Nikdy Nezapomenu

17.

Dnes bylo pondělí. Ráno jsem se probudila celá zlámaná. Né že by se mi spalo špatně ale byla jsem stále trochu nemocná. Vzala jsem si paralen a zapila ho vodou. Tak a přestanu myslet na nemoc a užiju si to, řeknu si. Bylo právě po snídani a já měla dětičky až do oběda na starost. Hodinku a půl jsem s nimi hrála týmové hry. Vítěze jsem vždy odměnila bodama. Každé dítě se snažilo nasbírat nejvíce bodů, na konci tábora bude vyhodnocení. Poté jsem je vzala kydat ke koním. Rozdělila jsem si je na půlku. Jedna půlka kydala a s druhou jsem čistila koně. Bylo to skvělé, jelikož oni makali a já je jen kontrolovala. Jen tak tak se stihly skupinky prostřídat a byl tu oběd.

Po obědě byl polední klid. Dětem jsem vlepila karty a šla jsem si odpočinout. Teprve druhý táborový den a mě už to bohatě stačilo. Než jsem se stihla vzpamatovat, byla jsem zase na nohách. Tentokrát jsem s dětma šla na zmrzlinu.

Byla to cesta přes celé město. Cesta nám docela plynula, nebo alespoň jim. Mě si oblíbilo všech pět holek, které se teď na mě lepily a vyžadovali pozornost. Ruce jsem měla jenom dvě, takže se museli střídat. Bylo skvělé pozorovat pohledy mích nepřátel, když jsme procházeli kolem. Skoro všechny zdejší holky mě nenáviděli, tvářily se na mě jako skrblíci. Já si jimi ale nenechala kazit tak krásný den.

Jakmile jsme přišli, odložila jsem je v klubovně a šla jsem sama ke koním. Zastavila jsem se u Olči, která zase ležela. Copak holka si unavená z celodenního courání po výběhu? pronesu a zadívám se do jejích krásných černých oček. Jako by se mi snažila něco naznačit. Já ji však nerozuměla. Natáhnu ruku a pohladím ji po krku. Byla celá vyhřátá od sluníčka. Úplně topila, to se občas při letních dnech stávalo, proto jsem to nechala být. Lexy opodál žvýkala seno, proto jsem si řekla že bude nejspíše všechno v pořádku. Ovšem poté se podívám na její výtrus. Byl zase tekutý, sakra! Vzdychnu a rychle pádím za Boží.

Boží, Boží! Křičím na ni ještě za plného běhu. Olinka má zase průjmík. Boží ale řekla,, to bude z toho že poprvé pozřela trávu, není na ni zvyklá" a dál jsme to neřešily.

Večer se táborníci rozhodli že přespí pod širákem. Natáhli si spacáky a karimatky před stany. Mě holky doslova uprosili, abych šla také. Hádali se vedle koho budu ležet. TAK DOST! Pronesu trochu přísně. Lehněte se vedle sebe a já se natáhnu podél vašich hlav. Holky si nedovolily odporovat a byly spokojené.

Když už všichni tvrdě spaly, já se zadívala na hvězdy. Dneska byla moc krásně vidět mléčná dráha. Miluju hvězdy, vždycky jsem se v nich utápěla, je pouze jedna podobná věc kterou mám raději, a to východy a západy sluníčka. Západy slunce mi vždy připomínají, že i konce mohou být krásné. Připadá mi to zvláštní, proč se od něčeho tak krásného naše země každým rokem vzdaluje? Ano, slunce je žhavé, ale utíkáním své problémy neřešíme, pouze oddalujeme. S těmito myšlenkami se mi sami zavřely oči.