Scar /FF-Harry Styles/

Kapitola 5.

Upozornění! V Anglii byla sice v roce 1951 demokracie, ale do příbehu se mi hodilo zakomponovat cenzuru v novinách. Snad to nebude někomu vadit.

***

,, Nejprve se tě chci zeptat, jakou šanci dáváš vítěztví Anglií nad Irskem." začal pochodovat po místnosti tam a zpátky.

,, Žádnou, Irsko vás porazí." odpovědela jsem stručně.
,,Vás?" Podivil se.
,, N - nás, víte, jak to myslím" opravila jsem se a on si mě změřil nevěřícným pohledem. Nakonec přikývl.

,, Proč si to myslíš?" Složil ruce za zády.
,, Nevím, věřím ve spravedlnost a osud." Pokrčila jsem rameny.

,, Největší blbost, kterou jsem kdy slyšel." Protočil znuděně panenky.

,, Jak se vám se strýčkem žije v Londýně?" zeptal se s nejistým tónem v hlase.
,, Nedělejte, že vám na tomto záleží." odsekla jsem.

,, Co si myslíš o vyzbrojení anglické armády?"
Samozřejmě, že nezáleží.
,, V tomhle se nevyznám. S otázkami o technice se nemusíme zaobírat."

,, Dobrá, máš v Irsku nějaké příbuzné?"
Nad touto otázkou jsem zaváhala.
,, Ne, nemám." Nakonec jsem zalhala.

,, Jak se ti líbí články v dnešních novinách?" Konečně přišlo něco, k čemu se s radostí vyjadřím.

,, Nevím, jestli máte obyvatele Londýna za neandrtálce, ale všichni nejsou blbí, jak si myslíte.
Tolik článků jste z původního návrhu vymazali a nahradili je za odstavečky o momentálně nepodstatných věcech nebo si je upravili podle svých představ. Nikoho nezajímá článek o tom, jak naučit psa výborným kouskům. Všechny zajímá situace v Irsku. Kdy všechno skončí a znovu nastane mír. Místo toho tam cpete takové blbosti a myslíte si, že na to lidé nepříjdou." Odpověděla jsem.

,, Takhle to není, jsou tam všechny informace, které lidé potřebují vědět."
,, V tom případě nepotřebují vědet vůbec nic. Nechci si ani zkoušet tipnout, kolik redaktorů napsalo negativní články na dnešní situace a na názor o vašem veliteli nebo o Vás. Určitě je jich více, než těch pozitivních, mám pravdu?"  Na to neodpověděl. Jednoduše přeskočil na další otázku.

,, Co si myslíš o veliteli Anglie?"
Tuto otázku jsem od něj upřímně nečekala. Proč mu záleží na mém názoru?
,,Je to ten nejvetší hajzl. Nechá padnout tisíce životů jen kvůli pár kilometrům půdy."
,, Těchto pár kilometrů se však bude do budoucna velice hodit a-"

,, Vidíte? Jste stejný jako on. A co ti lidé, kteří umírají? Je vám dražší půda než spokojené obyvatelstvo, viďte?" zarazila jsem ho.

Pak ale bez přemýšlení odpověděl: ,, Jsi jen blbá ženská, která ničemu nerozumí."
,, Zato vy jste hrozně chytrý a inteligentní muž, který dělá jen správné úsudky a činny."
Nemohla jsem si odpustit uštěpačnou poznámku. Silně svíral čelist k sobě, ale mou odpověď nemohl nechat poletovat ve vzduchu.

,, Zdá se mi, že je tvá pusa až moc prořízlá." Přejel si jazykem po spodním rtu, ,,Uvidíme, kolik nám toho řekne za chvíli."

Přišel ke mně a uvolnil provaz.
,, Doufám, že budeš schopna dojít se mnou před vojáky bez toho, aniž bych tě musel uhodit či napomenout."
,, Pokud se do mě nebudete navážet, tak-"
,,Pokud mi k tomu nedáš důvod, nemám potřebu se tě dotýkat" skočil mi do řeči. Zase mě z nějakého divného důvodu ranil.

Vyšli jsme spolu z pracovny a zamířili k velkým hnědým dveřím, které vedli ven z budovy. Před základnou už stáli všichni vojáci v pozoru. Tvořili několik čtverců v přesných řadách. Pohlédla jsem na Stylese, který stál napřímeně a ve tváři měl zamračený krutý výraz.

Přešel se mnou v patách na menší stupínek, aby ho všechny tváře dobře viděly.

Nejprve počkal na absolutní ticho. I spadnutí špendlíku by zde bylo slyšet. Jediný pohyb, který jsem slyšela, byl můj tlukot srdce a přerývavé dýchání.

,, Včera v noci se této mladé ženě podařilo uniknout ze základny. Byla svázaná, usazená na židli ve sklepě, sama odtud nemohla utéct, a proto se ptám..."
Popadl mě za zápěstí a vytáhl si mě k sobě na stupínek. ,,Kdo pomohl této holce k úniku? Přiznejte se dobrovolně a vystupte z řady." Všichni mlčeli a netrpělivě vyčkávali. Když se však dlouho neobjevoval jediný pohyb, voják Styles to zkusil jinak.

,,Rozhlédni se Elizabeth a řekni mi, jestli tady stojí" zašeptal mi do ucha. Pomalu jsem přejížděla pohledem po tvářích všech vojáků. Z posledních řad jsem se dostávala k těm předním, když v tom mé oči navázali kontakt se známými modrými perličkami. Stál hned ve druhé řadě. V obličeji měl vystrašený výraz. Zřejmě mi nevěřil dostatečně na tolik, aby pochopil, že ho nikdy za jakoukoliv cenu neudám.

Styles postřehl, že se na jednoho z vojáků dívám až moc dlouho, a proto jsem okamžitě uhnula pohledem.
,,Není tady." pronesla jsem svou konečnou odpověď.
,, Jsi si jistá?" Otočil se ke mně.
,, Naprosto."
Jeho očnímu kontaktu jsem se snažila vyhnout jak to jen šlo.

,, Pokud se viník nepřizná a já zjistím, kdo jí pomohl, čeká ho smrt. " Pár vojáků se na sebe navzájem ohlédlo. Ten pravý však sklopeně hleděl k zemi.

Styles seskočil se stupínku na zem a společně se mnou se vydal zpět do pracovny.

,, Pokud se dozvím, že jsi mi teď lhala Elizabeth, tak je tvůj konec stejný, na to pamatuj." Procedil skrz zaťaté zuby.

Posadil se zpět za stůl a otevřel noviny. Nechápavě jsem před ním stála.
,, Co koukáš? Hleď si svého." Vyštěkl rozhořčeně.
,, Mohu odejít?" Nadzvedl překvapeně obočí.
,, Běž si. Nemám víc, co by mě o tobě zajímalo. Chtěl jsem chytnout toho hloupého vojáčka, co si hraje na dobráčka. Nikdo mi tu nebude dělat nepořádek." pronesl.
,,Opravdu?" Nemohla jsem uvěřit.
,,Nerad se opakuji. Zmiz mi z očí, než si to rozmyslím." Zasyčel podrážděně.
Na nic jsem nečekala, vzala nohy na remena a pelášila pryč.
Pryč od něj.
Od Stylese.