Scar /FF-Harry Styles/

Kapitola 20.

Když jsem se chtěla natáhnout pro sklenici, abych hořká slova zapila, popadl ji a hodil ji o protější zeď. V pokoji zněly ostré dopady střepů při střetu s dřevěnou podlahou.

,, Co jsi to udělal? " vyděšeně jsem se postavila, abych se necítila nízko v křesle tak bezmocně.
Harry se na mě vrhl a silně mě natlačil na zeď.

,, Kolik jsi toho měla?" naléhal rozzuřeně.
,, C-cože? "ptala jsem se vyděšeně.
,, Ptám se, kolik jsi toho vína vypila!" křičel mi do obličeje.
,, Já nevím, asi tři skleničky, " odpověděla jsem.
,, Kurva!" zaklel rozčíleně.
,, Sám jsi mi nabízel, abych si dala, tak proč-"
,, Protože jsem nevěděl, že jsi s nikým ještě nikdy nešukala! "
Jeho hanebná slova se mi zarývala pod kůži.
,, Co s tím má co dočinění, kolik vína jsem vypila?" Nechápala jsem jeho zbrklou reakci.

Harry pustil ramena a chytil se za hlavu. Prsty si projel skrz vlasy a začal nervózně pochodovat po pokoji.
,, Harry, co se..." začalo mi být nevolně. Jako kdyby víno začínalo působit čím dál tím víc. Jako kdyby působilo i na jiná místa než jen na moji hlavu.. Čím více jsem upadala do bezvědomí, tím hlasitěji Harry nadával a tahal si nervózně za vlasy.

,, Co se..., " nestačila jsem doříct svou otázku, neboť se mi zatmělo před očima a jediné, co jsem byla schopná vnímat, byly jeho paže, které mě zachytily ještě před tím, než jsem stihla spadnout na zem.

***

S bolestí hlavy jsem se probrala a posadila se na postel.
Celý pokoj se mi točil pod nohama. Až když se zdi a nábytek konečně přestaly hýbat, rozeznala jsem, že nejsem ani v salónku, ani v mém pokoji, a dokonce ani v Londýně. Když jsem se podívala z okna a uviděla na protější zdi velké budovy pohupující se irskou vlajku ve větru a dešti, začala jsem panikařit.

Snažila jsem si vzpomenout na to, co se předešlého večera stalo, ale byly to jen krátké útržky. Pamatovala jsem si, jak jsem s Harrym tančila, jak mě pozval do salónku a jak mi skládal kompliment ohledně červené barvy. Od toho okamžiku jsem měla všechno dočista zamlžené.

Pokoj byl laděný do světle růžové. Bylo vidět, že je přesně určený pro nějakou mladou dívku. Naproti posteli s bílými nebesy a krémovými přikrývkami a polštáři se nacházela velká šatní skříň. Hned vedle ní kosmetický stůl s kulatým zrcadlem téže bílé barvy jako skříň a postel.

Zdi zdobily krásné květinové tapety a podlaha byla z dubového dřeva.
Při prohlížení pokoje mě vyrušilo klepání na dveře.

,, A-ano? " zamumlala jsem a dveře se po mém svolení otevřely.
Stála za nimi žena středního věku s bledou kůží a zrzavými vlasy. Měla klidné hnědé oči, plné rty a pihy v okolí nosu a tváří.
Vínové šaty rýsovaly její štíhlou postavu, která se mi uklonila.

,, Dobrý den, slečno, jak Vám mohu pomoci? "zeptala se vysokým tónem hlasu.
,, Promiň te, ale kde to jsem?"
,, Jste v jedné části z budov parlamentu, slečno,"
Zmateně jsem si ji sjížděla pohledem.
,, Prosím? Jak jsem se sem dostala?"
,, To nevím, slečno. Pan Horan si přeje, abych vás připravila na oběd. Co pro Vás mohu udělat?"
,, Na oběd"
,, Ano, slečno. "
,, Kolik je hodin?"
,, pět, slečno, " odpověděla žena poslušně.
,, Kde je pan Styles? "
,, Myslíte velitele Anglie?" ověřovala si, jestli myslíme tutéž osobu. Úplně jsem zapomněla, že vlastně nějaký velitel je.

,, Ano, kam se poděl?"
,, Omlouvám se slečno, ale velitel Horan mi zakázal Vám na tyto otázky odpovídat."
,, Zakázal Vám, abyste mi řekla, proč tu jsem a kde je Har- Chci říct velitel Styles? " civela jsem na ni nevěřícně.
,, Ano, slečno. Pan Horan říkal, že Vám všechno objasní, pokud s ním budete chtít poobědvat," vysvětlila stručně.
,, Dobře, děkuji, ale vaší pomoci není třeba. Zvládnu se připravit sama," odpověděla jsem. Žena přikývla a odešla.