Perfect love (Joseph Quinn)

12.

Nedávno mi přišel dopis o tom že mě na vysokou přijímají.
Měla jsem radost.
Chtěla jsem to zavolat Joeovi ale poslední dobu mi vůbec neodpovídal na zprávy ani telefonáty.
Ani když jsem procházela kolem jeho domu jsem ho neviděla.
Zřejmě se mi zaměrně vyhýbá.
Nebo jen hraje a nemá čas..
Nevím..
Trochu mě to trápilo. Nedal mi ani zobrazeno. Prostě nic.
Jako kdyby zmizel.

~

Nastal čas prvního dne na vysoké škole. Byla jsem celken nervózní jelikož nevím co mě tam čeká.
,, Neboj se, najdeš si nějaké kamarády a bude to lepší. " uklidnil mě táta při jízdě v autě. Sledovala jsem z okna přírodu a domy kolem.
,, Měli bychom tam už být.. Je to jen kousek." řekl a podíval se na hodinky.
,, Budeš jezdit autobusem jelikož kvůli práci tě takto vozit nemohu. " dodal a pečlivě sledoval cestu před námi.
,, Mhm." zabroukala jsem a vzdychla.

Za pár minutek jsem stála před školou s mojí taškou a mobilem v ruce.
Škola byla celkem větší, do žlutých barev. Kolem mě procházeli studenti. Jeden z nich do mě vrazil.
,, Nemůžeš tu takhle stát holka" řekl mužský hlas. Otočila jsem se na něho.
Byl to kluk s černými vlasy které měl jemně delší. Kolem očí linky. Rty měl narůžovělé.
Na sobě tmavě rudou mikinu a černé baggy džíny.
Musel být stejně starý jako já. Nebo aspoň jen o jeden rok starší.
Klučina se pousmál.
,, Halo " řekl a zamával mi před obličejem. Trochu jsem se zatřásla a pohlédla mu do očí.
,, Jsem Oli, Oliver.." řekl a podal mi ruku. Přijala jsem ji se slovy:,, Já jsem Sam neboli Samantha. "
,, Já vím, znám tě z internetu." řekl a usmál se.
,, Říkal jsem si kdy tě poznám.. Je mi ctí.." řekl a uklonil se.
Trochu jsem se zachichotala.
,, Oli? " zavolal někdo za jeho zády.
,, Sakra všude jsem tě hledal, kde jsi-" muž který na Olivera volal se s zrakem na mě pozastavil. Prohlédl si mě od hlavy až k patě.
Oliver si nejspíš toho také všiml a odkašlal si.
Měl tmavě hnědé messy vlasy. Oči se mu hnědě divoce blýskly. Rty měl jemně našpulené. Na sobě černou košili rozepnutou na dva knoflíky a plátěné kraťasy. Celkem beach fit, neříkám nic..
,, To je Oscar, můj bratr.. " řekl a nervózně se pousmál.
Na jeho bratra jsem kývla. On mě jen zaraženě pozoroval.
Byl zvláštní.
,, To je Samantha" řekl a kývl na Oscara.
Jeho bratr jen beze slova odešel. Podívala jsem se na Olivera nechápavým výrazem.
,, Neřeš, on už je takový. Podle mě ho už nic nezmění. " řekl a usmál se.
,, Chceš doprovodit do třídy?" zeptal se ale než jsem něco stihla říci, prošel kolem mě.
Následovala jsem ho.
,, Jaká jsi třída a ročník? " zeptal se a podíval se za záda aby na mě dohlédl.
,, 1. Ročník a 1.A" řekla jsem dále ho následovala chodbami školy.
,, Aha, tak to máme tejnou hodinu. " řekl a zastavil se před dveřmi do jedné z tříd. Otočil se na mě s úsměvem na rtech.
,,Tady to máme." řekl ,, Teď bude přivítací hodina ale jinak je to chemie." řekl a vešel do třídy. Pár lidí tam jen mlčky sedělo, jiní si povídali, jiní zase koukali zaujatě do svých mobilů.
Ihned jsem pokukovala po zadních lavicích. Uprostřed byla jedna úplně volná. Vyhla jsem se Oliverovi a s upřeným zrakem na lavici jsem si do ní sedla.
,, Takže ty taky ujíždíš po zadních lavicích? " řekl Oliver za mými zády a zachichotal se.
,, Už to tak asi bude.." řekla jsem a prsty přejela po lavici.
,, Tak jo, jdu si sednout, dobře? " řekl a já jen na souhlas kývla.
Oliver si to namířil ke dveřím do prostřední lavice kde seděl Oscar otočený mým směrem.
Prohlížel si mě.
Neříkám nic ale celkem se ho bojím. Nevím co z něj vypadne..
Oliver si vedle něho sednul poklepal mu na rameno se slovy,, Za chvíli je tu. "
Oscar se na něho otočil a začali se o něčem bavit.
Momentálně jsem se cítila strašně osamoceně. Jedinýho koho jsem znala byl Oliver s Oscarem ale ti teď byli daleko od mě.

Do třídy vešel učitel.
Postavili jsme se.
,, Sedněte si." poručil a sedl si na své místo. Prohlédl si třídu.
,, Takže já jsem-" ani to nedořekl a rozrazily se dveře do třídy.
Ve dveřích stál někdo do kterého bych neřekla že tam zrovna bude stát.
Joe..
,, Omlouvám se že přicházím pozdě pane profesore ale něco mě..
zdrželo.. " řekl a při tom to poslední slovo zašeptal a zavřel za sebou.
,, Dobře pane Quinne, posaďte se prosím. " řekl,, Jediné místo je vedle tamté slečny. " dodal a poukázal na mě prstem. Porozhlédla jsem se po třídě a opravdu, jediné místo bylo právě vedle mě v lavici.
No super.
Joe přispěchal k mé lavici a sedl si.
,, Ahoj" řekl s úsměvem jako malé dítě.
,, Nazdar.. " zašeptala jsem a sledovala učitele.

Hodina měla celkem dobrý průběh. Párkrát jsem musela vydržet Joeovy upřené pozorování mě nebo jeho nepatrné doteky.
Což mě většinou přivádělo do rozpaků... jelikož se mi ty doteky líbily. Chtěla jsem víc a víc.
Musím přestat mu tak lehce podléhat.

Momentálně je hodina matiky. Hádejte vedle koho sedím. Ano, zase vedle něho. Asi se ho dnes nezbavím..

Učitel něco vykládal u tabule. Jen nějaké opakování látky, nic víc.
Celkem se tu nudím, neříkám nic. Joe jen vedle mě seděl a kreslil si něco do prázdného papíru který nám učitel rozdal.
Trochu jsem se nahla abych viděla co si to tam čmáře.

Nezajdem po škole do restaurace?  Ještě s Oscem?
J.

Dopsal na papír.
Smuchlal ho, olízl si spodní ret a hodil kuličku papíru po..  Po Oliverovi?

Olivera kulička bouchla do hlavy.
,, Au! " sykl potiše a naštvaně se podíval na Joea.
Ten dal dlaně k sobě a zaškemral.
Rozbalil papír a přečetl si ho.
Oliver s povzdechem kývl a začal psát na papír který po něm před chvílí Joe hodil.
Celou situaci jsem pozorovala jako jestřáb hledající kořist. Oscar si mého zírání všiml.
Otočil se a něco pošeptal Oliverovi. Ten se na mě podíval, kývl a pokračoval v psaní na papír. Poté ho schumlal a hodil Joeovi. Ten ho spěšně chytil a rozdělal. Znovu jsem se nahla abych viděla do papíru.

Osca říká že jo a ptá se jestli nechce s námi jít i Sam.
O.

Joe se na mě nervózně podíval.
,, Tys to četla? " zeptal se a položil si ruce na stehna.
,, No.. Dá se to tak říci.." zastyděla jsem se,, Kdo je Osca? " zeptala jsem se. Stejně je mé špehování odhaleno.
,, To je Oliverův bratr, Oscar.. Říkáme mu Osca.. A Oliver je-"
,, Já je znám.. Seznámila jsem se s nimi ráno ještě před školou. " řekla jsem. Joe nato povytáhl obočí.
,, Ty jsi se seznámila s Oscarem? " řekl podezíravě. Nasucho jsem polkla. Udělala jsem něco snad špatně? Vždyť  plno lidí se normálně seznamuje s jinými lidmi. Je snad na tom něco znepokojujícího?
,, No, asi jo? " řekla jsem zaraženě.
,, Budu hádat.. Jen na tebe zíral. " řekl a povytáhl trochu obočí. Podívala jsem se na Oscara. Naštěstí byl zabraný do konverzace s Oliverem.
,, Jo. " řekla jsem. Joe si plácl vítězně do stehna a otočil se na židli dopředu.
,, On je celý takový zvláštní, nic si z něho nedělej. " řekl a podíval se na mě s úsměvem.
,, Proč taky bych měla, znám ho teprve asi dvě hodiny a kousek. " řekla jsem a protočila panenky.
,, Nikdy nevíš jak moc tě zvláštnost může přitahovat.. " zašeptal a na otočeného Olivera kývl na souhlas že s nimi půjdu.
Zase Joe to bere jako hotovou věc.
,, Pane Evansi! Dávejte pozor v mé hodině a už se nadále neotáčejte dozadu abyste pokukoval po dívkách." řekl učitel a já se na to zachichotala.
Oliver se otráveně otočil zpátky k tabuli a u toho si nahlas povzdechl.
,, Nějaké námitky, pane Evansi?" zeptal se učitel listující mezi nějakými papíry.
,, Ne pane profesore" řekl slušně.
Aha, takže učitele máme oslovit profesore..
To i tohle jsem zapomněla ze střední školy.
Super.. No nic. Člověk zapomíná.

Profesor vytáhl jeden papír ze štosu a přelétl ho očima.
,, Měl byste se trochu sebrat, málem jste se sem nedostal a přeci nechcete aby jste šel ještě hlouběji. " řekl a skrz své brýle se podíval na Olivera.
,, To ne, pane profesore." zakýval hlavou na souhlas.
,, To je dobře, tak se snažte. Kde jsem to jen skončil.. Ó ano, už vím. " řekl profesor, vstal a přispěchal k tabuli.
Svůj smích jsem v sobě tak dusila až jsem to vypustila. Ale ve formě kašlu.
Profesor se na mě otočil a skrz brýle si mě prohlédl.
,, Něco potřebujete slečno?" zeptal se.
,, Ne, jen jsem se potřebovala vykašlat. Pardon." řekla jsem a trochu si nadsedla na židli.
Neříkám nic ale tenhle profesor mě začíná lézt na nervy.