal své sestře za pravdu a dovolil jí, aby se mnou mluvila a více mě poznala.

Trávení času s Gemmou mě uklidňovalo. Cítila jsem se mnohem lépe v přítomnosti mladé dívky, než sama ve Stylesově ložnici.

,, Tyto nebo tyto?"
Elizabeth mi předváděla kousky svého oblečení, které vyhrabala ve skříni. Styles dal za úkol Gemmě, aby mě vzala k sobě a poskytla mi nějaké oblečení na zítřejší cestu do Dublinu. Nechce mě zde nechávat, protože svým blízkým nevěří natolik, aby neměli srdce na to pustit mě domů.

,, Asi ty modré," pokrčila jsem rameny bez zájmu. Oči jsem měla ještě stále červené od pláče. Pozorovala jsem ručičky hodin, které ukazovaly přesně šest. Za okny se už rozpínala hustá tma.

,, Dobrá, dám ti červené. Budeš se v nich bratrovi více líbit."
,,Nechci se tvému bratrovi líbit, Gemmo. Chci, aby mě pustil a abych ho nikdy víckrát nemusela vidět."
,, Už jsem ti několikrát vysvětlovala, že bych ti ráda pomohla, ale nevím jak. Když už si usmyslel, že tady budeš trčet, alespoň ti to chci zpříjemnit."
Přikráčela ke mně a podala mi červené šaty.
,, Chtěla jsem ty modré, " ohradil jsem se.
,, Ty by ti byly velké. Jsi chudší než já, zkus tyhle. Zatím zajdu do koupelny pro ostatní věci... "

Oblékla jsem si červené šaty, které odhalovaly ramena. Střih byl opravdu dobrý - zeštíhloval pas a více upozorňoval na ženské křivky. Materiál byl příjemný na kůži a nikde nekousal. Šaty mi padly, jako kdyby byly přímo ušité na mou postavu.
Pozorovala jsem se v malém zrcadle, které měla Gemma pověšené v pokoji.
Její ložnice nebyla tak honosná jako bratrova. Naopak se zde nacházela jen skromná postel, menší skříň a stůl z borovicového dřeva. Koupelna nebyla součástí pokoje, jako tomu bylo u Stylese.

Gemma nechala pootevřené dveře, když odcházela do koupelny. Skrz ně jsem uslyšela dva hluboké hlasy, které společně diskutovaly a něčemu se smály.
Na chodbě jsem se nedokázala orientovat, protože všechny dveře vypadaly stejně a žádné z nich nebyly označené názvem nebo alespoň číslem.

Čím blíže jsem se dostávala k místnosti, odkud zvuky vycházely, tím víc jsem byla schopnější rozpoznat hlasy. Jedním jsem si byla jistá - Styles. Ten druhý mi byl pouze povědomý.

,, A potom se jen vystrašeně dívala, " řekl Styles.
,, Jinak se dívat ani neumí, " druhý hlas doplnil a oba se začaly smát. Stačilo to na to, abych si vzpomněla, odkud ho z nám. Nemusela jsem ve vzpomínkách pátrat vůbec daleko.
Oliver Saltzman.

Rozeznala jsem oba hlasy a strnula na místě.
Vždyť toho zavřeli do sklepa, tak co dělá tady!?

Ve svém nitru jsem pocítila strach, který mi naplnil plíce a já tak jen stěží popadala dech. Přibližovala jsem se blíž, zády po celou dobu opřená o zeď a snažila se slyšet každé slovo, které během rozhovoru zaznělo.

,, V kolik zítra odletíte?"
,, Hned ráno, nejspíš kolem šesté hodiny," odpověděl Styles, "Horan chce se mnou vyjednávat o nějakém návrhu, který by měl být podle všeho výhodný jak pro Irsko, tak pro Anglii. Moc dobře ví, že by Irsko nemělo proti Anglii v tento moment šanci, a proto se snaží o kompromis, který mu samozřejmě neumožním, " vysvětloval dál.
,, Přesně tak. Nesmíme na něj přistoupit. Máme možnost porazit Irsko a toho musíme využít," souhlasně pronesl Oliver.
Vůbec jsem ho nepoznávala.
Je možné, aby tohle byl opravdu ten Oliver, kterého jsem ubytovala v hospůdce?

,, Do tří tahů šach mat, " řekl Styles, když už jsem stála nepatrný kus od vchodu. Pootevřenými dveřmi jsem viděla šachovnici a figurky, které po nich každý z nich posouval.
,, To si jen myslíš, Harolde."
Táhl Oliver, poté Styles.
Harold. Ten Harold, o kterém mi přece vyprávěl. Ten kluk, který ho naučil hrát šachy. Jeho nejlepší kamarád.

Hrál Oliver a opět byly na řadě Stylesovy dlouhé štíhlé prsty. Vzal černou dámu, postavil ji na černé pole a vykřikl: ,, Šach mat!"
A zrovna ve chvíli, kdy jsem udělala další krok, látka dlouhých šatů se mi dostala pod nohy a já sebou práskla na zem. Tvrdý náraz mě okamžitě prozradil. Viděla jsem dva stíny, které se zvedají ze židle a míří ke dveřím.

Okamžitě jsem se postavila a vydala na útěk.
Chtěla jsem běžet tou samou cestou, kterou jsem přišla, ale tam už se objevil voják, který mě nechápavě zkoumal pohledem.
Zazmatkovala jsem a rozběhla se na druhou stranu. Velká postava v uniformě se přede mnou objevila i tentokrát a tudíž mi zbývala jediná cesta.

Hned mi bylo jasné, co tím Louis myslel, když říkal, že má Styles prošpehovanou každou chodbu i roh. Vydala jsem se poslední možnou cestou.

,, Stůj! " zařval Styles. Okamžitě se mi v hlavě vybavila vzpomínka. Tohle totiž není poprvé, co před ním utíkám.
Zahnula jsem za roh. Dlouhé šaty za mnou vlály jako louka červených máků ve větru.

Blížila jsem se ke dveřím, které jsem si pamatovala - podle všeho vedly na venkovní základnu. Přiběhla jsem k nim a popadla za kliku.
Byly zamčené. Bohužel nebyl čas na další útěk. Z každé strany ke mně mířili vojáci. Otočila jsem se zády ke dveřím a spatřila jejich velitele. Blížil se ke mně s velice vzteklým výrazem ve tváři.
,, Odveďte ji do mé pracovny, " poručil a rukou ukázal na mě.

Každý mě chytl z jedné strany. Nepokoušela jsem se vzpírat. Už jsem věděla, že bych tím nic nedokázala, jenom to tak možná celé zhoršila.

Ruce mi visely ze stropu, na kterém byly připevněné pomocí provazů. Ve dveřích se objevila hlava Stylese a v pozadí i obličej Olivera.
Navázali jsme spolu oční kontakt. Vložila jsem do něho tolik nenávisti, kolik jen šlo. Jak mě mohl takhle zradit? Vůbec není ten, za koho se celou dobu vydával.

Všechno to byla jenom lest, na kterou jsem se nechala nachytat.
Oči mi zamířily ke Stylesovi. Bylo mi jasné, že ten nápad pocházel z jeho hlavy.

Když chtěl, abych odešla, protože ho už nezajímám, bylo to právě naopak. Olivera poslal, aby si zahrál na hrozného chudáka, který před ním utíká a já, dobrá duše, mu jistě nabídnu pomoc.
Vyzvídal informace, které jsem mu řekla a všechny je přetlumočil jemu. Myslela jsem si, jaká nenávist mezi nimi panuje, ale ve skutečnosti spolu hrají šachy a při tom se smějí nad mou hloupostí.
Vzpomněla jsem si na blátivé stopy, kterých si vojáci nevšimli. Měli totiž poručené - nevšímat si jich.

Vojáci odešli a s nimi i Oliver.
V pokoji jsem zůstala opět jen s ním.

Jeho oči hltaly mé natažené tělo. Snažil se neprojevit zájem, ale nejspíš ho červené šaty opravdu oslovily.
,, Kde jsi je vzala?" zeptal se zaujatě.
Místo odpovědi jsem otočila hlavu do strany. Přistoupil ke mně s pobaveným výrazem.
,, Jsme opět na začátku? Nebudeš se se mnou bavit?"
Podívala jsem se zpět na něj.
,, Chci domů! " odsekla jsem.
,, Zrovna zítra tam spolu poletíme."
,, Nikam s Vámi nepoletím."
,, A pak rozuměj ženám, " zakroutil pobaveně hlavou.

Zdravím všechny u nové kapitoly! Jak jinak než po dlouhé době:))
Absolutně miluju Harryho novou písničku a vy?
Budu moc ráda za názor na dnešní kapitolu.
A. <3