Scar /FF-Harry Styles/

Kapitola 33.

Kolem druhé hodiny mě nad ránem probudil silný vítr za okny. Pohlédla jsem na Harryho, který stále pravidelně oddechoval, a proto jsem se snažila potichu vyklouznout z jeho objetí.
Když jsem se všal chtěla postavit, postel zavrzala a Harry se probudil.

,, omlouvám se, Harry, nechtěla jsem tě probudit," zašpetala jsem, ,,Jak se cítíš?"

,, Daleko lépe," odpověděl a pousmál se. Z nějakého důvodu mě jeho nepatrný úsměv uklidnil.

Harry se chtěl zvednout z postele. Při jeho prudkém pohybu však začala jeho zranění bolet.

,, Kurva," zaklel.
,, Jsi v pořádku? Můžu ti nějak pomoct?"
Styles jen zakroutil hlavou a pomalu se postavil z postele. Odpojil si infuzi a zamířil ke skříni, z které si vytáhl čistou uniformu.

,, Co to děláš Harry? Je stále noc, musíš si odpočinout alespoň do rána."

,, Na to není čas, Elizabeth." Odpověděl mi krátce.

Nejdříve na sebe hodil tmavě zelené kalhoty, které utáhl páskem. Vše dělal velice pomalu a opatrně.
Když stál zády naproti mně, spatřila jsem opět jeho jizvy, které se táhly od krku až po pas. Měsíční světlo každou z nich silně zvýrazňilo.

Tichounce jsem došla k Harrymu a prsty po jedné z nich jemně přejela.
Zaznamenala jsem Harryho prudký pohyb. Narovnal se, ale neotočil se mým směrem.

Rty jsem přiložila na jeho zjizvená záda. Na každém místě dlouhé línie v jeho zádech jsem zanechala polibek.
Harryho tělo se pokaždé zatřáslo. Všimla jsem si, že mu na bocích dokonce vyskočila husí kůže.

Styles se pomalu otočil mým směrem a spočinul na mně pohledem.

,, Kdo ti je udělal?" Špitla jsem.
Harry chvíli mlčel, ale pak mi na mou otázku odpověděl.
,, Můj otec," odpověděl chladně a svým pohledem klesl k zemi.

Začala jsem nevěřícně kroutit hlavou.
Harryho jsem pohladila po tváři a donutila ho tak opět pohlédnout na mně.
,,Proč ti to udělal?"
,, Protože to byl zlý člověk, Elizabeth."
Při vyslovení mého jména se mu začal chvět spodní ret. Všimla jsem si jeho skleněných očí.

,, Jsem stejný jako on," zachraptěl.
Po tvářích se mu začala kutálet slza. Najednou byl tak bezmocný. Tak slabý.
Otevřela jsem mu náruč a Harry se do ní zesunul.

,, Nechci být jako on! Nechci!" Křičel v záchvatu breku.

,, Harry, ty nejsi jako on! Nejsi!" snažila jsem se ho uklidnit, ale má slova jedním uchem poslouchal a druhým vypouštěl.

,, Jsem jako on!" Přesvědčoval mně.

Pomalu se začal sesouvat k zemi a svou težkou váhou mě táhl s sebou.

Opřela jsem se zády o skříň a jeho hlava spočinula na mém klíně.
Hladila jsem ho ve vlasech tak, jako on mně po stehni.

Když se jeho pláč trochu uklidnil, promluvila jsem na něj.

,, Harry, ty nejsi jako on. Jsi daleko lepší člověk. Ty bys nikomu takhle neubližoval."

Harry si otřel oči a podíval se do těch mých.
,, Ale ano. Ubližoval jsem tobě, Beth."

Chytil mě za tvář a přejel mi po ní svými mozolovitými prsty.

,, Ubližoval jsem někomu tak krásnému a nevinnému. Ubližoval jsem někomu, do koho jsem se zamiloval celým svým srdcem!"