Nikdy Nezapomenu

1.

1.

O, o, o hmm stále přemýšlím nad jménem pro hříbě, které se má brzy narodit. je tolik možností, ale kterou si vybrat? Orion, Olaf, Orfeus, Ótos,... Jméno pro hříbě musí začínat na písmeno O, protože je od čistokrevné kobči (Irského Coba) jménem Lexy. Hlavou mi proudí stále nová a nová vhodná jména, ale stále mě žádné natolik nenadchlo.

Z mých myšlenek mě najednou vytrhl příchod Boženky. Už od vrat na mě křičí ,,Justý pusť koně do výběhu" Rozběhnu se a udělám, co se po mě chce. Otevřu vrata a koně začnou vesele utíkat. První běží Myšák s Herrym, za nimi naše Lexy, která vypadá jako koule, protože do jejího porodu zbývá pouze pár dní. A nakonec vůdčí klisna Haidy, které to vždy trochu trvá, protože má nemocné nožky.

Konečně už i Haidy došla a já se mohla vydat zavřít výběh a zapnout elektrický ohradník. Naposledy se ohlédnu a vidím, jak se koně spokojeně prohánějí po výběhu. Zkontroluji vodu a vydám se za Boženkou. Boženka je hnědovlasá štíhlá žena ve středním věku, která je vždy veselá a je pro každou legraci. Mimo jiné je to i majitelka zdejších koní. Já jí sem chodím pomáhat již přes tři roky. A teď bych vám mohla říct také něco o sobě. Jak už víte jsem Justýna, ale co už nevíte, je že mi bude 15 let a odjakživa miluji zvířata. Snad všechny kromě pavouků a komárů, avšak nejvíce koně. Pro koně bych udělala první poslední. V budoucnu bych si přála být veterinářkou a mít dva vlastní koníky, s kterými bych bezstarostně cválala po loukách s větrem ve vlasech...

Došla jsem k Božence, pomohla jí se vším co bylo třeba a vydala jsem se kydat výběh. Práce mi šla dneska od ruky, takže netrvalo dlouho a měla jsem hotovo. Nic zvláštního se dnes nedělo, takový normální květnový den plný sluníčka a čisté oblohy bez jediného mráčku. Tak jsem se sebrala, sedla na autobus a za půl hodinky jsem byla doma. Doma jsem se navečeřela, vysprchovala a připravila na další den do školy. Poté jsem si unaveně lehla do postele a okamžitě jsem usnula.