Perfect love (Joseph Quinn)

10. Druhá Část

Nějaký dny jsem přebývala v nemocnici. Párkrát se došel za mnou podívat táta ale nevěříte kdo je tu se mnou furt.
Ano, Joe.
Když skončí návštěvy musí domů ale jinak je stále se mnou. Začíná mi tu mírně lézt na nervy, nebudu lhát. Chci také soukromí.
Musím snášet ty jeho zamýšlené pohledy na mě.
,, Co je? " zeptala jsem se když už jsem ten jeho zrak na mé kůži nevydržela.
,, Nic.." řekl a pokračoval v mém pozorování.
Otočila jsem se na druhý bok aby na mě neviděl.
Jemně jsem u toho zasténala bolestí.
Sáhla jsem po mobilu a podívala se zda mi někdo psal.
Táta.

T: Na té výšce mi říkali že pokud tě tam chci dát, je nejvyšší čas na podání přihlášky.

Tak a teď se musím rozhodnout. Jít na vysokou nebo ne?
Chtěla bych ale nevím jestli je to správná volba.
A tak zkusím to.
Všechno se musí někdy zkusit.

S: Tak ji tam podej.

T: Vážně?

S: Ano

T: Dobře, až půjdeš z nemocnice, budeš muset jít tam na nějaký pohovor nebo co..

S: Jo to je jasný, měj se :)

T: Dobře, ať je ti lépe, pa

S: Papa

Odložila jsem mobil.
,, Ty jdeš na vysokou? " zeptal se Joe.
,, Ty jsi mi koukal do mobilu?" zeptala jsem se a otočila se na něj.
,, Taky chodím na výšku.. Ale kvůli herectví tam moc nejsem" řekl.
,, To tě nevyhodí když do školy moc nechodíš?" zeptala jsem se a svraštila obočí.
,, Ne, mám na to zvláštní povolení" řekl a mírně se usmál.
,, Aha.. " zašeptala jsem a porozhlédla se po pokoji. Celý byl do bílé barvy což mě mírně vytáčelo. Za oknem jemně poprchávalo, slunce bylo schováno za mraky které byly trochu tmavé kvůli kapkám vody.
Z mých myšlenek mě probudil dotek Joea. Opatrně mě uchopil za pravou ruku. Byl tak jemný až to vypadalo že si myslí, že se tu rozpadnu na kousky jako porcelán.
Podívala jsem se na něj. V obličeji měl výraz očekávání. Čekal co ze mě vypadne. Obličej jsem od něj odtáhla na druhou stranu a z jeho dlaně se vysmekla.
Zaslechla jsem jak se Joe nadechl ke slovům ale v tom někdo zaklepal na dveře a vstoupil do místnosti.
,, Dobré ráno Samantho" řekla doktorka která si to už mířila ke mně.
Byla celkem mladá. Tedy aspoň na to vypadala.
Mohlo jí být tak před třiceti. Což znamená že ve svém oboru je celkem nová. Přitom ale její chůze ukazuje svůj respekt který jsem si u ní před chvilkou již vyrobila.
Když si vedle mě sedla na stoličku, všimla si Joea.
,, Dobrý den, vy jste její přítel? " zeptala se jako kdybych tam vůbec ani nebyla.
,, Ne, to ne.. Jsem její kamarád" řekl a podal si s doktorkou ruku.
,, Těší mě" řekla a zatřásla s jeho rukou.
,, Mě též" řekl svůdně a sedl si zpátky do křesla.
Znovu uchopil do dlaně moji ruku.
Podívala jsem se na jeho sevření a pak na něho. Jemně se nervózně pousmál a sklopil studem zrak do klína.
,, Takže Sam, jak se cítíš? " zeptala se doktorka s úsměvem na tváři. Působila velmi optimisticky, až mě to donutilo se také usmát.
,, Je to lepší" vydechla jsem a uculila.
Doktorka přejela po mě zrakem až si všimla toho jak mě Joe drží za ruku. Jemně se pousmála a pokračovala ve psaní do nějakého bloku.
Nadechla se a vzhlédla na mě.
,, Pustíme vás asi za dva dny, rány se musí ještě naposledy ošetřit. To vám ošetří doktor Johnson. " řekla a usmála se.
Zazvonil zvonek pro odpolední ukončení návštěv. Trvá to jen tři hodiny. Tři hodiny a Joe bude zas zpátky.
Joe zjemnil své sevření mé dlaně a vstal.
,, Měj se" usmál se na mě a palcem mi přejel po hřbetě ruky.
Bylo to tak svůdné až jsem musela přivřít oči.
Otevřela jsem je a usmála se.
,, Ahoj.. " řekla jsem a uculila se.
Joe za chvíli zmizel za dveřmi.
Doktorka se ke mně naklonila s menším úsměvem.
,, Neříkejte že spolu nejste" řekla.
,, Ne, nejsme.. " řekla jsem a můj úsměv trochu povadl.
Proč jí to zajímá?
Líbí se jí?
Ne to ne..
Ale možná že ano..
Přeci jenom skoro každá dívka je do něj zamilovaná.
Stejně jako já.
Díky tomuhle se vůbec necítím výjimečná. Cítím se jako kousek skládačky. Cítím se jako nějaká malá holka která je poblouzněná nějakým klukem a neustále o něm mluví jako kdyby byl anděl.