Internát

17.část

Agness
,,Co to má být?" zeptala jsem se ještě než jsem za sebou zavřela dveře.
,,A co jako?" podivila se Elisabeth a vzhlédla od knihy, kterou si četla. Všimla jsem si ale, že ji drží vzhůru nohama, což moje mysl prohlásila za neužitečnou informaci a odsunula ji do pozadí.

,,Ta zpráva o tobě a Alexovi, co se šíří celou školou rychlostí lesního požáru!" vykřikla jsem.
,,Jaká?" zeptala se Eli, ale mírný ruměnec na lících ji prozradil. Posadila jsem se vedle ní na postel a zadívala jsem se jí pozorně do očí. Po chvíli uhnula pohedem.

,,Prý spolu něco máte. Mattew vás viděl a rozhlásil to po škole. Není to pravda, že ne?" zeptala jsem se s nepříjemným tušením.
,,A sak... aach jo! Tak ty jsi o tom taky slyšela!" zasténala a já na ni vykulila oči.
,,Je to pravda?" zaječela jsem. ,,Ne tak nahlas," tišila mě a nervózně se ohlédla ke dveřím. ,,Tak je to pravda?" zopakovala jsem už o něco tišeji.
,,No....ne tak docela," odpověděla vyhýbavě Eli a zčervenala ještě víc.
,,No to snad ne!" vydechla jsem.
,,Počkej! Vysvětlím ti to." Seskočila z postele a sedla si na zem. Netrpělivě jsem se na ni podívala.
,,Opět jsem se vydala prozkoumávat hrad. V jedné chodbě bylo ale mokro, a já se tam rozplácla zrovna ve chvíli, kdy tamtudy procházel Alex. Vzal mě do náruče, protože mě ty zatracený záda bolely natolik, že jsem nemohla vstát - a samozřejmě nejsem žádná masochistka, abych si způsobovala zbytečnou bolest... 

Myslela jsem, že mě nese na ošetřovnu, ale k mému úžasu se z toho vyklubal jeho pokoj a pak už to vše nabralo rychlý spád."

"Nenutil tě do ničeho, že ne?" ujistila jsem se.

"Ježiši! Za koho ho máš? Nic takovýho by nikdy neudělal!" rozohnila se Eli. "No dobře dobře," chlácholila jsem ji a zvedla jsem ruce na znamení, že se vzdávám. Ona zhluboka vydechla a pokračovala v líčení.

"Svlékla jsem si tričko, aby mi mohl namazat záda - zcela dobrovolně, mimochodem. A odmítl se opět otočit, abych si ho mohla zase obléct, tak mi dal to svoje, aby se ode mě nemusel otáčet. A pak tam přišel Mattew."
Zamyšleně jsem se na ni podívala. ,,A uviděl tě v jeho tričku a Alexe polonahého a udělal si z toho mylné závěry," dokončila jsem za ni.
Kývla a povzdechla si.
,,No dobře," řekla jsem, ,,ale budeme muset nějak vyvrátit tu šuškandu. Pokud to teda chceš?" zeptala jsem se s určitým tušením. ,,Ale jo, ještě nejsme připravení na oficiální vztah," našpulila rty Elisabeth a ovívala se rukou jako vějířem. Šťouchla jsem do ní a ona vypískla. ,,Na chvíli si vyjdu ven a ty se hned namočíš do nějakého maléru," zamumlala jsem nepřítomně a uhladila si vlasy. ,,Cože, tys byla venku?" podivila se. ,,To je jedno, neboj, nešla jsem daleko," dodala jsem rychle a pokusila jsem se to tak zamést pod stůl.

,,Ty máš takový štěstí," zahroutila jsem hlavou a vzdychla jsem, ve snaze změnit téma. ,,Vždyť se toho zase tolik nestalo," podotkla, ale pousmála se. A já věděla, že se mi "elegantní" převedení hovoru na jiné téma úspěšně podařilo.

 ,,No tak, taky tě to potká, Agnessko." ,,Neříkej mi tak!" vyhrkla jsem a hodila po ní bačkorou. ,,Nemusíš se hned tak vztekat!" bránila se Eli a odrazila mou střelu svým předloktím, až jsem sykla. Ona si ho jen nepřítomně třela a zamyšleně se na mě dívala zpoza svých dlouhých tmavých řas. Odvrátila jsem se.

Elisabeth
Byla jsem ráda, že mě Agness při svém výslechu nestáhla z kůže pod záminkou, že tam skrývám nějaké další podrobnosti. Ale bylo super, že jsem se jí mohla svěřit a vědět, že to nikomu jinému nepoví. Jen mě trochu zarazilo s jakou rozhodností mě okřikla. Zvláštní, velmi zvláštní. Jako kdyby měla co skrývat. Ale kdo nemá, včetně mě samé, připomněla jsem si.

A pak mě napadlo ještě něco. 

Sice se mi líbil Alex, což jsem si dokázala přiznat, ale až doteď jsem si neuvědomila, že mám ráda i Maxona. Ne tolik, co Alexe, ale přece jen ano. Jak zareaguje, až se k němu dostane Mattewovo podání dnešního odpoledne? Má mě taky rád nebo jsem si ty jeho nenápadné postranní pohledy jen vybájila?

Tiše jsem vyklouzla z pokoje a nechala Ag jejím myšlenkám.

A natolik jsem se ztratila ve svých, že jsem se nevědomky zastavila až na chodbě vedoucí do klučičí věže. V tu chvíli mě dohonily obavy o mou pověst. Nejradši bych se na místě sbalila do klubíčka a tiše naříkala, ale něco mě donutilo zpozornět.

Vykoukla jsem zpoza rohu a zahlédla dvě postavy. K mému překvapení to byli Maxon a Alex. Jako kdyby je moje podvědomí dokázalo přivolat. Chystala jsem se jít si s prvně jmenovaným promluvit, ale on se v tu chvíli nahnul k Alexovi, něco mu zašeptal a Alex zrudnul zlostí. Napřáhl se a jednu mu vrazil. Prudce jsem se nadechla.

Maxon se chytil za nos, ze kterého mu tekla krev a zanadával. Pak se pootočil, jako kdyby se chystal odejít, ale místo toho vymrštil nohu rychlostí blesku a kopl Alexe do brady, až se dotyčný zapotácel. Ty jo, pomyslela jsem si, ten je dost v kondici, tohle bychmožná nedokázala ani já. A to chodím na gymnastiku - a jsem v ní relativně dobrá, připomněla jsem si s nemalou hrdostí.

Ovšem Alex si to nenechal líbit a zasypal Maxona prškou úderů do obličeje. Ten se chudák tak zaklonil, až jsem se lekla, že si doopravdy ublíží.

Myslela jsem si, že už se nevydržím dívat a zasáhnu. Nakonec to ale nebylo nutné. Po té smršti ran se Maxon jen na Alexe zamračil a chladně poznamenal tak, že mu přes krev, tekoucí z jeho nosu, skoro nebylo rozumět, ,,Už to nikdy nedělej." Bez dalšího slova se otočil a odpotácel se pryč. A já měla velice nepříjemný pocit, že se poprali kvůli mě. Maxon by mou přítomnost teď určitě neocenil - jeho ego utrpělo stejně jako jeho obličej a já bych byla jen nevítaným svědkem jeho prohry.

Alex tam ještě chvíli zaraženě stál. Jako by stále nemohl uvěřit, že se to stalo. Pak se vydal na opačnou stranu než Maxon.

Já nechtěla, aby se kvůli mě hádali, uvědomila jsem si s s rozhodností mně cizí. Další věc, kterou musím uvést na pravou míru.

Šla jsem do společenské místnosti - potřebovala jsem se socializovat. Agness možná dokáže vydržet ve společnosti svých myšlenek neomezeně, ale mně se ty moje už začínaly zajídat. 

Na chodbě poblíž společenské místnosti jsem narazila na dvě spolužačky, které jsem znala jen od vidění. Něčemu se hrozně smály. Když mě uviděly, zamířily přímo ke mně. ,,Nejsi Elizabeth?" zeptala se ta se zrzavými vlasy po ramena. Když jsem nic neříkala, tak si vyměnily pohledy, kterým jsem nerozuměla. ,,A opravdu ses vyspala s Alexem?" zeptala se ta druhá a probodla mě očima plnýma obvinění. ,,Ještě jsme se ani nepředstavily a ty jsi hned tak napružená, holka," držela ji zpátky její kamarádka. ,,Promiň," vyhrkla a otočila se zpět na mě.

,,Já jsem Elen," řekla a stejně přímo jako položila svou první upřímnou otázku ke mně napřáhla ruku. Trochu váhavě jsem ji přijala a ona se nad mým váháním nakonec mírně pousmála. ,,Tohle je Tereza," ukázala na svou poněkud divočejší společnici. ,,Terri," opravila ji Tereza a ukázala na mě prstem. ,,Jsi Elizabeth?" 

Pozvedla jsem obočí. ,,Ano," vypadlo ze mě mrazivěji než jsem zamýšlela, když mi došlo, co mělo znamenat Elenino chladné přivítání.

Vyčkávavě se na mě dívaly a já se rozhodla jim vyhovět. ,,Jen pro vaši informaci, nespala jsem s ním, nejsem děvka, co by se s někým vyspala po několikadenní známosti," odpověděla jsem stejně chladně jako se ona prve ptala. Obě sebou cukly.

,,Tak jsem to nemyslela," namítla Elena tiše.

,,Tak dobře, věřím, že tvé úmysly byly čestné," pokusila jsem se o žert a Tereza se uchechtla. 

A pak, věřte či nevěřte, jsme se spolu začaly zcela otevřeně a uvolněně bavit. Žádná z nás sice nezapomněla, ale přenesly jsme se přes to. Věděly jsme, že to příměří nemusí vydržet navždy, ale očividně jsme se nedokázaly nenávidět. 

Ano, ani já jsem rozkošnou, sportovní a chytrou dívku, jakou byla Elena, nedokázala nenávidět za to, že ji k Alexovi poutá stejný cit, jako k němu poutá mě.

Další kapitola :)
LillyandElle