Hádejte, o čem se mi zdálo? Samozřejmě o koních, tak moc jsem se na ně těšila.
O pár hodin později jsem stála u brány, za níž je Boženky pozemek s koňmi. Sáhnu do kapsy pro klíč a odemknu si. Mé kroky směřovali k buňce, kde jsem se převlékla do pracovního oblečení. Poté jsem se vydala pozdravit koně. Už jsem se blížila k výběhu, když najednou jsem zahlédla moje milované koně, tedy spíše Myšáka, ten se na mě překvapeně podíval a vydal se směrem ke mne. Já jsem jen stála a dívala se na něj jak ladně zvedá své nožky a se svojí viditelnou hrdostí se pohybuje. Už byl jen pár kroků ode mě a já natáhla ruku abych ho mohla pohladit po žuchvách.
Chyběl si mi, řeknu i když vím že mi nerozumí. V tu chvíli mi ukápla slza štěstí, Myšák ji zpozoroval a položil si hlavu na mé rameno. Obejmula jsem ho kolem jeho krku a nasála jeho koňský pach. Jak jen mi tyhle chvilky chyběli. On jen pozoroval jak mu třesícím se hlasem stále opakuju jak ráda ho vidím.
Jestli někdo byl má opora, tak on. I když je to z pohledu druhých pouze zvíře, já to tak nikdy nevnímala, sice mi nikdy neodpoví ale vždy mě alespoň poslouchá.
Bylo tomu tak i tentokrát. Své uši měl nastražené do předu. Poté na mě kývnul svojí hlavou. Jako by mi chtěl říct,, taky tě rád vidím ale nebreč, raději mi dej něco dobrého. Vytáhla jsem z kapsy jednu mrkev a nabídla mu. Vypadal že mu chutnala. Ostatní koně zbystřili. Za chvilku už byli všichni u mě a já je vítala mrkvema.
Za chvilku přišla i Boží. Ráda jsem ji po čtrnácti dnech viděla. Jinak se dnes nic zajímavého nestalo, svítilo slunce a teplota se pohybovala okolo 30°C. Bylo v celku horko, proto jsem se rozhodla, že nechám koníky odpočívat. Pouze jsem je vyčistila a postarala se o ně. Také jsem se dnes s Boženkou domlouvala, jak to bude s dětským táborem.
Tábor začíná v sobotu, avšak já přijdu již v pátek pomoct s přípravami. Moc jsem se těšila, ale trochu jsem se obávala, protože to bude moje praktikantská premiéra. Nikdy předtím jsem se o děti déle než den v kuse nestarala. Bude to pro mě nová zkušenost.
ČTEŠ
Nikdy Nezapomenu
KurzgeschichtenOlča měla stále zabořenou hlavu v mém klíně. Mně v očích visely slzy. S každým jejím výdechem jsem se modlila, aby tento výdech nebyl poslední. A to už jsem to nevydržela, z očí se mi draly kapky slané vody. Stékaly mi z tváří do klína. Neměla jsem...
