Internát

32. část

Agness
Upřela jsem na něj oči.
A spatřila jeho vážný výraz.
Jeho modré duhovky zajiskřily odleskem vodní hladiny jako dva safíry zasazené do stříbrného šperku.
A pak přitiskl své rty na ty mé.
Přitáhl si mě k sobě. Jednou rukou mě jemně objímal kolem pasu, zatímco druhou mě pobízel blíž za zátylek.
A já mu polibek oplácela. Nevěděla jsem, kde se to ve mně vzalo. Najednou jsem pocítila podivné mravenčení po celém těle - jako kdybych nabuzena adrenalinem prchala před nějakým nebezpečím. Nebo se snažila přijít na kloub záhadě - a tou on jistojistě byl.
Až příliš brzy se odtáhl a podržel si mě na délku paží. Postřehla jsem v jeho očích odhodlání.
,,A teď mě poslouchej. Život je každému dán jen jeden. Máme jen omezený čas, který můžeme využít podle svého. Buď ho můžeš strávit tím, že se budeš užírat, a nebo se rozhodneš žít naplno. Nikdo jiný to za tebe neudělá." Odmlčel se a já si začala připadat hloupě.
Sklopila jsem oči.
,,Podívej se na mě," zašeptal úpěnlivě.
Úplně okouzlená tónem jeho hlasu jsem poslechla.
,,Ty nesmíš umřít. Jsou tu lidé, kterým na tobě záleží. Dovol nám, abychom ti pomohli."
S utvrzeným vědomím vlastní neznalosti světa jsem se nechala obejmout. A možná jsem si to jenom představovala, ale v jezírku jako by se zaleskla záře hvězd, i když bylo teprve po poledni.

***

Elizabeth
Oficiálně jsem s Agness nemluvila. Ano, měla své problémy. A kdo ne? Ano, postrádala svou matku. To jsem chápala. Ale já ani nikdo jiný za to nemohl. A to ani nemluvím o tom, jak se chovala k řediteli. Chce za každou cenu vypadat jako vzdorovitá tvrďačka?! No, pokud se o to snaží, jde jí to přímo výtečně.
Začala jsem se více soustředit na učení a zatímco Agnessiny známky klesaly k bodu mrazu, na mé opět začalo zářit srpnové slunce.
Společně trávenému času jsem se povětšinou vyhýbala, vymlouvajíc se na to, že se musím doučit tu či onu látku. Agness byla tak zaujata svým vnitřním světem, že jako by ani nepostřehla tu propastnou vzdálenost mezi námi, která mě budila uprostřed noci. Celá rozklepaná jsem se probouzela z nočních můr o dlouho zapomenutých tajemstvích a křivdách.
Zašla jsem dokonce tak daleko, že jsem se zařekla navštívit postupně pár lidí, se kterými Agness přišla do styku před tím jejím nervovým zhroucením.
Má obsese seznamy se projevila tím, že jsem si sestavila list potenciálních viníků.
Skoro jsem po sobě ten narychlo naškrábaný vzkaz nepřečetla, ale stálo tam toto:
1. Určitě v tom má prsty ředitel - je mezi nimi něco víc, co nechápu.
(a) nějaká předchozí křivda, b) milostný poměr, který se vymkl a teď ho zřejmě ukončili - což by mě samotnou nenapadlo, kdyby mi Alex nekoukal přičinlivě přes rameno - a to ji zdrtilo víc než cokoliv jiného, nebo c) v tom bylo něco jiného, co jsem v té chvíli nedokázala pochopit.
2. Měla potíže s kluky (a to bylo také dost pravděpodobné).
Očividně mi neříkala vše, co se týkalo Marca, a Damon po ní zcela jasně toužil. Co se týkalo Lukase, ten se připletl na scénu až později, jak jsem se dozvěděla z internátních drbů. Ty ho líčily jako hrdinu, který byl neprávem odmítnut a jeho záchrana tak mohla ztratit na lesku - což se ovšem vlivem jeho bezmezné nabubřelosti nestalo. Ani se to vše nesnažil popřít a nechal se vychvalovat až do nebes.
Tam na tom místě jsem si musela vyměnit brk, protože jsem ho rozlomila vedví v pěsti.
3. Mohla za to ta věc, která ji nutila nořit se po odpolednách do vyčkávajících lesů na okraji školních pozemků.

Otázka číslo tři mě trápila nejvíce, nejraději bych začala jí a přeskočila předešlé coby nedůležité. Ale přinutila jsem se postupovat podle své osvědčené metody - dojít podle seznamu až k nevyvratitelným důkazům.

A tak jsem strávila pro změnu den ve školní knihovně a snažila se přečíst co nejvíce knih o historii školy. Doufala jsem, že mi to nějak pomůže zjistit, co se tu děje.
Nejdříve zemře paní Hartová a nahradí ji ta fuchtle Ogreová, pak se Agness nevrátí z cesty do vesnice a pak je tu ta věc s jejím odpoledním mizením.
Ke svému vlastnímu překvapení jsem objevila pár konspirativních článků, které někdo vložil do knihy Historie školy. Jejich teorie byly sice založené na svědectví nedůvěryhodných lidí, ale to neměnilo nic na faktu, že mě zaujaly.
Hovořilo se v nich o záhadných úmrtích, která se opakovala s podivnou pravidelností každých asi patnáct let. Ovšem to stále nebylo to nejzvláštnější.
Mluvilo se tu také o tajemných jeskyních kdesi v lesích, kde přebývala věštecká orákula a jiná individua, která mohla budoucnost nejen předvídat, ale dokonce ji i za určitou cenu ovlivnit.
Mé oči se nedobrovolně zarazily na posledním odstavci.
,,A tak skončila poslední etapa, odehrávající se na začátku roku 2005, tragickou smrtí čtyř lidí a záhadným zmizením jednoho studenta."
Zachvěla jsem se a podívala se na datum článku, napsané v levém dolním okraji stránky.
7.2. 2005
Den, kdy se narodila Agness.

LillyandElle