Elisabeth
Už dvě hodiny sedím ve vlaku s tou cizí holkou. Je to vysoká dlouhovlasá blondýnka, docela sympatická, ale spí, takže si toho moc nepovíme. Když už začala být nuda nesnesitelná, tak jsem si lehla přes dvě sedadla a zavřela oči. Pohroužila jsem se do svých myšlenek na odjezd a nechala se jimi unášet do zapomnění. Po chvilce mě ale něco vyrušilo, do našeho kupé se totiž přiřítil nějaký poměrně vysoký kluk, s kšticí tmavě hnědých vlasů - pravděpodobně můj budoucí spolužák. Zaječel, zasmál se a bez rozmyslu skočil na lavici, na které jsem ležela. Myslím, že si spletl kupé.
,,Au," vykřikla jsem. Ta holka naproti mě se probrala ve chvíli, kdy se otevřely dveře kupé a teď vstala, zřejmě aby se podívala, jestli se mi nic nestalo. Ale nějaký další kluk se přiřítil ke mně a přitom srazil mou ,,spolusedící" zpátky na lavičku. ,,Co jsi to provedl, Mattewe?!" rozkřikl se ten druhý s nepatrnou stopou humoru v hlase, kterou se ovšem bravurně snažil skrývat za pobouření.
A hned na to se ten Mattew, či jak se to jmenoval, nade mnou sklonil. "Ukaž, podívám se, jestli jsem jí nic nezlomil," poznamenal směrem ke svému příteli jako kdybych tam nebyla. Dřepnul si ke mně a začal mi vyhrnovat tričko. Ještě dříve, než jsem stačila vykřiknout, udělal to za mě ten druhý kluk. ,,Co to děláš, ty blbče? Takhle se žádný gentleman nechová!" ,,Kdo říká, že jsem gentleman?" řekl Mattew a posměšně zvedl obočí. Ten druhý kluk jen protočil oči. Pak se obrátil ke mně.
,,Jak se jmenuješ?" zeptal se laskavě. ,,Elisabeth," odpověděla jsem, stále vyvedená z míry. ,,A ty?" zeptala jsem se rychle, než si to stihnu rozmyslet. ,,Alexandr," odvětil a blýskl zuby v oslnivém úsměvu. ,,Ale přátelé mi říkají Alexi." ,,Ráda tě poznávám Alexi," vypadlo ze mě mnohem odvážněji než jsem očekávala. Rošťácky se na mě usmál a pak pohodil hlavou, až mu jeho hnědé vlasy zavířily kolem obličeje jako soukromé tornádo.
Sklonil se nade mnou a odhrnul si z čela vlasy, které mu spadly do obličeje. ,,Tak. Udělal ti ten rošťák něco?" otázal se a vrhl na Mattewa další pohoršený pohled. ,,No, řekla bych, že....." Ale byla jsem přerušena hlukem z venku. Někdo zaťukal, a aniž by čekal na odpověď, rozrazil dveře našeho kupé. Byl to muž středního věku, asi pětapadesátiletý. Tipovala jsem ho na učitele.
,,Slyšel jsem odsud nějaký řev, mládeži? Koho to tu vraždíte?" ,,Ále nikoho, pane," odpověděl Alex se stopou výsměchu v hlase. ,,Jen aby," řekl pochybovačně učitel a úmyslně přehlédl Alexův tón. ,,No, jinak jsem vám chtěl oznámit, že už budeme za chvíli na místě. Chcete pomoci sundat kufry?" ,,Ne, děkujeme," řekla pohotově moje spolusedící. "Tihle siláci nám s tím pomůžou," zašeptala si sama pro sebe tak, aby to nikdo jiný neslyšel. Ale já to stejně zaslechla. ,,Za deset minut vystupujeme," dodal ještě ten učitel a pak za sebou zavřel dveře kupé.
,,Takže jsi říkala, že jsi v pořádku?" zeptal se Alex. ,,Nic mi není," řekla jsem rychle a vstala jsem, abych si sundala kufry. ,,Ukaž, já vám s tím pomůžu," nabídl se Alex a Mattew se přidal. Společně nám sundali naše zavazadla a pak se rozloučili s tím, že prý doufají, že se setkáme znovu, což bylo skoro jisté - ale i tak to od nich bylo milé. Popadly jsme s tou holkou naše kufry a vyvlekly je ven z kupé. Vmísily jsme se do tlačenice, která už se mezitím stihla vytvořit v uličce a zamířily k východu z vlaku.
Tady je po týdnu další část. Budeme se snažit vydávat pravidelně asi po týdnu.
Jinak doufáme, že se líbila. Konečně se nám to začíná rozjíždět.
Co říkáte na Mattewa? :)LillyandElle
ČTEŠ
Internát
Storie d'amoreWhen the boys went crazy... Políbil mě naléhavě a v jeho polibku byly cítit dlouho potlačované city. Prostor pro pochybnosti v mé hlavě náhle zmizel. Nebo spíš byl nahrazen pocitem úplnosti, obohaceným tím, že jsem si připadala tak lehká, jako kdyb...