V mém snu se proháněli hříbata různých barev a různých velikostí. Najednou však začali všechny hříbata nahlas řehtat a já se probudila. Ono řehtání, nebylo bohužel řehtání, ale můj budík, který hlásil šest hodin ráno. Převalila jsem se v posteli a znechuceně vypla budík. Za deset minut poté už jsem byla v kuchyni. Neměla jsem hlad, tak jsem si pouze uvařila čaj.
Ve škole jsem se nedokázala vůbec soustředit. Stále jsem myslela na Lexy a její budoucí hříbě. Jakou bude asi mít barvu? Bude po matce nebo po otci? A vůbec, stále nemá vymyšlené žádné jméno.
Konečně slyším zvonek, ohlašující konec poslední hodiny. JUPÍ! Konečně můžu jít ke koním. Půl hodiny nato jsem stála s Boží ve výběhu. Jako každý den jsme kontrolovali Lexy vemínko. Už bylo pořádně nalité a dokonce už na něm vysela kapička mléka, což znamená že porod bude už každým dnem. Pohladila jsem Lexy a sjela svou rukou na její břicho. Lexy nastražila ouška a otočila svůj krk ke mě. Svojí rukou jsem cítila jemné kopání hříbátka.
Večer jsem se unaveně svalila na postel a okamžitě jsem usnula. Brzy ráno mi někdo volal, avšak já přes mé vypnuté zvuky na telefonu hovor nezaregistrovala a stále spala. Mobil stále vibroval a já nic. Dotyčný to po osmém pokusu vzdal.
Ráno mi zvonil budík jako vždy, ale po otevření telefonu jsem se okamžitě probrala a nevěřila vlastním očím. Boží se mi v půl šesté ráno pokoušela dovolat, ve whatsappu na mě čekala zpráva
Boží: ahoj tady se rodí a ty spíš!!
Okamžitě jsem vytočila boží. Zvedla to během chvilky. Informace se na mě valí rychlostí blesku. Hříbátko už stojí na nožkách a pije mléko od maminky. A hlavně porod proběhl bez problému, vlastně dokonce Boží ráno vstala a ve výběhu bylo krásně bílé s občasnými černými flíčky malinké roztomilé hříbě, které stálo vedle své maminky a rozhlíželo se kolem. Ostatní koně byli v šoku, sice klidně stáli ale nevěřili vlastním očím. Kdo z nich také mohl čekat že se ráno probudí a bude u nich ve stádečku malá kamarádka.
takže všichni celý porod prospali...
Dokonce ani Boží porod nezaregistrovala, a to dokonce byla časně zrána Lexy zkontrolovat a žádné známky, že se chystá rodit nespatřila. Všichni jsme byli ale šťastni, že vše proběhlo v pořádku.
ČTEŠ
Nikdy Nezapomenu
Short StoryOlča měla stále zabořenou hlavu v mém klíně. Mně v očích visely slzy. S každým jejím výdechem jsem se modlila, aby tento výdech nebyl poslední. A to už jsem to nevydržela, z očí se mi draly kapky slané vody. Stékaly mi z tváří do klína. Neměla jsem...