Nikdy Nezapomenu

26.

Chvilku jesm jen nehybně ležela.Vše se událo tak rychle. Slyšela jsem zvuky kol. Všimla jsem si, že přepravník má malé boční okno. Stoupla jsem si a vyhlídla ven. Moc jsem neuviděla pouze světla okolních aut, silnici a pár stromů u krajnice. Nulová šance na rozpoznání mojí polohy. Nevěděla jsem kde jsme a ani jak dlouho ještě pojedeme. Ohlídnu se za holkama. Vidím jak Lexy stále uždibuje seno a Olča stojí z posledních sil. Sedla jsem si k ní. Koukala na mě těma nejsmutňejšíma očkama, jaké jsem kdy viděla. Podlomili se jí teď nožky, již nevydržela stát. Lehla si přímo vedle mě. Hladila jsem jí a hledala slova útěchy. Jen marno jsem je hledala, všechna slova jako by se mi vypařily z úst. Začala jsem jí zpívat. Vyprázdnila jsem svoji mysl a plně jsem se soustředila na zpěv. Olča mi položila hlavu do klína a těžce dýchala.

Máš má ovečko dávno spát, už píseň ptáků končí.Kvůli nám přestal i vítr vát, jen můra zírá zvenčí. Já znám její zášť, tak vyhledej skrýš
zas má bílej plášť a v okně je mříž. Máš má ovečko dávno spát
a můžeš hřát, ty mě můžeš hřát.
Vždyť přijdou se ptát, zítra zas přijdou se ptát,
jestli ty v mých představách už mizíš.

dozpívala jsem jí ukolébavku. Olča měla stále zabořenou hlavu v mém klíně. Mě v očích visely slzy. S každým jejím výdechem jsem se modlila, aby tento výdech nebyl poslední. A to už jsem to nevydržela, z očí se mi draly kapky slané vody. Stékaly mi z tváří do klína. Neměla jsem snahu si je otřít, teď mi na tom nezáleželo. Vnímala jsem pouze Olči zpomalující dech. Hladila jsem jí po hlavě a sledovala, jak je její tělo stále zpocenější. Z jejího bříška byla slyšet škrumdající voda. Bylo půl druhé. A já tu seděla s malým nebohým tvorem, který zápasil o každou minutu svého  života.Ona byla tak statečná. Nevzdávala to, a já tu byla s ní.

 Dál jsem jí zpívala písně a ona poslouchala. Ouška měla našpicované, uklidňoval jí můj zpěv. Takhle oddané zvíře jsem nikdy nezažila.A pak se to stalo.Stačil jedinný pohled, a vše se změnilo. Prolomily se ve mně ledy. Zvíře které nalézá bezpečí u člověka? To se málokdy vidí, ale ještě lepší pocit je to zažít na vlastní kůži. Něco se v ten moment ve mně zlomilo. Uvědomila jsem si že chci pomáhal zvířatům jako je Olča. Zvířatům v nouzy. Zvířata jsou tak čistá a nevinná. zaslouží si, aby jim někdo jejich lásku oplácel. Mé kořeny lásky ke zvířatům se teď ještě výce prohloubovaly. Bez jediného slůvka jsem cítila to pouto mezi námi. Cítila jsem to, i přesto že ona nerozumí mě a ani já nerozumím jí.

Z mého myšlení mě dostalo až prudké zastavení. Uslyšela jsem dokonce otvírání a zavírání dveří  auta. Že by jsme byly na místě?I Lexy našpicovala uši stejným směrem.