Nikdy Nezapomenu

8.

Všichni jsme byli natěšeni, neboť dnes se již Lexy s Olčou vracejí domů. Když Boží po dvou týdnech spatřila Lexy jak v klidu přežvykuje seno u boxu, spadl jí kámen ze srdce. V oku se jí zaleskla slza štěstí, že vše dobře dopadlo. Konečně tu byla chvíle na kterou všichni čekali. Všechno papírování bylo vyřízené a mohlo se začít nakládat. Tentokrát již i Olča jela v přepravníku. Lexy byla během chvilky naložená a Olča jí do přepravníku následovala. Jako by holky tušili že jedou domů.

Doma je všichni přivítali dlouhým řehtáním a hned se k nim všichni seběhli.I když znali Olču tak krátce, přesto ji už do svého stáda přijali a vypadalo to že jí měli i rádi.

~~~~

Podej mi prosím láhev, říkám když stojím u Olči a snažím se do ní dostat antibiotika, které ještě dobírá. Dnes je to již šest týdnů od návratu z kliniky. tady ji máš Justý, říká a podává mi injekční stříkačku plnou antibiotik. Olča právě ležela, posadila jsem se vedle ní a snažila jí otevřít pusu. Zajela jsem v Olči koutcích prsty do pusy a druhou rukou zmačkla stříkačku. Vše se povedlo a obsah stříkačky zůstal v Olči puse, ta ho poslušně spolkla. Co jiného jí také zbývalo, že?,, Moc hodná" pochválila jsem jí a vstala. Vzala jsem prázdné injekční stříkačky a šla jsem je vypláchnout. Následně jsem je odnesla do buňky. Buňka je vlastně taková sedlovna kde jsou pověšené sedla, uzdečky atd. Nachází se zde také gauč a kamna, v kterých se v zimě topí. Vzala jsem do rukou své jezdecké kalhoty a strčila je do batohu. Budu se je totiž brát domů.

Vyšla jsem ven, kde na mě už čekala Boží. Společně s ní jsem se šla rozloučit s koňmi. Všechny jsem pohladila. Nakonec jsem zamířila i za Vlastou, což je mladá jalovice. Ta mě stihla dokonce i olíznout, což nebylo v plánu. Vyšli jsem a zavřeli za sebou bránu. Tak si tábor uží a vrať se za čtrnáct dní v pořádku, říká Boží a já odpovím. Díky, neboj vrátím se v pořádku. S těmito slovy jsme se rozloučili.