Nikdy Nezapomenu

30.

Pomalu se jí zavírala očka, leží schoulená na seně. Cizí prostředí Olče nevadilo. Stočila svůj pohled na svojí maminku. Stála nade ní. Byli na ní vidět starosti. Olča se také bála. Snažila  se postavit na své nožky. Skoro propla kloub v koleni, když jí projela prudká bolest. Byla to křeč  valila se celým jejím tělem. Ležela  stále na seně hlavou otočená k Lexy. Bylo to tady křeč nabírala na obrátkách. Blížilo se to.
~~
Prudce jsem sebou trhla na posteli. Promnula jsem si oči. Bylo mi najednou neskutečně těžko. posadila jsem se na postel. Bylo šest hodin ráno. Všichni kolem spali. Neskutečně mě bolelo břicho. Cítila jsem se jako by kousek mého srdce umíral. Pomalu a jistě jsem tento pocit začínala vnímat. Nezmohla jsem se na nic. Snažila jsem se sama sebe uklidnit ale nedařilo se to.
~~
Olče se těžce dýchalo. Lexy jemně sklonila hlavu a Olča se zadívala do očí své matky. Kolika sílila. Byl to ošklivý zánět střev. Bylo to tady nadechla se a naposledy těžce vydechla s posledním upnutým pohledem na svoji matku.Lexy vše sledovala se svými skleněnými očky od koňských slz. Olči tep se zastavil. Zemřela teď a tady s nepopsatelnou bolestí na těle i na duši. Pak už se pouze zatmělo.
~~
Seděla jsem stále na své posteli celá roztřesená. Najednou jsem ucítila prudký nával bolesti. Žádný úraz jsem neměla, spíše jako by se kus mého srdce vytratil. Z ničeho nic jsem cítila největší bolest mého života. Pocházela ze srdce. Jen těžko bych jí popsala. Nemohla jsem mluvit. Oči jsem měla zaplavené slzami. Stékali mezi mojí peřinu. Co se to se mnou děje?

 Ve stejnou chvíli tam daleko na klinice v Chamu opustila svět mladá kobylka. A s ní jí následoval kus srdce z mladé dívky.

Po tomto okamžiku jsem se už nikdy necítila stejně. Něco ze mě se na vždy vytratilo.  Tušila jsem, co se děje. Že by se nehezká věždba vyplnila.Byla to pouze noční můra, ne blížící se realita.           ,, sny o vypadávání zubů s doprovázejícími pocity stráty mohou znamenat blížící se strátu nám blízké osoby"  Takto znělo pro mě zděšující tvrzení ve snáři.

Bála jsem se to vyslovit, nechtělo se mi věřit, že již tady Olča není. Utřela jsem si slzy a lehla si zpátky do postele. Cítila jsem se zvláštně, ale nechtěla jsem tomu věnovat pozornost.

Rozhodla jsem se vstát. bylo půl sedmé. Odkopla jsem ze sebe peřinu a posadila jsem se na postel. Převlékla jsem se. Zvláštní pocit mě stále neopouštěl. Jako by bylo něco najednou jinak. Stiskla jsem kliku a pomalu nastevřela dveře do vedlejší místnosti. Byla to kuchyně. Lenka, překladatelka a Lenky přítel seděli již u stolu. posadila jsem se k nim. Vřele jsem však odmítla snídani, neboť mně stále bylo špatně. Pomalu jsme se snažili zapřít konverzaci. Nikdo však neměl chuť si povídat. V tom tichu zazvonil Lenky telefon, neznámé číslo. Lenka hovor okamžitě přijala. Byl to německý hlas. Telefon se předal překladatelce. Byl to doktor z Chamu. Všichni jsme u stolu netrpělivě očekávali proč volá. Nebyl to dvakrát veselý hovor. Překladatelka se na nás smutně podívala a zdělila nám onen překlad. ,,Olča dnes v ranních hodinách zemřela" Měla silné koliky a nebylo jí již pomoci.