Internát

8. část

Elisabeth
,,To máme tedy povedenou třídu..." To bylo napsané na papírku, který mi podal Alex. Byl od Agness. Usmála jsem se a na druhou stranu napsala: ,,Jo, to tedy máme! Myslím, že se tady nebudeme nikdy nudit. Ať je to dobře nebo špatně." Pak jsem papírek složila a poklepala Alexovi na rameno. Ten si ode mě lísteček vzal a rychle ho hodil Agness přes rameno na lavici.

Otočil se zpět na mě. ,,Doručeno madam," prohlásil a smekl imaginární klobouk. Zasmála jsem se.

Na ekologickou výchovu se snad nikdo netěšil. Z předchozích zkušeností jsme věděli, že to moc velká zábava není. Ale jakmile přišel do třídy pan ředitel, vysoký pán s kšticí vlasů v odstínech pepře a soli, tak jsme pochopili, že jsme se ve svých očekáváních zmýlili. Nesl v podpaží velký a zřejmě i těžký svazek s názvem ,,Vzácná stvoření a jejich životní prostředí". Položil ji na katedru.

,,Tak co, kdo z vás umí namalovat ještěrku?" Otázal se. Přihlásilo se několik studentů. Ředitel vyvolal Alyu, dívku s kudrnatými tmavě hnědými vlasy, která díky brýlím vypadala starší, než ve skutečnosti byla. Ta se chopila křídy a začala črtat.

Zatím co kreslila, ředitel na druhé křídlo tabule napsal, jaké knihy si máme do příštího týdne pořídit. Byla mezi nimi i zkrácená verze ,,Vzácných stvoření", která měla ovšem sloužit jen k učení mimo hodiny. Pak tam byla kniha s velmi neobvyklým názvem ,,Ekologie všemi možnými úhly pohledu" a naopak velice nezáživně vyhlížející název další knihy jménem ,,Ekologie pro střední školy".

,,Tak. Tohle si kupte. Ale nenoste je na výuku. Ty jsou na volnočasové studium." Otočil se k Alye a zblízka se zadíval na její ještěrku.

,,Moc pěkná práce," pronesl po chvilce. Alya zrudla a sklopila hlavu. ,,Opravdu," řekl vážně a poplácal ji po rameni. ,,Doporučím vás na kurz výtvarné techniky k Bransonovi." Alya si šla s potichu proneseným ,,děkuji" sednout na své místo.

A pak pokračovala hodina. Často jsem si říkala, proč se ředitel někdy tak zamyšleně podíval na Agness, ale nic jsem neřekla. Ani po hodině, když jsme se s Agness bok po boku přesouvaly do ateliéru výtvarné výchovy, jsme o tom nemluvily. Buď si toho nevšimla nebo je jí to prostě jedno, pomyslela jsem si. Jen jsem pokrčila rameny a začala se zabývat zajímavějšími myšlenkami.

Napadlo mě, že bych mohla Alexe požádat o ,,oficiální" přátelství. Možná je to zbytečné, ale kdo ví? Může se to později hodit. A navíc, v téhle třídě budu muset vydržet ještě necelých pět let.

Obrátila jsem se k Agness. ,,Teď je výtvarka," řekla a protočila očima. ,,Třeba si Alya bude rozumnět s ,panem' Bransonem," řekla jsem potichu. Agness vyprskla smíchy.

Pak kolem nás prošla Alya a Agness špitla: ,,jujky". Rozesmály jsme se nanovo a poté, co jsem popadla dech, tak jsem poznamenala. ,,Tahle hodina by mohla být celkem zábava, nemyslíš?" ,,Mohla by," přisvědčila Agness.

Ale o přesném opaku svého tvrzení jsme se přesvědčily hned, jak jsme ho uviděly.

Tím myslím našeho učitele na výtvarku. Bransona. A jen tak mezi námi, moc sympatický mi nebyl. Byl to opravdu hodně chlupatý (to byste neuvěřili!), středně vysoký chlap, hrozivě se tyčící nad námi. Odhadla bych ho tak nejvýše na sedmdesát, i když pod sedmdesát by mu nikdo asi taky netipnul. Na tom jsme ovšem měly pozdější zásluhy Agness a já.

Oznámil nám, jak se tak nad námi nakláněl, že ho budeme mít i na zeměpis, což mě tedy ohromně potěšilo. A myslím, že ostatní taktéž, jelikož sborově zaúpěli. On se po nás jen podmračeně rozhlédl a jal se nás vést předlouhou chodbou do výtvarného ateliéru, který, jak pan Branson ,,laskavě" vysvětlil, je místo plné velice křehkých věcí, a proto se nesmíme bez jeho dovolení ničeho dotýkat.

Když jsme došli do ateliéru a ,,pohodlně" se usadili, jak nás nabádal, tak ukázal na kluka sedícího v řadě u okna ve druhé lavici. Přikázal jemu a jeho spolusedící, aby vytáhli rolety na oknech. ,,Je tu moc tma i na tohle období," zamručel a zamračil se ještě víc. Pokud to vůbec ještě šlo. Pak začal psát něco na tabuli. Když se na nás otočil, aby začal vykládat látku, uviděli jsme přes jeho rameno nadpis na tabuli, který hlásal: ,,Dějiny umění."

Tím se naše vyhlídky na kreslení o výtvarné výchově snížily o dvě stě procent.

Ahoj. Jak se máte?
Pan Branson není zřejmě jediný, kdo si právě vysloužil nepřízeň studentů. Ale to není nic proti tomu, co teprve přijde! 😉

Doufáme, že se kapitola líbila.

LillyandElle