Ráno mě probudily paprsky slunce, které mě začali lechtat po tváři, pouze jsem zívla a lehla jsem si na bok. Slunce pražilo na můj spacák.Za chvilku v něm bylo obrovské horko, které mě přinutilo vstát. Otevřela jsem tedy oči a rozhlédla jsem se kolem sebe. Myšák už tu nade mnou sice nestál, ale zbytky přežvýkaného sena jsem měla všude po spacáku a hlavně ve vlasech. Vzala jsem tedy svůj hřeben a snažila jsem se seno rozpadlé na jemnou strouhanku vyčesat. Moc to nešlo...půl hodiny jsem se zaobírala vyčesáváním sena z hlavy, naštěstí se mi to povedlo. Až teď mě napadlo se podívat na čas. Bylo osm hodin ráno. Ideální čas na vyhnání koní do výběhu. Nemůžou se přeci pořád jen cpát senem, že?
Vzala jsem si do ruky tušírku a došla jsem ke koním. Lehce jsem mávla tušírkou, tak aby koně pochopily co po nich chci. Vyrazily vpřed směrem k výběhu. Myšák s Herrym byli první za nimi haidy a nakonec Lexy s Olčou. Olča se poněkud loudala. Určitě bude jen vyčerpaná z výběhu kde byla včera poprvé, řeknu si.
Konečně už byli koně ve výběhu a já se mohla nasnídat. Čeká mě dneska náročný den. S těží jsem do sebe nasoukala jeden rohlík. A vydala jsem se k Boženky domu. Tam jsem popadla kolečko, a šla jsem se kydat.
Práce mi šla od ruky, byl krásný den teplo a na nebi nebyl jediný mráček, začala jsem si zpívat. Vždy si zpívám, zlepšuje mi to náladu a když si zrovna zpívat nemůžu, přehrávám si v hlavě hudbu kterou mám ráda a nevnímám okolí. Po hodině a půl těžké dřiny jsem měla hotovo. Šla jsem ještě umýt židle a stoly v naší klubovně, kterou jsme včera společnými silami postavili.
Nakonec jsem se šla nastěhovat do svého stanu v kterém budu týden spát. Hodila jsem si tam karimatky se spacákem, ze kterého jsem musela vytřepávat seno a do rohu jsem pohodila batoh s oblečením. Neměla jsem to zrovna ukázkově uklizené, ale co, mě to nikdo kontrolovat nebude. Boženka za chvíli přišla s obědem. Naobědvali jsme se a začali vyhlížet účastníky našeho tábora. A už tu bylo první auto. S Boží jsme se mu vydali naproti. Auto zastavilo a vyplo motor. Už se otevřeli dveře a já zahlédla první účastnici tábora.
ČTEŠ
Nikdy Nezapomenu
Cerita PendekOlča měla stále zabořenou hlavu v mém klíně. Mně v očích visely slzy. S každým jejím výdechem jsem se modlila, aby tento výdech nebyl poslední. A to už jsem to nevydržela, z očí se mi draly kapky slané vody. Stékaly mi z tváří do klína. Neměla jsem...
