Život normální dívky? ✅

33.

Nastoupili jsme do autobusu kde bylo celkem plno. Všude jen nagelované hlavy bez gelu. Sedla jsem si vedle táty rozepla si bundu aby mi nebylo vedro. Ale je divné že nejdeme na svah který máme u hotelu. Okey. Divné.
,,Už jsme tady." zvolal trenér. ,,Sedíme ještě.",,Takže, budete rozdělení na ty kteří to umí ti budou jezdit sami. Ti co to moc neumí s učitelema. A ti co to neumí nebo méně schopní budou mít osobní trenéri.",,Jo a kdyby jste nás hledali jsme v restauraci. A na dvanáct tam máme rezervaci. Takže očekávám že tam budete.",,Rozchod.",

Vsichni poslechli a já mezi posledními si brala svůj snowboard. Trenéři čekali úplně na všechny abychom se mohli rozdělit.

Já jsem mohla jezdit úplně sama. Naštěstí. Takže jsem si počkala než dojede lanovka sedla jsem si a vedle mě se objevil bez jmený kluk. Teda ho neznám, jen od vidění. 

************************************

Po asi deseti sjetí a několika vyjetí. Jsem se koukla na hodiny na mobile.

12:24

O kurva.

Pomyslela jsem si. Když jsem byla skoro u restaurace tak jsem snowboard postavila do sněhu. Následně jsem otevřela dveře do restaurace která byla nacpaná. ,,Omlouvám se máme plno pokud nemáte rezervaci." ,,Nejsou tu kluci okolo sedmnácti s pár lidmi a Messim." ,,Ano hned vás tam zavedu."
Vedla mě snad přes celou restauraci když jsme konečně došli za ostatními.

,,Ahoj Claud, už jsme mysleli že se neobjevíš." ,,Tak vidíte, jsem tady.",,Místo je vedle." takže jsem si musela sednout vedle beze jmeného týpka a na druhé straně byl další bezejmený týpek jako byli hezcí. No a celkově u stolu byli kluci které jsem neznala.

,,Jdeme!" na znamení se všichni zvedli a vydali se k východu.