Život normální dívky? ✅

4. Charlie!

Ráno jsem vstala v sedm, protože mi nezvonit budík. Rychle jsem si dala make-up černé roztrhané ryfle a modré tričko. A běžela na snídani kterou udělala babička. A sedla si do auta a za chvíli přiběhl Charlie. ,,Nestíháš? "zakroutil hlavou jakože ne. ,,OK." tak jsem to rozjela. ,,Ten motor je bezva." řekl Charlie. "Jo je nejlepší!" vykřikla jsem a na rovné silnici jsem to ještě víc rozjela. Do školy jsme dojeli v rekordním čase. ,,Ahoj." pozdravil nás před školou Cris. ,,To že jsi vyhrála neznamená, že tě nechám na pokoji." „Jasně to jsme věděla." usměješ se a jdeš za holkami. „Ahoj." pozdravila jsem partu holek ze třídy. ,,Ahoj Claud." ,, Tak jdeme do třídy." výkřikne Chloe. ,,Jasně." řekne Mia. Do třídy dojdeme brzo takže jdu do skříňky pro Angličtinu. A pak do učebny Angličtiny. Sednu si do učebny a čekám na zvonění. Zazvoní, ale Oliver je někde pryč musím mu po hodině napsat. Hodina byla strašně dlouhá jako kdyby se zastavil čas. Po hodině píšu Oliverovi.

Já: Olivere kde jsi?

Napíšeš zprávu, druhou přestávku se podíváš ani není zobrazena.

Já: Haló.

Další přestávka se dívám a ani to není zobrazeno. Tak volám. Toto číslo je nedostupné. A pořád jen tohle tak jsem se omluvila a jela jsem za ním.
Zvonila jsem, ale nikdo neotevíral. Bylo zamklo takže jsem si odemkla a šla dovnitř. ,,Hálo je někdo doma?" šla jsem směrem do Oliverovi pokoje, protože oni mají jeden patroví dům. Našla jsme Olivera valícího na posteli. ,,Olivere budíček!" ,,Kolik je?" ,,Bude jedenáct do školy to už nestihneš." v tu chvíli už je na nohou. ,,Ne já jsem zaspal." ,,Trochu víc než zaspal. Co jsi včera dělal?" ,,Nic." ,,Olivere! Dělej!" ,,No em." ,,Dělej vybal to!" ,,Máš něco na jídlo?" ,,To nezakecáš dělej!" ,,Ok byla tu Mia." ,,Díky za info, ale Mia byla ráno ve škole." ,,Nevím asi jsem víc pil." ,,Asi jasně jdu vařit oběd." doma nic moc neměli. ,,Olivere kdo byl naposledy nakoupit?" Oliver bydlí se svojí mladší sestrou které je dvanáct rodiče bydlí v Americe, protože potřebují pracovat tak děti bydlí tady. ,,Nevím." ozve se z koupelny. ,,Tak já jdu nakoupit." vyběhnu s domu nasednu do auta a jedu nakoupit. Obchod tady mají naštěstí blízko. ,,Dobrý den." pozdravila jsem prodavače toto je takový malý podnik takže se zdraví. ,,Dobrý den." pozdraví klidně prodavač. Jdu pro kuře k tomu si vezmu papriku a těstoviny a ještě jim koupím vajíčka cereálie a mléko oni moc nechodí nakoupit s Oliverovou sestrou si rozumím hodně je milá. Emily má kudrnaté blon vlasy a modré oči je roztomilá a je jí teprve dvanáct a s mámou moc není takže potřebuje starší sestru. Jsem nakoupila zaplatila a jela zpátky k Oliverovi uvařila jsem mu kuře s omáčkou a těstovinami a k tomu jsem dala papriku. ,,Olivere můžeš jíst." zavolala jsem ho k jídlu. ,,Claud já musím pro sestru do školy už skončila a potřebuje prý něco koupit." ,,Olivere já už jsem jedla takže s ním něco pojedu koupit." ,,Díky, ale ať si nevymýšlí blbosti za deset minut končí takže dělej." ,,Jo už jdu." nasedla jsem do auta a rychle dojela ke škole vystoupila jsem a čekala než se otevřou dveře od školy. CRRRR zazvonilo a dveře se otevřeli a vyletěli žáci. Jak mě Emily uviděla běžela za mnou a skočila mi kolem krku. ,,Ahoj." pozdravila mě malá holčička. ,,Ahoj Oliver říkal že potřebuješ něco koupit." řekla jsem. ,,Jo tak jdeme nasedla na místo spolujezdce a já se rozjela. ,,Viděla si ty kluky jak se dívali na tvoje auto." řekla jsem. ,,Zítra bude ve škole rozruch." dodala Emily. Cestou jsme si povídali o škole a tak dál. Vystoupili jsme v garážích já jsem zamkla auto a šli jsem do obchodů na velké nakupování. ,,Claud já mám hlad." ,,Dobře tak co by jsi princezna dala?" ,,Nepojedeme domů?" ,,Tak jo doma jsem uvařila kuře jestli si dáš." ,,Jo dám si." vykřikla radostně až se to rozléhalo přes celé garáže. ,,Ahoj Olivere už jsme doma." řekla Emily která už jsi dávala jídlo na talíř. ,,,Díky Claud." ,,Nemáš zač Olivere jsem tvoje kámoška, ale už musím." ,,Jasně díky ahoj." ,,Ahoj." zvolala jsem z chodby a vyšla ven. Nasedla jsem do auta a jela pro Charlieho, protože dnes jdeme do nemocnice za Grace. Čekala jsem před školou než vyjde Charlie. ,,Ahoj." otevřeli se dveře auta a Charlie nasedl. ,,No konečně." řekla jsem a nastartovala motor. ,,Taky tě rád vidím." ,,Máme nějaké úkoly?" ,,Ne asi." ,,Jak asi Charlie." ,,Tak ne." ,,Díky fakt." dojedete zaparkuju a jdeme společně do patra 5 pokoje 1 toto je nejlepší nemocnice ve městě. ,,Ahoj." vykřikla jsem hned jak se otevřeli bílé dveře. ,,Ahoj." řekl Charlie. ,,Jak se máš?" ,,Jak asi sedím v nemocnici čtu knížky a dívám se z okna nic zajímavého." ,,Kdy tě pustí domů?" ,,Ještě nevím." ,,Nesmíš tak moc pracovat." povídali jsme si, ale pak jsem museli domů. ,,,Dnes konečně přijedou rodiče." radovala jsem se. ,,Jo super." ,,Co je?" ,,Nic." ,,Neříkej že nic chováš se divně už od rána!" řeknu zvýšeným hlasem. ,,Nechovám takhle se chovám vždycky!" prudce zabrzdí na opuštěné cestě kde nejezdí auta a vystoupí a já taky. ,,Co je?! Charlie!" zavolala jsem za ním, ale měl náskok takže jsem ho nedohnala tak jsem musela jet domů sama. Chová se divně takhle se nikdy nechoval po cestě mi málem tekli slzy.