Probudila jsem se s prvníma paparskama slunce. Byla jsem celá zlámaná. Večer jsem byla tak unavená, že jsem si ani nevšimla že ležím na drobných kamínkách. Posadila jsem se a rozhlédla se kolem sebe. Zrovna vycházelo slunce na oblohu. Další krásný den. Nebo alespoň v to doufám.
Po snídani přijela Adél. Boženky plnoletá dcera. Byla jsem ráda měla jsem teď alespoň trochu oraz. Adél šla s dětma hrát stopovačku a za námi s Boží přijel veterinář. Společně jsme šli dát Olče léky.Vypadala už mnohem lépe. Všimli jsme si však, že ji Lexy nepustí se napít mléka.Veterinář ji hned šel zkontrolovat. Oběvil jí záňet ve vemeni. To vysvětluje proč Olča nepije. Byl to docela problém. Lexy sice dostala léky a namazali jsme ji vemeno mastí, ale Olća mléko nezbytně potřebuje. Museli jsme jí tedy v uvozovkách podojit. Já vím jak hloupě to zní, dojí se přeci krávy, ale jak jinak to nazvat. Já stála u hlavy a tahala Lexy za ucho a boží mezitím dojila. Za ucho jsem tahala,né protože bych jí chtěla ublížit, ale díky tomu se ona soustředila na bolest ucha a nevnímala tak že jí někdo odebýrá mléko. Podařilo se nám odebrat trochu mléka. Hned jsme ho dali Olče.
Pak začala má rutina obstarání koní. Navození sena, slámy,dolití vody a umytí Olči. Sotva jsem vše dodělala byl oběd. Po obědě přijel zase veterinář. Znovu jsme dali léky Olče a Lexy a odebrali trochu mléka. Zase jsem Olču umyla. Vypadala teď už mnohem lépe. Jiskru v očích sice stále postrádala ale bylo po teplotě.Oproti večeru, kdy jsem jí musela rozproudit krev, se výrazně zlepšila. Všichni jsme měli radost.
S dětma jsme poté jeli k vodě. Byl to rybník asi kilometr a půl od stáje. Já se všema osmi dětma jsem vklouzla do vody. Byla osvěžující. Děti byli nadšené. Cákali a potápěli se. Já zas tak nadšená mebyla... stále jsem měla na krku několik dětí. Stále po mě chtěli, abych prováděla všelijaké blbinky a k tomu jsem je musela všechny hlídat. Blbnula jsem s nima přes hodinu. Konečně se mi podařilo vypařit. Sedla jsem si v ručníku na židli poslouchala jsem rádio a občas koukla po dětech.
Když jsem tento večer usínala byla jsem plná dojmů. Měla jsem radost, že všechnu práci s dětma zvládám a že je Olče mnohem lépe. Byla jsem teď se svým životem nadmíru spokojená a nic mě netížilo.
ČTEŠ
Nikdy Nezapomenu
Kort verhaalOlča měla stále zabořenou hlavu v mém klíně. Mně v očích visely slzy. S každým jejím výdechem jsem se modlila, aby tento výdech nebyl poslední. A to už jsem to nevydržela, z očí se mi draly kapky slané vody. Stékaly mi z tváří do klína. Neměla jsem...
