No tak to bylo rušné ráno. Měla jsem ale štěstí že dnes byl víkend, takže jsem měla volno. Hned jsem se rozhodla že po obědě, se pojedu ke koním podívat na hříbě.
Čas plynul pomalu, jak jsem se těšila, ale konečně tu byl oběd. Rychle jsem ho do sebe nasoukala a nasedla na kolo. Ke koním to mám jen šest kilometrů, ale bohužel cestu tvoří samé kopce. Dneska mi ale kopce byli jedno. Moc jsem se těšila, proto jsem ty zapeklité kopce vyšlápla hned.
Konečně si tu!, ozvalo se hned co jsem se vyskytla u brány s mým kolem. Samozřejmě to byla Boží, která mi šla hned naproti k bráně. Pozdravili jsme se a já se šla převléknout do pracovního oblečení. Opravdu jsem spěchala, málem jsem si navlékla mé kalhoty obráceně. Jsem to ale pako. Vyšla jsem z buňky kde jsem se převlékala a šla klidným krokem za koňmi. Měla jsem chuť se rozběhnout, ale nechtěla jsem vypadat jako trouba.
Když jsme přišli k Lexy s hříbátkem, já jsem se na místě rozsypala. ,,Jezisku tak je tak malinká, ty chloupky a ta jemňounká začínající hříva a co teprve ty malé kopýtka a tem roztomilej čumáček " a tak dále a tak dále asi si to dokážete představit, že?
S Boží jsme si přitáhli lavičku a sedli si před malý výběh vyčleněný právě pro Lexy s hříbátkem. A povídali si. Nakonec mě napadlo ,,ty Boží a jak se vlastně bude to naše hříbě jmenovat? Stále přeci nemá jméno... " ale má jméno, odvětila Boží. S Johnem jsme nad tím večer před porodem přemýšleli a Johna napadlo skvělé jméno. No tak už mě prosím nenapínej a řekni mi to, pravím. Dobrá jmenuje se Olexiss, ale mi jí budeme říkat Olča nebo Olinka. To je moc krásné jméno.
Po půl hodince co jsme si takhle povídali, jsem se sebrala a šla přímo za Olčou. Opatrně jsem vlezla do výběhu a došla k ní. Nejprve jsem však pohladila Lexy a pochválila jaká je to šikovná matka. Olinka se mě trochu bála ale nechala se pohladit. Ach ta měla tak heboučkou srst a hřívičku. Samozřejmě jsem vytáhla mobil a udělala hromady fotek, které jsem si poté zveřejnila na instagramu.
Nakonec jsem holkám dolila vodu a přivezla seno se slámou, aby Olča ležela na měkkém, ale jinak jsem je nechala odpočívat.
ČTEŠ
Nikdy Nezapomenu
Short StoryOlča měla stále zabořenou hlavu v mém klíně. Mně v očích visely slzy. S každým jejím výdechem jsem se modlila, aby tento výdech nebyl poslední. A to už jsem to nevydržela, z očí se mi draly kapky slané vody. Stékaly mi z tváří do klína. Neměla jsem...
