Internát

3.část

Elisabeth

Vzala jsem si klíče od pokoje a vydala jsem se do severní věže, tam, kde budu celý letošní rok bydlet. Stoupala jsem po točitých schodech a snažila se z mysli vypudit vrzání koleček mých kufrů, kterým se asi schody moc nelíbily.

Byla jsem už někde v polovině, když jsem narazila na první věžní okno. Bylo obloukové, přesně jak to bývá na hradech. Pro sebe jsem se usmála. Jak často jsem chtěla být princeznou, žijící na hradě a čekající na krásného prince na bílém koni, až mě přijede zachránit z vysoké věže. A teď se mi můj sen má vyplnit.

Nebo, skoro. Dala jsem se do výšlapu zbytku schodů s novou vervou a obnovenými silami. Za pět minut se mi podařilo s hlasitým funěním vítězně vystoupat až nahoru. Podívala jsem se na číslo na štítku připevněném na klíči od svého pokoje. Rozhlédla jsem se kolem sebe a hledala jsem sedmičku. Jen co jsem ji našla, zaťukala jsem na dveře. Pak mi došlo, že mám v ruce klíč, ale ještě než jsem stačila vsunout klíč do zámku, zevnitř se ozvalo: ,,dále". Pak jsem uslyšela polohlasně pronesené zanadávání  a v tu ránu se dveře otevřely.

,,Promiň. Já jsem tak blbá. Měla jsem nechat otevřeno," řekla s úsměvem dívka, která mi otevřela. K mému překvapení to byla moje ,,spolusedící" z vlaku. ,,Jé, ahoj!" vykřikla, když mě poznala. ,,Ahoj," řekla jsem poněkud rozpačitě a rozhlédla se po pokoji. Měl jen dvě postele a dvě křesla, skříň a televizi, což bylo trochu moc moderní na hrad jako byl tenhle. Kudy asi vedou kabely?

Místnost byla poměrně malá, ale velice útulně zařízená navzdory tomu, že se nacházela ve věži.

Otočila jsem se zpátky k té dívce z vlaku. Podala mi ruku, řka: ,,Já jsem Agness." ,,A já Elisabeth," představila jsem se také, ale ona se jen zasmála. ,,To už vím." Zmateně jsem se na ni podívala a pak mi to došlo. Koutky úst se mi samovolně zvedly do úsměvu.

,,Co říkáš na Alexe a Mattewa?" nadhodila jsem a dovlekla svoje kufry k volné posteli. ,,No, nevím. Ale rozhodně jsou lepší než Lydia, holka, se kterou jsem jela kočárem. Je strašně vtíravá a ukecaná. Celou dobu do mě něco hustila. Myslím si, že to jediné, co mi ještě nestihla říct, je její poštovní směrovací číslo domů," odpověděla se smíchem Agness.

V tu chvíli zazvonil zvonek, který oznamoval začátek hodiny. Sice to bylo divné, ale hned první den jsme měli mít hodinu. Ovšem ta měla být pouze informační, jak nám řekli na sekretariátu.

Tak jsme s Agness seběhly schody ve věži a ještě jedno patro dolů do učebny češtiny, kde jsme se měli sejít. Chvíli trvalo, než jsme to našly, ale štítek nade dveřmi nám dost pomohl. Tam už čekala naše třídní učitelka a ostatní spolužáci a spolužačky. Určitě se také nemohli dočkat až začne škola, pomyslela jsem si otráveně. Ale pak jsem se donutila usmát.

Tohle byla jiná škola než ta, do které jsem chodila minulý rok.

A tohle byla nová část života, ta ještě neobjevená, plná krás a radostí a kamarádů.

Překročila jsem práh a od nového vysněného života mě už nedělilo nic.

Tak je tu zase po týdnu další kapitola. Nebojte se, tyhle kapitoly mají jen uvést do děje, ty další už budou mít ,,šťávu".

Myslíte, že jejich třídní bude lepší než ta vaše? Než ta naše ne....

A máte nějaký tip, s kým skončí naše hlavní hrdinky?

P.S.: Ta postava se tam nemusela ještě objevit.

Napište to do komentářů. 😁

LillyandElle