Nikdy Nezapomenu

32.

Tam daleko ne klinice v Chamu začínalo svítat slunko. zavítalo i do stájovích boxů. Mezi všemi nemocnými koňmi stála v boxe osamocená kobyla. Ranní slunce na ní pomalu vrhalo své paprsky, ale ona stála bez jedinné jiskry elánu. Kdyby jste se přiblížili k jejímu boxu, uviděli by jste že pod ní leží malé hříbě. Kéž by bylo vše pozitivní a hříbě pouze spalo! bohužel. Realita jak víte, byla jiná. Jak těžký musel být pohled na vlastní dítě v tomto stavu. jakou vnitřní bolest musela v tuto chvíli kobyla prožívat? To je pro většinu z nás nepředstavitelné. 

Ve všem zmatku se otevřeli dveře od boxu. Lexy zmateně škubla hlavou. Zařehtala a nastražila uši. Do boxu vešla neznámá osoba s rukavicema a odnesla si s sebou mrtvé hříbě. Dveře od boxu se znovu zaklapli a Lexy zde postávala již zcela osamocena. Pocit samoty zažívala úplně poprvé. Nesnášela ho. V okolí stáje byly ostatní koňští pacienti, ale těm také moc do řeči nebylo a navíc je neznala. Pohled se jí zabodl do vyleženého kouta boxu kde polehávala ještě před pár hodinami Olča s obrovskou touhou v očích žít. Teď se zde nacházely jen proleželé hobliny. Cedulka na jejím boxu se změnila, již na ní nestálo Lexy und fohlen, ale pouze Lexy. 

~~~

Den plynul dál. Slunce plulo po obloze, lexy stála sama v boxu a já se zcela vyčerpána po probdělé moci vrátila zpět do tábora. Moje první kroky po přivítání vedly přímo do koupelny. byla jsem stále od hlavy k patě plná sena. neskutečně mě škrábalo a kousalo po celém těle. Vzala jsem si do ruky hřeben a snažila jsem se zoufale vyčesat všechen bordel z vlasů. Šlo to ztěží. Když jsem zkončila, můj hřeben byl zcela obalen senem a suchými kousky trávy. Poté jsem se osprchovala. Nastal takový pocit úlevy, když mě konečně neštípalo seno. Vyšla jsem z koupelny a sedla si na gauč u Boží doma. Chtělo se mi neskutečně spát, ale ještě jsem pro svůj klid musela zavolat domů, co se stalo. Vytočila jsem mamky číslo a podala svůj telefon Boží. věděla jsem, že když vše mamce a taťkovi vysvětlí Boží, budou z toho menší trable. Telefon zběsile vyzváněl když hovor konečně mamka přijmula. byla jsem ráda, že se rodiče nezlobily. dalo se to pochopit ale i přes to jsem bez dovolení a vědomí rodičů jela bez dokladu s cizími lidmi uprostřed noci do jiné země. raději jsem ani nechtěla pomyslet, co by se stalo, kdyby nás chytly policisté a byla jsem ráda, že na to nepomyslely ani moji rodiče.

Po vyřízení telefonátů domů, jsem mohla jít v klidu spát. Lehla jsem si na postel a snažila se usnout. Dlouho jsem se převalovala z boku na bok. Vůbec se mi usnout nedařilo, a tak jsem to po půl hodině vzdala. Byl zrovna čas oběda. Bylo to první jídlo které jsem od noci pozřela. Neměla jsem sebemenší chuť k jídlu, ale můj žaludek již byl neúprosný. nasoukala jsem do sebe po menším přemáhání pár soust. 

 Celé odpoledne jsem byla nepoužitelná. Chodila jsem jako tělo bez duše. I sebemenčí činost, kterou bych kdykoliv jindy zvládla hravě, mě dneska vysilovala. V očích jsem měla stále obrovské ospalky. bylo horko a my s dětmi vyrazili na koupaliště. Voda byla ochlazující.Děti se nadšeně cachtali ve vodě. Já jsem si sedla na molo a ponořila své nohy do vody pozorujíc děti. Po chvilce jsem se zvedla a vydala se k Boží.  S Boží jsme usedli na lehátka Poslední věc která se ještě musela zařídit byl převoz Lexy zpět domů. Bylo štěstí, že zítra dětičky odjížděli domů a tábor končil a tak mohla pro Lexy jet s Lenkou tentokrát Boží. Zaradovala jsem se s myšlenkou, že již brzy dojele lexy domů a bude vše za námi.