Scar /FF-Harry Styles/

Kapitola 15.

Pět.
Bylo jich pět.
Pět lidských nehybných těl pokrytých krví.

Vykřikla jsem a ruku si dala před ústa.
Zbraň mi mířila přímo k srdci.
,, Opovaž se o jakýkoliv pohyb! " zařval velký muž s tmavými vlasy, černýma očima jako dva úhlíky a tmavě hnědou čokoládovou pletí.

Začal se přibližovat ke mně takovou rychlostí, až jsem zapomněla vůbec zareagovat. Popadl mě za zápěstí a začal mě táhnout přes těla potříštěná krví. Dva obličeje byly úplně znetvořené, třetímu tekla krev z nosu a uší, čtvrtý měl přes tváře obrovské řezné rány a pátý...
Pátá byla velice známá tvář.

,, Liame! " začala jsem sebou třást ze strany na stranu, až se mi povedlo útočníka na chvíli zbavit moci. Sesunula jsem se na kamennou podlahu a dotkla se jeho chladné tváře.
Celá červená od rudé, ještě stále teplé krve, se ani nepohnula. Žádná část. Ani víčka, ani pusa, ani obočí, ani nos. Na zemi leželo jen jeho bezvládné tělo bez známky života.

,, Co jste to udělali?" začala jsem ječet.
,, Co jste to proboha s mým Liamem udělali?"
Zlomil se mi hlas v půlce věty.
Útočník mě chytil za pas a prudce odstrčil.
Rozkřičela jsem se bolestí a strachem. Slzy mi pokryly tváře tak jako potůčky krve ty Liamovy.

,, Nech ho ležet a přestaň se hýbat!" Zakřičel mi do ucha a zvedl mě zpět na nohy. Byla jsem tak slabá, že jsem se pomalu neudržela. Tak slabá, že jsem nemohla vyřknout jediné slovo.
Moje tělo bylo na pokraji zhroucení.

Táhl mě dál od něj. Prohlížela jsem si ty nevinné obličeje, mezi nimiž ležel i on.
Kluk, který pro mě tolik znamenal.

Bouchl se mnou o zeď, až jsem vykřikla bolestí. Začalo mě pálit celé tělo až do morku kostí.
Bolest uvnitř byla silnější, než ta zvenčí. 
Vyplnila všechna místa v těle a doputovala až k tomu nejcitlivějšímu - k mému srdci.

Skleněné oči mi znemožnily vidění. Celá jeho tvář se mi rozplynula před očima.
Slyšela jsem další hlasy, blížící se od ležících těl.

,, Maliku!" ozval se jeden z dalších mužů nadšeně.
,, Tvá dnešní akce dopadla přesně tak, jak byla očekávána. Rychle se zbavíme těl a pak odletíme. Letadlo nás čeká pár set metrů opodál. Přesně za deset minut dokončíme všechno ostatní. Parlament bude srovnán se zemí."

,, Styles, " zašeptala jsem roztřeseným hlasem.

,, Co jsi to řekla?" chytl mě pod krkem a ze zadní kapsy vytáhl nůž.
,, Co se stane s parlamentem?" ptala jsem se vyděšeně.

,, Podříznu jí hrdlo," uchechtl se a lehce přejel po mé kůži na krku. Ucítila jsem proud červené tekutiny na kůži. Bolest se však vytratila.

,, Přestaň se zabývat nějakou holkou. Musíme odtud okamžitě zmizet. Za chvíli přijedou další vojenské jednotky a je s námi konec!" řval jeden z mužů. Otočil se na ně a potom zpět ke mně.
Měl ve tváři strašidelný výraz. Půlku jeho obličeje kryly černé inkoustové čáry a půlku zase jizvy.

,, Do prdele! Přestaň se tím zabývat!"
,, Není čas!" začali se navzájem překřikovat.

,, Tohle bude jedna z dalších obětí. Její mrtvé tělo se bude vyjímat v zítřejších novinách s těmi pěti dalšími." začal mi nožem předjíždět od brady až k hrudi. Roztrhl mi bílou košili, teď už nasáklou krví.

Stačil jediný pohyb a ostrá hrana nože by se mi zaryla do srdce.
Stačilo, aby trochu pootočil zápěstím a prořízl by mi plíce.

Čekala jsem to. Čekala jsem tlak, který se mi rozproudí po těle a zamlží celou mou mysl, ale...

Nepřišel.

Místo toho přišel někdo jiný.
Někdo, kdo mi při mé poslední myšlence utonul v hlavě.

Ozval se hlučný výstřel, který poznamenal Malikovu hlavu.
Naposledy se nadechl, ale výdech už se neodrazil od mé tváře tak, jako tomu bylo doposud. Jeho tělo se zhroutilo na zem a já se křečovitě dotkla svého krku.
Druhou rukou jsem si zakryla rozkrvácenou hruď a přestala vnímat. Bílé rozmlžené vidění se zaměnilo za černé. Tělo padalo k zemi a má duše s ním.

*

Jeho obličej s ostře řezanými rysy a kudrnatými prstýnky se skláněl nad postelí, když jsem roztřeseně otevřela oči.

,, Elizabeth, " vydechl.
Z jeho hlasu se ozvala úleva a naděje.
Prohrábl si vlasy, které se mu kroutily okolo spánků.
Chtěla jsem se posadit, ale začala mě pálit hruď.
,, Opatrně," jemně mě chytil za ramena a naznačil mi, abych raději ležela.
Pomalu se ke mně naklonil a věnoval mi letmý polibek na čelo.
,, Zavři oči, Beth, tvé tělo potřebuje odpočinek."
Jeho tón hlasu byl tak něžný a klidný. Nemohla jsem věřit svým uším. Nebyla jsem si jistá, jestli se mi to všechno zase jen nezdá.

Sfoukl svíčku, jejíž plápolající plamínek byl jediným zdrojem světla v pokoji, a pohladil mě palcem po tváři.
,, Díky bohu, že žiješ,"zašeptal.

*

Když jsem se znovu probudila, v ložnici se stále rozpínala tma.
Hlava už si trochu odpočinula a dokázala si vzpomenout na pár věcí, které se udály. Ležela jsem pod přikrývku, ale i tak mi byla zima. Opatrně jsem otočila hlavu na pravou stranu a zůstala jsem nevěřícně hledět. Ležel vedle mě. Neměl oblečenou uniformu, jeho tělo bylo holé.

Ruka se mi začala posouvat k jeho tváři a lehce jsem se ho dotkla. Jelikož byla noc, nic jsem nemohla vidět. Cítila jsem pouze jednodenní strniště okolo rtů a po stranách tváří. Jeho paže se pohla a já neodolala doteku.

Měl ji složenou pod hlavou a pomalu oddechoval. Prsty mi začaly bloudit po jeho vyrýsovaných svalech. Nejspíš mé studené doteky pocítil a probral se. Okamžitě jsem ucukla.
Zmateně si prohlížel mé prsty, které jsem si přitiskla nervozitou ke rtům.

,, Beth, " oslovil mě tak už po druhé. Nejspíš čekal na mé vysvětlení, proč se ho uprostřed noci dotýká, místo toho, abych spala.
,, Je mi zima," zašeptala jsem.
Chvíli se ní nedělo. Myslela jsem, že znovu usnul, když v tom si mě pomalu přitáhl k sobě. Byl velice opatrný a ohleduplný a jeho zacházení se mi zdálo velice cizí. Chytl mě okolo pasu a své tělo přitiskl k tomu mému. Zakryl nás přikrývkou a hlavu si opřel o tu mou.

Cítila jsme náhlou vlnu tepla, která mě pohltila.
Naše dvě holá těla se k sobě tiskla. Byl jako topení. Za chvíli ohřál každou mou část, od hlavy až po špičky prstů. Naše dechy se o chvíli později sjednotily a oba dva jsme znovu usnuli.

Zdravím všechny!
Vaše zprávy mě tolik motivují, že jsem si našla opět čas a napsala novou kapitolu. Je sice pravda, že Harryho objevení je poměrně dost velká náhoda, ale v příští kapitole svou přítomnost objasní jak Elizabeth, tak i vám.
Mějte se moc hezky,
A.