Lottie nikdy pořádně nepoznala svou pravou rodinu.
Rodiče ztratila ve velmi mladém věku a bratra neviděla téměř deset let, ale i tak svůj život milovala, protože v něm měla tolik lidí, kteří pro znamenali mnoho.
Zvlášť jeden chlapec, který si proboj...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Je Váš plášť volný?"
~💛°❤️~🦁~❤️°💛~
Vyrůstání a vychovávání Lottie nebyla zrovna lehká záležitost. Byla v podstatě malou verzí jejího otce. I když získala od obou rodičů něco.
Byla překrásná jako její matka, měla její zrzavé vlasy, bledou pleť a pihy. Od svého otce zdědila hnědé oči a stejný talent na maléry a žerty. Možná za to také mohl Remus, který jí vyprávěl jejich dobrodružství z Bradavic.
Čím starší byla, tím větší byly její žerty.
Ale i na svůj věk chápala, že to nesmí přehánět. Nesměla Remuse přetěžovat.
Lottie šťastně seběhla schody, když uslyšela klepání na dveře, zatímco se za ní Remus smál jejímu nadšení.
Přiběhla ke dveřím, otevřela a okamžitě skočila do náručí ženy, která stála venku připravená na svou kmotřenku, která ji vždy vítala s velkým nadšením. Tedy až si na ni Lottie zvykla, protože byla ze začátku velmi stydlivá.
„Minnie!" Vykřikla nadšeně.
Celý James. Pomyslela si Minerva. Jen doufala, že ji tak nebude oslovovat i poté, co začne chodit do školy. A Sirius.
„Děkuju, že se o ni znovu postaráte, profesorko." Poděkoval Remus, který stál u dveří a v rukou držel malý batoh, ve kterém měla Lottie pár věcí na večer. Jako třeba plyšového jelena, kterého dostala od Jamese a nikdy nedokázala spát bez něj.
Remus se ani nedivil, že bez něj nedokázala spát.
Dostala ho od Jamese ke svým narozeninám a velmi jí ho připomínal. Vždy si myslela, že má stále aspoň kousek svého otce u sebe. Lottie vždy byla ta typická tatínkova princezna a James ji rád rozmazloval. Samozřejmě měl obě dvě děti rád stejně, nemohl si vybrat oblíbence a každému dával stejné množství lásky.
„To nic není, Remusi. Lottie je i má kmotřenka a já se o ni ráda postarám." Řekla Minerva.
Minerva Lottie vždy hlídala jednou za měsíc, kvůli vlčímu tajemství jejího kmotra. Lottie o jeho tajemství samozřejmě věděla a nebála se svého kmotra. Bylo jí ho naopak líto a bála se o něj každý úplněk.
Nedokázala si ani představit, jaká muka musel prožívat.
„Tak pojď, Lottie." Řekla Minerva. Lottie si vzala batoh od Remusem, než se s ní Minerva přemístila do své kanceláře.
Lottie se pustila své kmotry a začala se rozhlížet.
„Zahrajeme si zase na schovávanou?" Zeptala se zvědavě Lottie a odložila si batoh na stůl profesorky, která nad dívkou pobaveně zakroutila hlavou.
