Internát

22. část

Agness

,,A co teď?" přemýšlela jsem nahlas poté, co jsme dorazily do pokoje, vlezly si do mé postele a přikryly se peřinou.
,,No, asi bychom se měly vydat na večeři a po cestě vyplnit formulář s mimoškolními aktivitami," odpověděla pomalu. ,,Tak pojďme, ať nám to všechno nesnědí!" ,,To by byla ta poslední věc, co by udělali." Hravě jsem ji šťouchla. ,,Bylo by jim to podobné," rozvíjela to dál Eli. ,,Myslím tím podobné typy jako je Mattew." ,,Máš pravdu." Zavřely jsme za sebou dveře a zavěšené do sebe se vydaly dolů po schodech.
Do jídelny jsme dorazily asi jako poslední. Ale nikdo si našeho příchodu zvlášť nevšímal. Po místnosti se totiž šířila zvěst o tom, že to, že Elisabeth chodí s Alexem, je jenom pomluva a hodně kluků si zřejmě oddychlo. Někteří z nich po Elisabeth pokukovali a ona z toho byla velice nervózní. Jako kdyby si teprve poté, co si mysleli, že už s někým chodí, kluci všimli, jak je krásná. Dokonce i ve frontě na jídlo se na ni upíral pár oříškových očí, patřících Georgeovi. Společně jsme doufaly, že by jí už nemusel brát věci z tašky, když se mu teď pravděpodobně líbí.
Jakmile jsem to vyslovila nahlas okamžitě zrůžověla jako pivoňka. ,,Pšt!" zašeptala a rozhlédla se, jestli nás někdo neposlouchá. Ovšem nezdálo se, že někdo sedí dost blízko na to, aby slyšel byť i jen slovo z našeho rozhovoru. Navíc byl v jídelně takový hluk, že by si nevšimli ani kdyby začal houkat požární systém.
,,Zvykni si, že se po tobě kluci dívají. Jsi hezká," vrhla jsem na ni postranní pohled, zatímco jsem se také rozhlížela po jídelně a hledala Damona. ,,Ale prosím tě! Koukají se po mně, protože jsou prostě zvědaví. Znáš kluky," mávla rukou. Já na ní ovšem poznala, že ji mile překvapilo to, co si o ní myslím.
Snědly jsme svou večeři a šly do pokoje. Na dveřích jsme ovšem objevily další lísteček se srdíčkem a mým jménem. Ale tentokrát tam bylo ještě písmeno M.
Opět jsem ho strhla a nevěnovala tomu pozornost.
Šla jsem se vykoupat a předsevzala jsem si, že si zítra konečně půjdu do vesnice koupit věci, co se mi v průběhu týdne někam záhadně ztratily. Už mi chyběla dvě trička, sprcháč a růžová gumička do vlasů.
Když se vykoupala i Eli, tak jsme uslyšely nějaké zvuky za dveřmi. Otevřely jsme je právě včas, abychom spatřily nový papírek, na kterém bylo to, co předtím.

,,Už vím, co jsi myslela tou záhadou," poznamenala Elizabeth zamyšleně a vytáhla z koše první zmuchlaný papírek, přičemž ho rozbalila. Já jí ho vytrhla z ruky a zahodila z okna. ,,Co děláš?" vykřikla Elizabeth a pokusila se ho chytit, ale nebohý papírek už byl zachvácen větrem a odnesen do neznáma. ,,To je znečišťování přírody." ,,Neboj, ten se rozloží, než bys řekla švec," chlácholila jsem ji.
Vzdychla jsem si. ,,Ach jo. Ty žerty už začínají být malinko ohrané!" křikla jsem do chodby a doufala, že mě ten neznámý pisálek uslyší.

,,To není pravda. Opravdu se bavím," ozvalo se zpoza rohu a vykoukl na nás Mattew.

,,Idiot," zakroutila jsem hlavou. ,,Pojď spát," zívla Eli a zalezla se mnou v patách do pokoje. Přibouchly jsme dveře a já se o ně opřela. O co těm klukům jenom jde?

Elizabeth

Druhého dne ráno jsem se probudila dříve než obvykle. Nemohla jsem přestat myslet na ty dva kluky. Alex nebo Maxon? Bála jsem, že kdybych začala chodit s Maxonem, tak by se na něj Alex naštval, začal by žárlit a se mnou by se přestal bavit. A chtějí mě vůbec? A ještě moment... chci je vůbec vzít v úvahu? Není to jen nějaká pitomá sázka - kdo mě dřív sbalí?! „Ach jo", povzdechla jsem si a schovala se pod peřinu, aby se mi lépe přemýšlelo.

Nedokázala jsem přestat myslet na to, co se mi zdálo. Ve snu jsem viděla sebe a nějakého kluka, který se na mě usmíval a říkal, abych s ním šla domů. Měl nádherné oči barvy... ne, nedokázala jsem si vzpomenout. Ovšem sny o klucích byly pro mě novinkou.