Nikdy Nezapomenu

14.

Safra, pronesu když stojím u skříně a vybírám oblečení, co si s sebou sbalím. Všechno jsem měla přichystané v malém kufru vedle postele, ale stále jako by mi něco chybělo... tikám očima po mé skříni a zkoumám co mi může chybět. Už jsem na to naštěstí přišla. Vždyť já bych málem odjela bez spacáku, no to by dopadlo. Naštěstí ještě nebylo pozdě a já ho přihodila mezi své věci. Cestou míjím koupelnu a pro jistotu si s sebou beru nějaké léky, kdyby bylo nejhůř. Člověk nikdy neví. Teď už jsem jen hodila všechny mé věci do auta aby jsme mohli vyrazit. Byla jsem dost na nervy ale nechtěla jsem, aby to okolí zjistilo.

Už jsme byli na místě, mamka zastavila na náměstí, odkud už jsem šla pěšky až ke koním. Tak si to štráduji ulicí a lidi se na mě otáčí trochu překvapeně, jako kdyby jsem se stěhovala. Ani se jim nedivým táhla jsem kufr velký batoh dvě karimatky a spacák ze kterého se mi cestou trousila sláma. Ty pohledy stály za to, ale bohužel jsem neměla čas, na to si je vychutnat.

Vyhodila jsem všechny své věci na gauč v buňce a začalo se s přípravami. Nejprve jsme začali stavět jídelnu. Jednalo se o altán se stolma a židlemi. chvilku nám trvalo zjistit, jak všechno pospojovat do obrovské střechy. Nakonec se nám to povedlo a my začali konstrukci přidávat nohy.Za hodinku už klubovna stála na místě. Tak a teď už jenom stany. Jenom? Pronesu při pomyšlení na to že budeme stavět pět stanů. To zmákneme uvidíš, utěšila mě Boží, sice jsem tomu nevěřila ale měla pravdu do setmění bylo celé tábořiště postaveno. Už bylo také na čase, začínalo se stmívat a já si ustlala v seně. Jak já tohle zbožňuju, sice vždy mám seno všude ale vůně sena to je moje.

Lehnu si do spacáku a přikryji se koňskou dekou, chystala jsem se jít spát. Po půl hodině převalování slyším žvýkání. Co to může být, pronesu. Byl to myšák, který se svojí černou srstí splynul s tmou. Zbyla mi ještě trocha melounu, takže jsem mu nabídla. Spokojeně odfrkl. Nakonec mi olízl i prázdnou ruku, než pochopil že nic víc už nemám. Od myšáka mě dělili dvě stlučená prkna takže on nemohl tělem ke mě ale mohl prostrčit hlavu k senu. Já jsem se rozhodla si lehnout co nejblíže k němu. Jeho přežvykování mě totiž uklidňovalo. Sice na mě padali kousky sena, které on přežvykoval v hubě ale v tu chvíli mi to nevadilo. Byla jsem dost nervózní a on to poznal, proto u mě zůstal stát dokud jsem úplně neusnula.