Internát

6. část

Elisabeth

Nevěděla jsem, že to vezme vážně. Asi mi opravdu nejde dělat si z někoho srandu. To, co řeknu vždycky vyzní jako realita.

,,Hej, Ag, já to nemyslela vážně," řekla jsem mírně. ,,Ne?" Ozvalo se smutně, ale zároveň trochu nadějně z vedlejší postele. ,,Ne, nemyslela. Neumím si udělat z nikoho srandu aniž by to vyznělo, že to, co říkám, je pravda." ,,Aha," vydechla úlevně Agness a otočila se ke mně čelem. V měsíčním světle jsem viděla, že jí z oka ukápla jediná slza, kterou si vzápětí téměř omluvně utřela do polštáře a usmála se na mě. ,,Promiň," zašeptala jsem a bylo mi taky do breku. ,,V pořádku," chlácholila mě Agness.

,,Eli?" ,,No?" ,,Můžu ti tak říkat?" ,,Jasně," zasmála jsem se a byla jsem ráda, že ta nepříjemná chvilka už je za námi. ,,Ten kluk, co sedí vedle mě, se jmenuje Maxon. Řekl mi to hned poté, co jsme si přesedali."

,,Je celkem hezkej, nemyslíš?" Zeptala jsem se a pro sebe se usmála. ,,Není můj typ," odpověděla okamžitě a zřejmě bez rozmyslu Agness až mě to zarazilo. Podivila jsem se. Ale nijak jsem to nerozebírala. Na to se ještě tak dobře neznáme.

,,Ale není ošklivej," dodala po chvíli. ,,A myslíš, že můj ano? Myslím můj typ..." Otázala jsem se a doufala v upřímnou odpověď. ,,To já nevím," pronesla zcela vážně Ag. Rozesmály jsme se. ,,No tak co kdybychom to co nejdříve zjistily?" Dostala ze sebe, když jsme se přestaly smát. ,,Třeba jsi i ty jeho typ," zalaškovala Agness a měsíční světlo nasvítilo její obličej zrovna ve chvíli, kdy zamžikala očima a pozdvihla obočí v hraném koketním výrazu. Uchechtla jsem se.

,,Tak dobrou noc," řekla jsem a mohutně zívla. ,,Dobrou," ozvalo se zpod přikrývky druhé postele. Viděla jsem, jak Agness vykukují nohy zpod přikrývky. Buďto tady mají moc krátké přikrývky nebo je má spolubydlící pěkný čahoun.

Zachumlala jsem se také, zavřela oči a nechala se unášet do říše snů.

Ráno jsme vstaly v 7 hodin. O včerejší konverzaci nepadlo ani slovo. Já se bála připomínat to, co sice dobře skončilo, ale špatně začalo, abych Ag zbytečně nerozcitlivěla.

Tak jsme se v tichosti oblékly a pak sešly dolů do jídelny na snídani. Ag šla první. Já jsem nevěděla, kde jídelna je, ale ona očividně ano. Včera nám to učitelka zapomněla říct, ale Agness se asi zeptala.

Naložila jsem si do misky müsli s jogurtem a šla si sednou ke stolu k Ag, která se už ládovala palačinkami s džemem. ,,Tolik?" Zeptala jsem se překvapeně poté, co jsem zahlédla horu palačinek na jejím talíři. ,,Jo," pronesla s plnou pusou. ,,Musím něčím zajíst to, co se stalo včera večer." Chvíli jsem se na ni zamyšleně dívala. ,,Takže,.....je všechno v pohodě? Mezi námi?" ,,Jasně, jak by ne," odpověděla Agness a usmála se mému překvapenému výrazu. Kolem pusy měla fousy od jahodového džemu.

Oddechla jsem si.

Pak začalo vyučování. První hodina byl přírodopis. Jedním slovem bych to popsala asi takto: nůůůdááá. Celou hodinu náš učitel Adrian vykládal něco o dýchací soustavě. Přitom poočku pokukoval po holce jménem Laura, která seděla v druhé lavici u dveří. Fakt nenápadné, pane Adriane! I přes tento fakt jsem tam málem usnula. Najednou mi někdo zaťukal na rameno. Byla to Pearl, drobná blondýnka. Beze slova mi podala lísteček s mým jménem.

Otočila jsem se na tabuli zrovna v tu chvíli, kdy se otočil i pan Adrian, aby se podíval, jestli všichni dávají pozor. Když se obrátil zase zpět a pokračoval v psaní zápisků, rozbalila jsem ten lísteček. Bylo tam nakreslené srdíčko. Zase jsem ho složila a strčila si ho do tašky. To později proberu s Ag.

Po hodině jsme s Ag šly na záchod. Když jsme se vracely, tak jsme spatřily Lea s Georgem, jak se nám hrabou v taškách. ,,Co to děláte?!" Zakřičela jsem. Zrudli a rychle odběhli k hloučku lidí, který stál u oken.

V úterý je tu zase další kapitola.
Máte nějakého učitele, který se zamiloval do nějakého studenta? Napište do komentářů.

Jinak jsme moc vděčné, že náš příběh má už skoro 200 přečtení!

Zdraví Vás
LillyandElle