Nikdy Nezapomenu

23.

Dneska by jsme mohli dát koně na noc do výběhu pronesu, když jdeme okolo buňky. Byl krásný večerní chládek. Boží souhlasila.
Zachvíly už koně cválaly k výběhu. Byli celí natěšení. Už běží Myšák, za ním hned Herry. Ale co to? Kde je Lexy s Olčou? Jdu se podívat. Vidím jak se Olča šourá pomalým tempem bez žádného elánu se svěšenou hlavou. Lexy jako správná matka s ní držela tempo. Začala je pomalu dohánět i Haidy, což nesvědčí nic dobrého. Trvalo to dobrých deset minut než byli všichni ve výběhu. Přelezu ohradník a dojdu za koňmi. Stojí u sena a spokojeně odfrkujou. Všechny je pohladím a prohodím s nimi pár slov. Zastavím se u Olči.

Pohladím ji po žuchvách. Poté rukou sjedu po krku na hřbet. Něco mi tady nehraje. Než jsem stačila tato slova vyslovit Olča zavrávorala a zkymácela se na zem. A to už u nás byla Boží. Obě si povšimneme jejího přehřátí. Byla vařící. A to už jsme na nic nečekali a volali veterináře. Boží odběhla s telefonem v ruce a já zůstala sedět u Olči. Bála jsem se o ni, ale nedala jsem na sobě nic znát. Jen jsem mlčky seděla a hladila ji. V povzdálý zacházelo slunce. Společně jsme sledovali jak zapadá za kopec.S posledním jeho paprskem zašla i moje poslední úzkost. Museli jsme teď obě být silné. Pláč by nám v tuto chvíli nepomohl. Vypadalo to s Olčou bledě.

Za chvíli dojel Veterinář, který také potvrdil to čeho jsme se nejvíce obávali, situace byla velice vážná.

Co jste to za koňáky!! Nepoznat takto mizerný stav u zvířete!!

Jeho naštvanost byla cítit kilometry daleko. Dnes měl dovolenou a vůbec se mu nelíbylo že v sedm večer musel odjet od rodiny. Měla jsem slzy na krajíčku. Stáhl se mi žaludek. Boží na tom byla podobně. Koně byli její životní láska. Měla s nima letité zkušenosti, ale člověk se stále učí. Nikdo nám nemohl mít za zlé, že jsme nic nepoznali mnozí i lepší koňáci nemuseli vůbec nic poznat.

Veterinář mi podal teploměr, který jsem zavedla do řitního otvoru, abych mohla změřit teplotu. Vet mezitím píchnul Olče nějaké léky na dodání základních látek k přežití. Po chvilce jsem vyndala teploměr a koukla jsem na stupnici. Ukazovala přes 40⁰C Byla to jasná teplota! Byl potřeba provést rendgen kvůli podezření střev na invaginaci( střevní neprůchodnost). a toto vyšetření nebylo v silách místního veterináře. Bylo rozhodnuto, jestli se má Olča dožít zítřejšího rána, musí na koňskou kliniku. Bylo zde ale mnoho problémů. Jak se tam dostane? Bude s cestou souhlasit i její majitelka? Dostane se tam včas? Bude na klinice pro nás místo? A v neposlední řadě, kdo s ní vůbec pojede? Žádný z těchto faktorů nám nehrál do karet. Veterinář již neměl nic dalšího s čím by nám mohl ponoci, proto odjel. Popřál nám hodně štěstí. Olča ho bude velice potřebovat.🍀