Scar /FF-Harry Styles/

Kapitola 31.

Druhého dne jsem se vzbudila v Harryho pracovně. Tápala jsem v myšlenkách a snažila se vymyslet, jak bych mohla vyplnit nekonečný čas čekání.

Vešla jsem do koupelny a zhrozila se nad tím, jak vypadám. Vlasy jsem měla rozcuchané a pod očima se mi pnuly dvě velké rýhy z nevyspání. Opláchla jsem si obličej studenou vodou a vyčistila si zuby. Vlasy jsem si stáhla do drdolu a vyšla jsem ven. Na chodbě nikdo nebyl. Většina vojáků byla nasazena na frontu, a proto jsem se zde cítila poněkud nepatřičně.

Vyšla jsem z velké budovy na nádvoří a rozhlédla se kolem. Uviděla jsem skupinu vojáků, kteří právě o něčem zaneprázdněně diskutovali. Zamířila jsem k nim, abych se dozvěděla něco víc.

,,Irsko má velkou přesilu na Jihu, musíme na ně zaútočit ze severu," navrhoval jeden z mužů.

Druhý pouze kroutil hlavou,, Rozhodně ne, lepší bude přímo zaútočit na Dublin, není na co čekat."

Do vyměny názorů se vmísil také třetí voják.
,, Nemůžeme zaútočit napřímo. Irsko to očekává a jsou na to připraveni, Mathew."

,, Slyšeli jste o tom Veliteli? Prý má těžké zranění," uslyšela jsem od dalšího z nich a v ten moment mi přejel mráz po zádech.
Kvapně jsem se vydala do jejich kruhu, abych se dozvěděla více.

,, Mluvili jste o Harrym Stylesovi? Co se s ním stalo?" ozvala jsem se, ale nikdo mi neodpověděl. Úplně mě odignorovali a povídali si dál mezi sebou.

,, Musíme počkat, jakou taktiku ten blbec vymyslí. Měl by už ale začít něco dělat, nebo nás Horan s vojskem brzy obsadí," zasmál se jeden arogantně, jako kdyby si myslel, že velet všem ostatním je naprosto primitivní a on by to zvládl daleko lépe než Styles.
V ten moment mě jeho hlas podráždil natolik, abych si jejich pozornost získala znovu.

,, Můžete mi laskavě odpovědět na moji otázku?"

Vojáci mě teprve teď zpozorovali a pobaveně se uchechtli.

,, Co je? Příjde vám tu něco k smíchu?" zvedla jsem obočí a zabodla se jednomu z mužů do očí.
Pohled mi neúprosně oplácel a já na chvíli začala pochybovat, jestli jsem nebyla příliš troufalá.

,, ty budeš ta děvka velitele, viď?" Zeptal se mě nakonec a ostatní se jeho dotazu zasmáli.

,, Prosím?" nevěřícně jsem na ně hleděla.

,, Nebo už má jinou? On to střídá jako ponožky, horko těžko se v tom dá vyznat." pohodil rukama, aby zvýraznil jeho zmatenost ve Stylesových vztazích.
Tak neskutečně mě svým obličejem vytáčel. Jeho tvář byla velmi nesymetrická. Obočí se mu rozjíždělo jiným směrem. V jednom oku měl tiky a v koutku rtu se mu červenal zánět.
Hněv ve mně začal bublat. Přistoupila jsem k němu blíž a silně mu vlepila facku.
Voják strnul na místě a nevěřícně mě pozoroval.

,, Být Vámi, tak si moc nevyskakuju. Nemám problém postarat se o to, aby vás Styles potrestal za vaše nevhodné chování." Prskla jsem po něm rozhořčeně a pak se na místě otočila a odkráčela pryč. Voják něco otrousil, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Rozhodla jsem se jít hledat Gemmu.

Nejdřív jsem zamířila do jejího pokoje s nadějí, že třeba ještě bude spát. Zaklepala jsem na dveře, ale nikdo neodpovídal.

Rozhodla jsem se tedy navštívit kuchyni. Dlouho mi trvalo, než jsem ji našla. Byla úplně v přízemí mezi jídelnou a pracovnami. Vešla jsem pomalu dovnitř a zpozorovala dva lidi, kteří spolu stáli v objetí.
Jedna z nich byla Gemma. Poznala jsem ovšem i muže, kterého držela kolem krku. Byl to Louis.
Mlčky jsem hleděla na to, jak si šeptají různé věci, hladí se po obličeji a laskají se na rtech.