,,Dobrý den." ,,Posaďte se.",,Chtěla bych vám představit nového žáka Jacoba.",,Prosím představ se nám."
,,Já jsem Jacob, je mi sedmnáct, hraju basket." ,,Dobře. Posaďte se vedle Camerona." Jacob poslechl a já se na něho usmála a on na mě mrkl. ,,Vy se znáte?" zeptal se mě přes uličku Cameron. ,,Pak ti to řeknu." ,,Slečno Lionel neruším vás?" ,,Jo vlastně ne." ,,Tak proveďte pana Smitha po škole. Na další hodiny máte volno." v mysli jsem si povzdechla vstala jsem a následovala Jacoba ze třídy.,,Dík.",,Nemáš zač. Vlastně by jsi mohl poděkovat i Cameronovi on se se mnou bavil přes uličku.",,Ahoj." otočila se a když jsem za sebou neslyšela kroky otočila jsem se. ,,Ty nejdeš?",,Mě máš provést po škole.",,Můžu, ale nemusím tak zvu tě na buble tea.",,Ok. Ale musíme si promluvit o tom příjmení.",,Jakým?"
,,Lionel?",,Nevím o čem mluvíš?" ,,Jasně pojedeme mojím autem?",,Mám tady taky tak já pojedu za tebou.",,Ok tak tu bílou Audy.",,Jo." nastoupila jsem a vyjela za ním směrem k obchoďáků.Zaparkovala jsem vedle něho. ,,Hezký auto." usmál se. ,,Díky." ,,Tak já tě zvu na buble tea.",,Hmm... Ne.",,Hodlám si nesouhlasit.",,Ok když mi to koupíš tak budeš muset semnou jít nakupovat oblečení.",,Tak to vážně nechci.",,A dovedeš si představit můj šatník.",,Dobře dobře, vzdávám se." udělala jsem svůj vítězný úsměv.
************************************
,,Ahoj.",,Ahoj." loučili jsme se když jsme vyšli z buble tea. Já šla kupovat oblečení a Jacob jel domů. Teď se nastěhoval tak se musí vybalovat.Já si koupila moc hezké oblečení, a teď jedu domů s předcpaným kufrem.
Za dva týdny budou Vánoce a já nemám nakoupené dárky. Super ani nevím jak to stihnu. ,,Ahoj.",,Ahoj mami. Pomůžeš mi prosím vzít oblečení?",,Jo."Přešla jsem ke kufru a vytahovala různé oblečení a doplňky. ,,Kolik jsi toho nakoupila?",,Hodně před pár dny jsem si tridila šatník." usmála jsem se. ,,ok."
Donesli jsme tě všechno asi na třikrát. ,,Hotovo." řekla jsem si, ale máma to hned po první várce vzdala.
Dala jsem vše do šatníku. A začal mi zvonit mobil. ,,Neznáme číslo.",,Ano?"
„Ahoj Claud, kde jsi?"
,,Myslíš ve škole?"
„Jo. Kde jinde?"
,,No já nejsem ve škole."
„Okey."
Bez dalšího komentáře už nepsal. Možná byl naštvaný že jsem byla s Jacobem. Hmmm pomyslela jsem si a pokrčila rameny.
Počkej jak vzal na mě číslo? Ajo vlastně jsem ho prozvaněla. Klepla jsem se do čela. Jestli to neudělal schválně? Ale proč?
Pořád jsem přemýšlela.,,Čau ségra kde jsi byla celou školu jsem tě neviděl.",,Učitelka mi dala volno ne?",,To není fér.",,Kam jdeš?",,Do sněhu.",,Jdu taky." šla jsem se převléct.
Omlouvám se za krátkou kapitolu. Coms a votes.
A✌️
YOU ARE READING
Život normální dívky? ✅
Teen FictionJmenuji se Claudie je mi sedmnáct mám dvojče Charlieho a můj život je fotbal. Kolem mě jsou samí idioti. Někteří by řekly že jsem až moc rozmazlená. Ale sama nevím. Tenhle příběh je celý vymyšlený!!! 5.12. 2022 #8-tenagers 16.12. 2022 #10-fotbal 1...