Internát

20. část

Agness

Z koupelny jsem se odvážila vyjít až když jsem měla vlasy rovně splývající po zádech. Pak se Damon dal do přepisování. Já jsem mu držela svůj sešit otevřený a dívala se mu přes rameno. Seděli jsme na zemi a zády jsme se opírali o mou postel. Jak jsem se tak koukala, jak mu ruka klouže po papíře a zanechává za sebou kostrbatý rukopis, něco mi to připomnělo. Chvíli jsem ten podivný pocit déjà vu zkoumala a převracela ze všech stran, a pak mi to došlo.

,,To ty jsi mi ten první den dal do tašky papírek se zápisky!" vykřikla jsem a Damonova ruka ztuhla. Podíval se na mě. ,,Jaký zápis?" zeptal se vyhýbavě, ale jeho tváře které se zbarvily dorůžova, ho prozradily. Vzala jsem ho za ruku. ,,Nemáš se za co stydět. Moc ti děkuju. Ale jak ses to dozvěděl?" ,,No, zaslechl jsem, jak to říkáš té holce, která s tebou sdílí pokoj, když jsem šel na záchod." ,,Jmenuje se Elizabeth. A víš o tom, že špehovat se nemá," poškádlila jsem ho. ,,Vím," řekl zvesela bez sebemenší špetky zahanbení. ,,Ale přišlo ti to vhod." ,,To tedy ano!" řekla jsem s úsměvem od ucha k uchu. 

,,Pojďme se teď vrátit k přepisování, pane nenápadný," navrhla jsem mu. Než se odvrátil a začal opět plnit papír svým škrabopisem, stačila jsem zahlédnout jiskřičku v jeho očích a byla jsem ráda, že jsem na něj dnes narazila. Sice se zatím moc neznáme, ale tyhle hranice čas určitě smaže. Byla jsem si téměř jistá, že se mezi námi v budoucnu utvoří silné pouto.

Elizabeth

„Tak k čemu vlastně došlo?" zeptal se mě James. Když jsem mu to všechno řekla, tak se jen zasmál: „Že mě to nenapadlo dřív! Mně bylo hnedka jasný, že to ten Alex dělá moc dramatický." „Co vám řekl?" zděsila jsem se. „No...to teďka radši nebudeme řešit. Nechci, abys na něj kvůli tomu byla naštvaná. Sluší vám to spolu," řekl. A než jsem stihla něco namítnout, tak se už začal zvedat a přitom ještě dodal: „Tak já už půjdu, ještě musím napsat tvou výpověď a upravit titulek na hlavní stránce. Ale neboj se, po tomhle článku si o tobě nikdo nebude myslet nic, co by ti uškodilo, slečinko," křivě se na mě usmál a následně odešel. 

Otřásla jsem se odporem. Takový slizák! Jeho způsob vyjadřování mluvil za vše - jen další egoistický pako, co si o sobě hodně myslí a rádo se předvádí! Doufám, že se s ním už nikdy nesetkám.

Po Jamesově odchodu jsem se odhodlala jít si promluvit s Maxonem. Věděla jsem, že to s ním Alex urovnal, ale chtěla jsem z něj vypáčit vysvětlení toho jejich bláznivého chování.

Došla jsem do té místnosti, kde ho ošetřili, a sedla jsem si k němu na postel. Podívala jsem se na něj a překvapil mě jeho široký úsměv. Zmátlo mě to. Že by mu Alex zase něco namluvil?

Nenápadně jsem se ho začala vyptávat, ale on místo toho, aby hrál se mnou na špiony a detektivy rovnou vyklopil to, co jsem chtěla od samého začátku vědět. Alex mu celou příhodu vysvětlil, což ho zřejmě moc nepřesvědčilo. Ale když mu Alex nabídl, že mi taky může namazat záda, tak se opět usmířili.

Když jsem to  zaslechla, tak jsem se málem zalkla vlastními slinami. Pořádně mě to dopálilo. No jasně, mě se neptejte, přece se mě to vůbec netýká! Řekl mi, abych si sundala tričko, ale já jen zakroutila hlavou a založila si ruce na prsou. Mé tvrdošíjné odmítání v něm ale zřejmě jeho úmysly ještě utvrzovalo, protože z nedalekého nočního stolku sebral nějakou mast a natáhl se pro mě.

Vypískla jsem a rychle jsem uhnula z jeho dosahu. ,,Fakt ne, Maxone!" zuřila jsem. ,,Co to s vámi stále je?! Nejsem žádná vaše panenka, abyste mi mazali záda, kdy se vám zachce!"

,,Ale Alexovi jsi to dovolila," namítl Maxon uraženě. ,,Nebuď jak malej!" okřikla jsem ho. ,,Měla jsem slabej moment. A ano, nemělo se to stát. Normálně bych to jemu ani nikomu jinýmu," ukázala jsem na něj prstem, ,,nedovolila." ,,Dobře, tak se nečil," zabručel. ,,Ale pak budeme s Alexem muset najít jinou cestu, jak obnovit naše přátelství."

Při tom se ve mně zastavilo srdce. ,,Nevyužívejte mě jako nárazník," zašeptala jsem. Zkoumavě se na mě zahleděl. V očích se mu ale hravě zablýsklo. ,,Co bys byla ochotná vyměnit za to, abychom se přestali hádat?" zeptal se. No to sad nemyslí vážně! pomyslela jsem si navztekaně. ,,Pusu?" dodal, ale to už jsem po něm skočila a začala ho lechtat.

,,Né, prosím, už dost," kvičel a zmítal se pode mnou. ,,Začal sis sám," namítla jsem udýchaně. ,,A nenechám se nikým vydírat," dodala jsem. ,,Tak jo, usmíříme se, udělám pro to cokoliv," vyrazil ze sebe mezi dvěma záchvaty smíchu. Slezla jsem z něj a dala se na odchod. Ve dveřích jsem se otočila a spatřila, že dýchá stejně nepravidelně jako já. Oba dva jsem byli rudí v obličeji. 

Ale najednou se na té chvíli něco změnilo. Už to nebyl vztek, co mi kolovalo žilami. Bylo to něco přátelštějšího, oheň, který hřeje, ale nehrozí, že mě pohltí.

Pak se Maxon trhaně nadechl a kouzlo okamžiku se vytratilo. 

Otočila jsem se na patě a zamířila ven z ošetřovny.

LillyandElle