Internát

Prolog

 Agness 

Někde v dáli zapískala píšťala a vlak se se skřípěním rozjel.

Jak to bylo dávno, co jsem o tomhle vlaku slyšela poprvé. O jeho stísněných uličkách, vymalovaných odstíny teplé hnědé, plných nervózních pospíchajících pasažérů s ohromným množstvím zavazadel, která táhli za sebou po prošoupaném světle zeleném koberci se sotva patrným květinovým vzorem. O té štiplavé nasládlé vůni vína, které tímto vlakem cestovalo mnohem dříve než lidští cestovatelé - za dob prohibice, kdy byl tento vlak využíván k pašování alkoholu přes hranice.

Vzpomněla jsem si na to, jak mi otec vyprávěl, že pracuje v pohádce jako vládce hrozivého hradu, ke kterému se dá dostat jen vlakem plným tajemných zákoutí a záhadných cestujících. Přehodila jsem si rukojeť kufru do druhé ruky a smutně se pousmála.

Nastoupila jsem jako poslední - a bylo to jen tak tak, že jsem vlak stihla. To s sebou ovšem neslo určitou obtíž - teď už budou všechna kupé ve vlaku pravděpodobně obsazená.

Zrovna v tu chvíli jsem nahlédla do dalšího a ke svému překvapení zjistila, že tam sedí pouze brunetka drobnější postavy, a jinak nikdo. Dívka měla zavřené oči a ve spánku vypadala jako nadpřirozená bytost.

Na chvíli jsem se zastavila a prostě jen zírala prosklenými dveřmi dovnitř na její půvabnou tvář, zbavenou všech starostí, uvolněnou a s poklidným výrazem.

Pak jsem se vzpamatovala a zaklepala.

S trhnutím se probudila a posadila se zpříma, a já jsem zalitovala, že jsem ji vzbudila. 

Otevřela jsem dveře a zastavila se na prahu. 

,,Můžu si přisednout?"zeptala jsem se a doufala jsem, že moje neomalené vyrušení neovlivní její odpověď. To poslední, co jsem potřebovala, bylo strávit další část cesty vláčením svých dvou kufrů uličkou, kde se jejich kolečka zamotávala do koberce a tím ho hrnula s sebou. 

Dívka se zamyslela a pokývla hlavou na souhlas. Asi nebyla moc výřečný typ.

Tak jsem tedy vešla, zavřela za sebou dveře a pak s notným hekáním a polohlasnými nadávkami vyzvedla svá zavazadla na poličku u stropu, která se nalézala přímo naproti té, kde už ležela zavazadla té dívky.

Posadila jsem se naproti ní s úmyslem si ji poočku prohlédnout. To mi ale znemožnila, jelikož se natočila k oknu a tak jsem udělala to samé. Po pěti minutách ticha mi došlo, že se ani jedna z nás nehodlá představit jako první, a tak jsem se pohodlně opřela o polstrovanou opěrku a posunula si svůj klobouk do čela. 

Můj prvotní záměr dívat se z okénka mi nyní přišel přímo triviální. Stejně bych svou budoucí školu nemohla zahlédnout, protože vlak staví půl hodiny cesty od ní a zbytek cesty studenti podniknou v kočárech.

To, že vím, co se má v nejbližší budoucnosti stát, mě uklidňovalo. Nic mě nemohlo překvapit.

Ahoj všichni, vítám Vás u našeho prvního příběhu. 

Tady je první kapitola. Je trochu krátká, ale nebojte se, další kapitoly už budou delší. Pokud se příběh líbí, tak budeme moc rády. Budeme vděčné za komentáře jakéhokoliv formátu.

A předem se omlouváme za chyby.

LillyandElle