Elisabeth
,,Jsem Villainová, vaše nová třídní učitelka. A rovnou vás rozsadím," dodala, pravděpodobně aby nám ukázala, že si umí zjednat pořádek. "A jak mě tak napadá, díky tomu se zároveň i lépe poznáte," doplnila po malé odmlce. ,,Budete sedět takhle," vzala si ukazovátko, dlouhou hůlku z tmavě hnědého dřeva, která až podezřele připomínala rákosku, a ukázala na interaktivní tabuli, kde se objevil plánek se zasedacím pořádkem. (v médiích)
Všichni jsme se zvedli a usadili se podle plánku na tabuli. Hlavní otázkou ale zůstává.....Proč mám jen takové štěstí?! Sedím ve třetí lavici uprostřed, a zrovna s Mattewem! Neudělal na mě moc dobrý první dojem, ale dám mu ještě jednu šanci. Třeba se polepší. I když o tom velice pochybuji. Na lidech většinou dokážu poznat, jací jsou. Zračí se jim to v obličeji. A Mattew? Pravděpodobně další z nenapravitelných výrostků, které mám tu smůlu znát.
Všimla jsem si, že přede mnou sedí Alex a šikmo před ním Agness a to mě trochu uklidnilo. Další známé tváře v moři cizích lidí. Agness se otočila a zamávala mi. Zamávala jsem také. Pak jsem se otočila na Mattewa a založila si ruce na prsou. Dá mi ještě hodně zabrat, než zapomenu na tu událost ve vlaku. A to mu taky dám nasrozuměnou.
Mattew si přestal stavět hraničku z pastelek a tázavě se na mě podíval. Zamračila jsem se. ,,Co je?" podivil se. ,,Vlak," připomněla jsem mu. Zašklebil se. ,,Promiň. Měl jsem skočit na tu holku vedle, totiž, na tu lavici vedle," opravil se vzápětí, ale stejně se v jeho očích objevila rošťácká jiskřička a křivě se usmál. Jeho líce nabraly narůžovělou barvu, ale nevšímal si toho a dělal, jako by nic.
Zavrtěla jsem hlavou a otočila se. ,,Tak se zase potkáváme, Elisabeth," řekl Alex, který byl už nějakou dobu otočený na mě a s pobavením sledoval výměnu názorů mezi mnou a Mattewem. ,,To ano," řekla jsem a hodila jsem postranním pohledem po mém spolusedícím. Ten se zase zabýval stavěním hraničky z pastelek a vůbec si mě nevšímal. Měla jsem chuť zatřást lavicí, aby mu ta jeho hranička spadla.
,,Kde jsi na něj narazil ty?" zašeptala jsem a nepatrně kývla hlavou směrem k Mattewovi. ,,Na nádraží si z něj tropili nějací dost divně vyhlížející týpci srandu. Tak jsem mu pomohl." Pokrčil rameny, jako by to byla samozřejmost. ,,Pak si ke mně přišel sednout do kupé ve vlaku. A už jsem se ho od té doby nezbavil. Dokonce s ním sdílím pokoj." ,,Velká náhoda?" zeptala jsem se pobaveně. ,,Možná," připustil a otočil se na tabuli. ,,Já ale na náhody nevěřím," zašeptal ještě tak tiše, že jsem mu sotva rozuměla.
Mattew je trochu divnej....no, víc než trochu. Ale zase s ním může být sranda, až si ji přestane tropit z ostatních.....
Někde hluboko v něm je určitě něco dobrého.
Jinak pište do komentářů, co si myslíte o našem příběhu. Oceníme jak pozitivní, tak i negativní ohlasy a pokusíme se vylepšit případné chyby.
LillyandElle
ČTEŠ
Internát
Любовные романыWhen the boys went crazy... Políbil mě naléhavě a v jeho polibku byly cítit dlouho potlačované city. Prostor pro pochybnosti v mé hlavě náhle zmizel. Nebo spíš byl nahrazen pocitem úplnosti, obohaceným tím, že jsem si připadala tak lehká, jako kdyb...
