Nikdy Nezapomenu

24.

Byla jsem tak vysílemá, mé tělo mě nechtělo poslouchat. Dýchalo se mi z těžka. Bezmocně jsem ležela u sena a nechávala jsem do sebe píchat všechny ty léky. Neměla jsem ani sílu na odpor. V mém bříšku něco stále škrumdalo. Pot ze mě div nestékal. Najednou vše utichlo a já tu zůstala skoro sama. Všichni odešli. Jen ona dívka s dlouhýma vlasy, která mě deno denně opečovávala mi byla nablízku. Sedla si ke mne a hladila mě po mé zpocené hlavě. Chlácholila mě nejrůznějšími slovy i když jsme obě věděli, že můj osud je za hvězdami. Spolu jsme se na ně zadívali. Nemusela ani nic říkat a dávala mi pocit bezpečí, ten který jsem vždy nalézala jen u své matky. Moje maminka tu byla se mnou taky. Celou situaci pozorovala. Nechala mi Justý na blízku. Byly na ní vidět starosti. Náhle sem přišla další osoba. Byla větší a starší než Justý. Mířila k nám. Až teď jsem si všimla že se jedná o Boží. Další člověk, který má srdce na správném místě. Přisedla k nám. Chvilku jsme seděli mlčky. Za chvilku porlomila ticho. ,, Pojede se do Chamu, Lenka, Olči majitelka dorazí s přepravníkem jakmile to půjde. Justý jen přikývla. Pak si ale uvědomí... kdo s ní pojede? Tak moc  si přála jet s Olčou, nepřipadalo jí správné mě opustit v takovém stavu. Boží jako by jí přečetla myšlenky z hlavy. Jen s ní jeď ty, já se musím postarat o děti, přeci jen je to kus cesty. Pojď musíš se připravit na cestu. Naposledy  přejely jejich ruce po mé hlavě a mlčky odešli. Byla jsem tu teď pouze s ostatníma koňma. Bála jsem se, moje minulé cestování bylo pekelně dlouhé. Co když podlehnu své nemoci dříve než mi stačí někdo pomoct? Je mi vůbec ještě pomoci? Tyto otázky se mi honily v mém malinkém hříběcím mozečku, ve kterém bych jako ostatní hříbata měla pouze vymýšlet skotačiny a učit se novým věcem.Tolik starostí pro teprve tří měsíční hříbě. Situace byla napjatá, ostatní koně ze stáda to také zpozorovali a dnešní večer se chovali vzorně, jak jen nejlépe dovedli. V tuhle chvíli mi nezbývalo nic jiného než pouze čekat. Jediné v co doufám je že čekání na přepravník nebude delší než můj čas života, který mi ještě zbýval. To v tuhle chvíli bohužel nikdo nevěděl.