Život normální dívky? ✅

37. ,,Sbohem."

Ani nevím jak se to stalo, ale já přežila a teď jedeme domů. Prosím potlesk. ,,Konečně." zvolal někdo ve předu a mě to probudilo z poslouchání hudby. ,,Na shledanou." loučilo se pár kluků. ,,Ahoj Sydney." pozdravila jsem. Sydney jsme se celkem sblížili a zjistila jsem že má jen mámu. Je mi jí i líto.

Ale, nepřišla za mnou. Takže jsem se rozloučila a šla si sednout k mamce do auta která na nás čekala. ,,Ahoj jak bylo." ,,Chci domů.",,Grace upekla nějakou roládu." ,,Super." řekla jsem bez nadšení. ,,Ahoj." přišel táta a na pozdrav se políbil s mámou. ,,Taková byla pořád?" ,,Ne pořád ne.",,Já jsem tady taky." všichni ignorovali můj komentář a povídali si mezi sebou.

,,Ahoj Grace." objala jsem ji. ,,Ahoj jak bylo?",,Jsem ráda že jsem doma." snažila jsme se vyhnout tématu. ,,Co se stalo?" ,,Nic." ,,Víš že mi to můžeš říct." ,,Tak dobře. Mám kluka který nehraje fotbal a když se to táta dozvěděl tak řekl ať se s ním rozejdu." ,,Aha. A co máma?",,Ta souhlasí s tátou prý jsem mu dala slib." ,,A dala?" ,,To sice jo, ale.." ,,Tak s tím ti nepomůžu. Pokud chceš aby s tebou rodiče mluvili tak to splň." řekla a šla si za práci.
Asi to budu muset ukončit.

Claud: ,,Nechceš se sejít?"

Jacob: ,,Jo, kde.?"

Claud: ,,U buble tea za patnáct minut."

Tím jsem konverzaci ukončila a utrěla si slzy. Nechtěla jsem mu ublížit, ale co se dá dělat za chvíli stejně půjdu na vysokou a bude to.

Pomalým krokem jsem se dostavila do pokoje kde jsem se odlíčila, protože bych si smazala brekem řasenku a vypadala bych jak debil. Ale já jsem debil musím se rozejít s nejlepším klukem kterého jsem kdy potkala. S šatníku jsem vyhrabala černou mikinu kterou jsme si přetáhla přes hlavu. A černé legíny. Celá v černém jsem nasedla do Bugatti které mi fakt chybělo než ten autobus.

Na místo jsem dojela přesně v hodinu kdy jsme se tam měli sejít. Z auta jsem si vzala kapesníky. ,,Ahoj nejsi tu nějak brzo?",,Těšil jsem se." při těch slovech jsem se zarazila. Dělám největší chybu života. ,,Co se stalo?" rozhlédla jsem se nikde nikdo. Hodně jsem ho objala. ,,Jo musím ti něco říct." dodal. ,,Co?",,Musíme se stěhovat."
Teď bych mu to nemusela říkat, ale nechtěla jsem mu lhát. ,,A kam?",,Do Anglie.",,A kdy?",,Zítra. Nechtěl jsem ti to říkat přes mobil.",,To mě mrzí.",,Nemusí. Ale můžeme mít vztah na dálku.",,Tak se na tom někdy domluvíme.",,Zítra mi letí letadlo v deset. Ahoj." bez dalších slov odešel. ,,Ahoj." možná jsem byla ráda že mu to nemusím říkat zítra mu to řeknu před odletem.

************************************

Ráno jsem si zase nedávala make-up abych když budu brečet tak abych nebyla celá od řasenky. S šatníku jsem si vzala. Bílí svetr a černé rifle. Boty jsem si dala černo bílé converse. A na startovala svoje auto.

Na letišti po dlouhém hledání jsem ho konečně našla. ,,Tak co náš vztah na dálku?",,Musím ti něco říct.",,No?",,Už včera jsem ti to chtěla říct, ale když jsi mi řekl že se stěhuješ tak jsem byla zticha, ale teď ti to vážně musím říct. Rozcházíme se. Ale budeme pořád kamarádi?" podívala jsem se na něho a začali mi téct slzy. Naštěstí si nás nikdo nevšímal.

,,Budeme kamarádi. Ale co jsem ti udělal?" ,,Nic." ,,Tak proč?"
Vážně jsem mu to nechtěla říkat. ,,Měla jsem tě ráda.",,Já tebe miluju.",,Sbohem."