Internát

26. část

Agness

V jediném obchodě ve vesnici bylo skoro prázdno. To mě ale nepřekvapilo. Podle polohy slunce jsem odhadovala, že je kolem osmé hodiny a vesnický život obvykle začíná za úsvitu, což většinu roku znamená půl šesté ráno.

Procházela jsem uličkami a hledala sekci s kosmetikou. Překvapilo mě, že se v tak malém obchodě můžu vůbec ztratit nebo dokonce nenajít hledaný objekt, ale ten krámek na mě působil prazvláštním dojmem. Svěží vzduch byl podivně cítit, i když příjemně, ovšem to samo o sobě ve mně ještě nic do pozoru nestavělo. Ale ty hlasy už to dokázaly. Sem tam jsem zaslechla podivný šepot, který, zdá se, vycházel z podlahy nebo zpod ní.
Přičetla jsem to navrub ospalosti, způsobené nedostatečným nočním spánkem a radši jsem se obrátila na postarší korpulentní prodavačku, rovnající za pultem právě dovezené zboží. ,,Dobrý den, kde tu máte šampóny, sprchové gely a tak?" optala jsem se. Paní se na mě zamyšleně usmála a obešla pult. ,,Nejste první, kdo si té sekce nevšiml, slečno. Chodí nám sem mnoho mladých studentek. Možná jsem ji přece jenom neměla dávat mezi krmení pro ptáky a potřeby pro rybáře," povzdechla si odevzdaně.

Odvedla mě k druhé straně výlohy a poté jsme zabočily doprava a mně se naskytla nevídaná podívaná.

Přede mnou stál stojan s těmi nejbarevnějšími a nejvoňavějšími mýdly a sprchovými gely, který jsem kdy viděla, a to jsem své mládí prožila ve městě s velkým množstvím obchodů s ozmanitým sortimentem zboží.
,,Tak tomu říkám něco," vyklouzlo mi. Prodavačka roztáhla rty do potěšeného úsměvu.
Byly tam sprchové gely s výtažkem z heřmánku, sedmikrásek, kopřiv, břízy a levandule. Také jsem zahlédla trochu běžnější vůně jako růže, jablko nebo hruška s malinou.
,,Z tohoto si asi nebudu schopna vybrat," řekla jsem bezradně a otočila se na tu milou paní. Ta pokrčila rameny. ,,Vše pochází ze zdejší přírody. Ať už z našich sadů, či neprobádaných lesů kolem," dodala tajemně a mně zatrnulo.
,,Tak co byste mi doporučila?" vymáčkla jsem ze sebe nakonec, snažíc se nedat své rozrušení najevo. 
Vesničanka se zamyslela a pak vytáhla ze stojanu kopřivový gel. ,,Tenhle je opravdu osvěžující. Sama ho mám doma a jsem s ním velice spokojená." ,,Tak dobrá," odpověděla jsem a vzala si od ní první produkt. ,,K tomu si ještě vezmu tenhle březový šampon a pro kamarádku ještě to pleťové mléko s vůní jahod."
,,Dobrá volba, drahouššku," pochválila mě paní a už se kolébala k pultu. A já se poprvé zamyslela nad místním přízvukem. Sice jsem ho nikdy neslyšela, ale ta jeho familiérnost... okamžitě jsem si ho oblíbila.
Skoro jsem už stihla zaplatit, když jsem si vzpomněla, že mi chybí také několik triček a gumička do vlasů.
Opřela jsem se o pult a zkoumavě přejela očima po věšácích v přední části obchodu. Jeden byl ověšený batikovanými tričky a hned vedle něj stál stojan s gumičkami, čepicemi a klobouky. ,,Ještě moment," podotkla jsem a vydala se k němu.

*

Když jsem se blížila ke kočáru, v jedné ruce tašku s kosmetikou, ve druhé balíček se třemi tričky a pár gumičkami do vlasů, všimla jsem si, jak koně netrpělivě podupávají. Kočí už byl usazený na kozlíku, ale když mě zahlédl, ladně seskočil, až za ním zavlál jeho černý plášť, a nabídl mi ruku při nastupování do kočáru. Připadalo mi to jako déja vu. ,,Zase tak dlouho mi to netrvalo, ne?" poznamenala jsem naoko vážně. ,,Ani v nejmenším. Očekával jsem, že se vrátíte až k večeru, ale vám stačila pouhá hodina." Sedla jsem si a vyplázla na něj jazyk, než stačil zavřít dveře. Neubránil se úsměvu.

Pak už jsme se hnali po cestě směrem ke škole. Mattew byl po celou dobu jízdy zticha, což bylo velice neobvyklé, ale rozhodně mi to nevadilo. Sedla jsem si vedle Marca a prohlédla si jeho nohu.

,,Neboj, už to skoro necítím," řekl, když zjistil, kam se dívám. Pousmála jsem se. ,,Ovšem." Ale nebyla jsem hloupá. Viděla jsem, jak při každém nadskočení kočáru bledne a rukama svírá polstrovanou sedačku. Chytila jsem ho za ruku.

Jeho výraz se okamžitě změnil. Oči se mu rozzářily a zdálo se, že na bolest úplně zapomněl. ,,Tak teď bych klidně tu cestu absolvoval znovu," vydechl a zakřenil se.

Pochopila jsem, co ten jeho výraz znamená a nebyla si jistá, jestli ho v tom mám podporovat. Ale nemohla jsem mu teď něco odmítnout, když se za mě včera tak hrdinně obětoval. ,,Aspoň budeš mít jizvu jako správný válečník," zažertovala jsem. Z opačného rohu kočáru se ozvalo odfrknutí.

Upřela jsem na Mattewa zlostný pohled. ,,Jestli jste vy dva už skončili, rád bych si i nadále užíval toho krásného ticha, které nastalo v noci, když jsi odešla," rozpačitě se odmlčel. ,,Teda....po-po našem rozhovoru," zcela neobvykle se zakoktal a zrozpačitěl. ,,Nevermind," zabrblal si pod vousy a otočil hlavu o devadesát stupňů k okénku.

,,Co máš pořád za problém? Včera večer jsi byl víc než sdílný..." Připleskla jsem si ruku na pusu. Málem jsem vyzradila jeho tajemství. Marco se na mě zamyšleně podíval, ale nijak to nekomentoval. Mattew na mě vrhl postranní pohled ve kterém jako by se stahovala bouřková mračna. Poté se opět otočil a po zbytek cesty už neřekl jediného slova.

*

V Internátu bylo toho dne velice rušno. Náš příjezd vyvolal salvu otázek nejen od spolužáků. Očividně o tom vesničané ještě nestihli zpravit ani učitele, natož naše rodiny.

Tomu poslednímu bych se byla docela ráda vyhnula, a tak jsem se rozhodla udělat něco, co ještě nikdy.

Požádat otce o malou laskavost.

LillyandElle