Internát

14. část

Agness

Je nutno zmínit, že na obědě se odehrála scénka, kterou nikdo z nás nechtěl vidět. U učitelského stolu jsme zahlédli učitelku, kterou jsme tu ještě zatím nepotkali. Netipla bych jí víc než na padesát, ale to mohlo být zapříčiněno tím, že měla na sobě oblečení, které bych se styděla vzít si na sebe už mezi mým desátým a čtrnáctým rokem. Živě rozmlouvala s učitelem, sedícím napravo od ní, ve kterém jsem okamžitě poznala Bransona. Oba dva se na sebe až příliš neprofesionálně usmívali.

Když se od něj na chvíli odvrátila, aby si na talíř naložila další porci grilované zeleniny, tak bylo nad slunce jasné, že už od ní Branson neodtrhne pohled. Otočila se zpět na něj a usmála se, když zjistila, že se na ni dívá zbožňujícím pohledem. Něco rychle řekla a pak si utřela ústa ubrouskem.

Chystala se odejít, ale když se zvedla ze židle, aby odnesla svůj talíř, tak jsme uslyšeli my, kteří jsme seděli dost blízko, trhavý zvuk. Branson se rychle podíval dolů a my ho napodobili. Minisukně se jí zachytila  o židli a roztrhla se jí. Všichni jsme se teď mohli pokochat pohledem na její bílé kalhotky se srdíčky, které bylo možno zahlédnout díky té díře.

Hodnou chvíli nikdo ani nedutal.

Pak ta učitelka zrudla jako pivoňka a jídelnou se začala šířit vlna bouřlivého výbuchu smíchu. Talíř položila zpět na stůl a rychle vyběhla z jídelny s rukou přitisknutou na zadku.

Otřásala jsem se smíchy. Elisabeth vedle mě lapala po dechu a tekly jí slzy smíchu.

Pak jsme se rychle obrátili na Bransona. Ten měl ve tváři vepsaný ukrutný boj, jak se v něm praly dvě protichůdné emoce. V jednu chvíli se zdálo, že má navrch pobavení, ale to vzápětí vystřídaly obavy. Také se zvedl, až jeho židle zavrzala a se zapraštěním spadla na zem.
Tak rychle, jak jen mu to jeho panděro dovolovalo, se řídil učitelčiným příkladem a za chvíli už po něm nezbylo nic, než ta převrácená židle.
Ještě chvíli dozníval náš smích. Jen, co jsem popadla dech, jsem Elisabeth podala papírový ubrousek, aby si osušila oči. Ta jej s díky přijala.

,,To byla ale sranda," poznamenala jsem a při tom pomyšlení se mě zase zmocňovala euforie. ,,Víš, kdo je ta učitelka?" Zeptala se Eli a zamyšleně se podívala ke dveřím. ,,Nevím, ještě jsem ji tu nikdy neviděla," pokrčila jsem rameny. ,,Ale musíš uznat, že s ní je sranda...." pozvedla jsem obočí. Elisabeth zase propukla v neovladatelný smích.

Teď jsem začala trochu litovat tu učitelku. Sice jsem ji neznala, ale už teď mi bylo trochu smutně ze situace, ve které se ocitla přičiněním někoho jiného. Ale momentálně nad starostí, jestli z toho nebude vinit někoho z nás, převažovalo pobavení. Pak kolem našeho stolu prošel Mattew.

,,Viděli jste to?" Zamumlal směrem k nám. Málem jsem se zalkla soustem pečínky, kterou jsem měla v puse. Došlo mi to.

Už už chtěl kolem nás projít a rychle zmizet, ale zvedla jsem se a chytila ho za ruku. Byl vyšší než já a kdyby chtěl, tak by moji ruku setřásl jako nic, ale z nějakého mně neznámého důvodu to neudělal. Jen se na mě vyčkávavě podíval s arogantním úsměvem a zatnul svaly, asi aby mi ukázal, jak je silný.

Protočila jsem oči a naklonila jsem se k němu. V očekávání se ke mně také naklonil. ,,To jsi byl ty," konstatovala jsem. ,,Kdo jiný?" Zašeptal tajnůstkářsky. ,,A promiň, už musím jít," dodal. Rychle se mi vymanil, jako kdybych ho nedržela vší silou, jakou jsem mohla vyvinout, a odběhl.

,,Co to bylo?" Zeptala se Eli, stojící po mém boku. ,,Byl to on, jak jinak," řekla jsem. ,,Půjdeme se podívat po hradě? Určitě skrývá mnoho zajímavých a tajemných koutů, které nemají být objeveny."

Zamyslela jsem se. Viděla jsem už spoustu filmů se středověkou tématikou, abych si uvědomovala, kolik tajů takový hrad může skrývat. ,,Dobře," řekla jsem tedy, ,,to zní super. Kde začneme?"

,,Hm, co třeba v naší věži?" navrhla Eli. ,,Jdeme!" Popadla jsem ji za ruku a rozběhla se.

Jak se máte, lidi? S tou karanténou na krku bychom se nedivily, kdyby někdo z vás potřeboval něco na čtení....
Další kapitola je tedy o nové učitelce. Ta se ale umí představit, že?
No nic...tak se mějte.

LillyandElle