Perfect love (Joseph Quinn)

9.

Když byl večer, osprchovala jsem se a udělala si hygienu. Hlad jsem neměla takže jsem si ani večeři žádnou nedělala. Lehla jsem si do postele ale v tom mi jemně zavibroval mobil na nočním stolku. S povzdechem jsem ho vzala do rukou a podívala se kdo mi to píše.
Byl to Joe, kdo jiný.

J: Dobrou noc Sam

S: Dobrou

Odepsala jsem jedním slovem a telefon položila zpět na stolek. Otočila jsem se na druhý bok a zavřela oči.
Zanedlouho jsem usnula.

Otevřela jsem oči. Ležela jsem stále ve své posteli akorát bylo světlo.
Chtěla jsem vstát ale v tom se do pokoje vřítil Joseph s výrazem jako kdyby viděl mrtvolu.
Podíval se na mně a přispěchal k mé posteli. Vzal moje ruce do dlaní a klekl si přede mě.
Co to vyvádí?
,, Slib mi že zítra nepůjdeš do práce.. Prosím " řekl a začal brečet.
,, Co tím myslíš?" zeptala jsem se. Usrkl a své karamelové oči upřel hlouběji do těch mých.
,, Nesmíš jít zítra do práce.. Prosím! Nemůžu o tebe přijít " řekl a propukl v hysterický pláč.
,, Proč?" zeptala jsem se ale to už se rozplynul v černotě.

Prudce jsem vystřelila do sedu.
Byl to jen sen.
Nic jiného.
Jen klid..
Utěšovala jsem se.
Mám to brát jako znamení? Podle mě to byl jen sen, nic víc. Byla jsem velmi spocená. Zachránila jsem to sklenicí studené čisté vody kterou jsem si v koupelně nalila. Poté jsem se navoněla deodorantem a lehla si zpátky do postele.
Přikryla se a snažila se usnout.
Jenže je tu menší problém - vůbec mi usnout nešlo.
Dokola jsem myslela na ten sen a přemýšlela co to mohlo znamenat. Zřejmě mi chtěl zdělit že se v práci něco špatného stane ale co?
Nevím.
Přece, byl to jen sen, řešit to nemusím.

~

Byla jsem již na cestě do práce. Ano, přesto jsem šla. Co by se mělo stát?

Dnes mám směnu až do devíti večer, proto jsem šla až kolem dvanáctý odpoledne do práce.
Mám ráda tyhle dny. Můžu se aspoň v klidu vyspat.
Vešla jsem do obchodního domu a vyšla si to do knihkupectví. Thomas mě pozdravil a se svým úsměvem mi otevřel dveře.
,, Díky " řekla jsem a prošla.
,, Není zač" řekl a zachichotal se.
,, Jak to jde? " zeptal se a opřel se o pult. Mezitím já si sedla.
,, Jo jde to, jak ty?" zeptala jsem se. Přeci byl jen čtvrtek, den kdy každý začíná být unavený z práce nebo školy a těší se na víkend.
Nebo aspoň já to tak mám.
,, Jo je to dobrý, právě jsem naskladnil nějaké knihy, tak to pak můžeš omrknout." řekl a ukázal dolíčky svým úsměvem. Úsměv jsem zopakovala.
,, Dobře, pak se juknu" řekla jsem a zapla si počítač abych mohla vyhledávat knihy v systému.
,, Tak já jdu, měj se" řekl s úsměvem a odešel do hlouby knihovny.
Abych řekla pravdu, je to tu velký. Navíc jak jsem jednou Joea dováděla ke knize, museli jsme až dovy kam kde nedosáhnou kamery. Asi proto mě políbil na tvář.
Brala jsem to jako kamarádské poblouznění, nic víc.

Byl již večer. Přesněji byla osmá hodina. Takto pozdě sem už moc lidí nechodí. Spíše je vidím zalézat do obchodů s oblečením nebo potravinami. Ale knihy? Asi nejsou pro lidi dost dobrý nebo co.
Já být jimi, jsem tu furt.

Sedím ve svým křesle a čtu knihu. Thomase jsem dlouho neviděla. Nejspíš se potuluje mezi regály s knihami nebo má něco v zásobárně.
Zatím tenhle den jde dobře.
Ale nikdy nevíte co se může zvrtnout.
Během minuty se mi může změnit celý život.
Úžasné ne?
Myslím si že velice. Záleží jestli na dobré cestě či špatné.

Hodiny odbyly devátou hodinu, všichni zákazníci se vydali do svých domovů a mě připadla práce abych to tu všechno zavřela a uklidila.
Thomas byl již pryč. Skvělý, je to tu celý jen na mě.
Všechny obchody dávno zavřeli jen nějaká knihovna si řekla : Nee to si nemůžeme dovolit - a proto končím dnes takto pozdě. Zřejmě.
Když jsem uklízela nějaké knihy popadané na zemi, začal mi vibrovat mobil.
Došla jsem k pultu.
Byl to Joe.
Zvedla jsem to.
,, Ano? " zeptala jsem se a zády se opřela o můj pracovní stůl.
,, Ahoj Sam, jak se máš?" zeptal se. Úplně vidím jak se usmívá.
,, Dobrý, zrovna zavírám" řekla jsem a kousla si do oplatky.
,, Aha to tě nebudu rušit " řekl a zasmál se. Také jsem se na to zasmála ale můj smích poklesl když jsem před jedním z obchodů viděla znovu toho muže v masce kostlivce. Teda podle postavy by to muž měl být.
,, Hele Joe?" zašeptala jsem.
,, Že si neděláš že mě teď prdel" řekla jsem se zrakem upřeným na toho muže. Strkal ruku někam do kapsy.
,, Co? Ne, jsem doma, proč? " řekl ale to jsem mu skočila do řeči,, Zavolám později, měj se Joe" řekla jsem.
Ještě když jsem chtěla ukončit hovor slyšela jsem Ou co?
Mobil jsem si položila na stůl. Vyšla jsem z knihkupectví.
,, Hej! Už je dávno zavřeno " zkusila jsem ale jistě jsem věděla že si kabelku od Prady koupit nepřišel.
Z té kapsy ve které chvilku šmátral vytáhl nůž. Naklonil hlavu na stranu jako kdyby si mě prohlížel.
,, Co chcete?" zeptala jsem se ale to se po mě rozeběhl. Vykřikla jsem a zaběhla jako zplašená ovce do knihovny.
Zaběhla jsem někam a schovala se. Byl kousek ode mě.
Viděla jsem jeho boty jak prochází mezi regály.
Najednou slyším jak mi vibruje mobil. Muž přišel k tomu mobilu a vzal ho do ruky.
,, Zas ten sráč.. " řekl skrz masku a mobil pohodil zpátky na stůl jako kdyby to bylo něco odporného.
Musím odsud vypadnout.
Vstala jsem a potichu jsem šla k východu. Avšak v jedné uličce jsme se potkali. Ihned po mě šmátl ale já se mu vysmekla.
Běžela jsem jako o život k východu ale v tom mě vzal za krk a stáhl nás oba k zemi.
Dostal se nade mě. Vytasil nůž proti mému obličeji.
Svýma rukama jsem ho za tu ruku s nožem chytla a snažila se ji nepustit dál.
,, Ne!.. " zakřičela jsem pod vlnami slz.
Nůž byl již od mého oka asi centimetr.
Kopla jsem ho do břicha. Lehl si a já se snažila vstát ale chytl mě za nohy.

Vykřikla jsem a snažila jsem se mu vyprostit. Bohužel, nezadařilo se mi to.
Otočil mě prudce na záda a nožem mě bodl pod žebro.
Křikla jsem bolestí.
,, Pomoc! Thome! " zakřičela jsem ale nikdo nikde nevycházel. Sice jsem věděla že tu Thom již není ale když jsem ty slova vykřikla, nenapadlo mě to. Bylo vidět že to muže trochu zaskočilo.
,, Nech mě být!" zasyčela jsem. Chtěl mě bodnout do srdce ale jelikož jsem ho strčila, bodl mě do ruky.
Rychla jsem mu podklouzla a rychlostí blesku vstala.
Za dveřmi centra jsem zahlédla sirény.
Policajti
Moje jediná záchrana.
Muž mě znovu stáhl a bodl do stehna.
,, Už ne prosím! " sáhla jsem po jeho masce.
Maska se uvolnila a ja spatřila jeho tvář.

T.... Tho.. Thomasi?

V jeho očích jsem viděla lítost. Upřeně se mi díval do očí.
,, Thome.." vydechla jsem,
,, To jsem já.. " zašeptala jsem s nadějí že mě nechá být.
V tom jeho hlavou prolítla kulka. Vykřikla jsem. Thom na mě spadl a zalehl mě svým tělem.
Odstrčila jsem ho od sebe. Začala jsem mít panický záchvat, nohy se mi třásly a ruce byly na tom stejně.
,, Sam!" křikl někdo za mnou.
,, Jsi v pořádku?" zeptal se někdo a klekl si ke mě. Zadýchaně jsem se na toho člověka podívala.
Byl to Joe.
Vzal mě do objetí ale trochu jsem sykla bolestí.
,, Pane, ustupte prosím " řekla nějaká žena která si ke mě také klekla. Joseph ustoupil a sledoval dění. Ležela jsem na zemi. Záchranáři mi prohlíželi zranění a ošetřovali.
Mrtvého Thomase zakryli nějakou plachtou a nechali ho tam ležet.
,, Thomas.." zašeptala jsem směrem k Joeovi. Přiběhl ke mě, klekl si a vzal moji jednu dlaň do rukou.
,, To je dobrý, já vím.. Šetři si síly Sam" zašeptal.
Vedle mě přijela nosítka. Vzali mě a položili na ně. Joseph neustále svíral moji dlaň v rukou a šel po mém boku až k sanitce.
Nemohu uvěřit že můj jediný ( kromě Joea) kamarád mě napadl a pobodal..
Ta myšlenka mi vháněla slzy do očí.
Navíc teď je mrtvý..
Myslela jsem že je ten pravý kámoš. Byla s ním vždy sranda,byl upřímný ale tohle? Nechápu to..

~

Probudila jsem se v nemocnici. Joe spal vedle mě v křesle a táta pochodoval po místnosti a něco si pro sebe broukal.
Když jsem si poposedla, oba na mě vzhlédli.
,, Sam! " řekli oba naráz a přispěchali ke mně.
,, Je ti lépe?" zeptal se Joe.
,, Jo, je to lepší " řekla jsem a usmála se na něho. Táta nás oba pilně pozoroval.
,, Nikdy bych to do něj neřekl" zašeptal táta a my s Joem jsme se automaticky na něj podívali.
,, Poslední dobu byl divnej, asi měl nějaký deprese nebo co" řekla jsem a zadívala se do klína.
,, Nevím, policie to vyšetřuje. Jak něco bude vědět, hned nám řekne. " stiskl více Joe moji dlaň s úsměvem plným utrpením.
,, Bál jsem se o tebe" řekl Joseph. Trochu jsem mu hlavou naznačila ať se nechová jako kdyby jsme spolu chodili jelikož jak znám tátu, jen jak bych došla domů, hned by se na nás vyptával.