Scar /FF-Harry Styles/

Kapitola 21.

Skrz slzy jsem pozorovala Horana, který se potutelně bavil. Mě však bylo do pláče. Zradil mě. Člověk, na kterém mi začalo záležet, mě zradil.

,, Je mi velice líto, že tě to tak zasáhlo. Nemyslel jsem, že by se ti po jistých událostech se Stylesem ještě někdy k němu chtělo vrátit zpátky. Doufal jsem, že mi za to budeš vděčná. "

Jen jsem mlčela a nervózně si kousala vnitřní stranu tváře. Napjatě jsem zadržovala slzy a snažila se o nádech. Jako by se mi plíce scvrkly. Bylo mi z toho špatně. Bylo mi z něj špatně.

,, O nic jsem se Vás neprosila," ucedila jsem bez známky vděku.
Horan zakroutil hlavou. Všimla jsem si, jak se jeho koutky rozšiřovaly do úsměvu.

,, Ty ne, ale Styles ano."
Čím častěji opakoval jeho jméno, tím více se mi začal zvedat žaludek.

,, Chci jít domů," pohlédla jsem mu do očí. Jen zvedl překvapeně obočí.

,, Tady jsi doma, " poukázal kolem nás.

,,Nechci tady být."

,, Styles ti opravdu nic nepoveděl, viď?"
Zakroutila jsem hlavou.

,, To, že ses zbavila okovů, které ti nasadil, neznamená, že ses zbavila budoucnosti, kterou ti zajistil."

Neměla jsem žádné ponětí, co tím měl na mysli.

,, Chci, abys teď pojedla. "
Poukázal na jídlo před námi.

,, Nemám hlad," utrousila jsem.

,, Potřebuješ energii."
Pokrčila jsem rameny a jen na něj bez duše hleděla.

,, Nebudu ti to znovu opakovat, Elizabeth."

,, Řekla jsem, že nemám hlad. To znamená, že mě nikdo nebude nutit do jídla. Nikdo, včetně Vás,"ohradila jsem se.
Můj hlas začal nabírat na podrážděnosti.

,, Jak myslíš. V tom případě není žádný důvod k tomu, abychom nemohli začít už teď."

Naštvaně se postavil a dokráčel ke mně.
Popadl mě a donutil mě stoupnout si na nohy.
Prsty mi stisk zápěstí. Bylo to silné a bolestivé, jenomže jsem na to byla zvyklá.
Byla jsem zvyklá na Harryho ruce, které si s mým tělem dělaly pokaždé to, co se jim zachtělo.

Horan si mě přitáhl k sobě a vrhl se hladově na mé rty.
Překvapená, vystrašená a znechucená jsem se ho snažila od sebe odstrčit, ale neměla jsem dostatek síly.
Využil situace, kdy jsem povolila semknuté rty a dostal se jazykem do mých úst. Začala jsem bušit do jeho hrudi, ale nepomohlo to. Dál pokračoval vtom, co jsem se tak odmítavě snažila zastavit.
Kousla jsem ho do rtů tak silně, až se se zaklením odtáhl.

,, Co si myslíte, že děláte?! " začala jsem po něm vřískat.
Palcem si setřel krev, která mu tekla a vrhl na mě vražedný pohled. I na ten jsem byla z minulosti zvyklá.

Surově mě popadl za ruku a vydal se ke dveřím. Táhl mě za sebou jako pytel brambor.

,, Pusťte!" zmítala jsem se ze strany na stranu, ale nemělo to žádnou cenu.

Tak, jak jsem se rychle v jídelně objevila, jsem z ní také zmizela.
Vedl mě ke dveřím, které jsme s Carolinou po cestě sem míjely. Tentokrát jsme se však u nich zastavili.
Horan vytáhl z kapsy klíče a strčil je do zámku.

Strhl mě dovnitř pokoje a zabouchl za námi dveře.
Začal se mnou couvat do středu tmavé místnosti k velké posteli s modrým přehozem.

,, Prosím," naléhala jsem.
Pozorovala jsme jeho výraz, z kterého jsem nedokázala vyčíst jednu jedinou dobrou věc, nýbrž jen špatné představy a úmysly.
Horan si začal rozepínat pásek u kalhot a mé tělo na to okamžitým třepotem zareagovalo. Bála jsem se. Bála jsem se toho, co se bude dít.