Nikdy Nezapomenu

27.

Začala se pomalu otvírat rampa přepravníku, bála jsem se. Co když jsme na hranicích a naleznou mě tady. Neměla jsem s sebou žádné doklady a navíc jsem se nacházela v přepravníku s dvěma kobylama. Jak by to asi vypadalo? Mohli by si myslet, že jsem unesená, v zajetí?Tak či onak by to zpomalilo naši cestu. Olče již mnoho sil nezbývalo, byla na pokraji smrti. To bylo jisté.Umřela by mi tak v náručí. Brrr jen těžce jsem nesla toto pomyšlení. Čím více jsem na to myslela, tím více jsem se bála. Neměla jsem možnost skrýše. Ani tma by mě neochránila.Jestli toto byla policie, byl konec. Rampa byla skoro vysunutá. Srdce mi bylo, jako kdybych běžela maraton. Zamžourala jsem očima a obejmula Olču kolem krku. Modlila jsem se k všemu, co mě v této chvíli napadlo.Na malou chvíli mě oslnilo světlo baterky.

Když si moje oči přivykly, spatřila jsem paní střední postavy. Dívala se na mě zmateně. Prosím, že není od policie. Prohlídla jsem si jí od hlavy k patě. Nespatřila jsem žádný nápis napovídající policie nebo Polizei. Trochu se mi ulevilo, když v tom se naše pohledy setkaly. ,,Holen Sie die Pferde aus dem Transporter" Nerozuměla jsem jí ani slovo. Zvědavě jsem se na ní podívala. naznačila mi, ať jdu k ní. Až teď jsem si všimla nápisu na vedlejší budově Pferdeklinik Cham. Ano! byli jsme na místě. Došla sem již i Lenka, vedle ní stála paní kterou jsem neznala, nebo jsem alespoň neměla zatím tu čest, jí poznat. výhodou ale bylo, že uměla Německy. nebudu kecat, hodilo se to. Zvolala na mě, ať vyvedeme koně ven.

Rozvázala jsem Lexyny vodítko a podala ho Lence. opatrně společně sešli z rampy dolů. Lexy se chovala jako profík, šlo o její hříbě a ona si to velmi dobře uvědomovala. Mezitím jsem přiměla Olču se postavit. Podařilo se, ale nohy se jí třásy, až to nebylo pěkné. Stoupla jsem si k ní ze zadu a pomáhala jsem jejím nohám v pohybu. Společně se nám podařilo také sejít rampu. Šli jsme teď do oné budovy s nápisem. Přede mnou se otevřeli vrata. Vešli jsme jimi dovnitř. Rozhlédla jsem se kolem sebe. nacházelo se tu přes 10 boxů, Procházeli jsme stájovou uličkou. postupně jsme míjeli nemocné nebo zraněné koně. Byl tu nádherný Frísák, s obvázanou nohou, dále Hafling který měl na sobě snad tři deky a nakonec Překrásný Irský kob, který se podobal Lexy. Měl krásně dlouhou hřívu spletenou do copánků. Na první pohled se nezdálo, že by byl nějak nemocný. Na jeho štítku u dvířek boxu visel název Charlie Brixon of Star. Box vedle Charliho byl prázdný. zavedli jsme Lexy s Olčou do boxu. Sotva se za nimi zavřely dvířka, Olča se skácela na zem.Lexy k ní sklonila hlavu.Byl to smutný pohled, nechtěla jsem se na ně koukat. Rvalo mi to srdce. Raději jsem očima těkala po stáji. Povšimla jsem si i štítku nad boxem. Na štítku již bylo napsáno Lexy und fohlen. Stájové hodiny ukazovali 2:30. Za normálních okolností jsem v tento čas dávno spala, dnes jsem ale na spánek neměla ani pomyšlení.