Lottie nikdy pořádně nepoznala svou pravou rodinu.
Rodiče ztratila ve velmi mladém věku a bratra neviděla téměř deset let, ale i tak svůj život milovala, protože v něm měla tolik lidí, kteří pro znamenali mnoho.
Zvlášť jeden chlapec, který si proboj...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Nežárli."
~💛°❤️~🦁~❤️°💛~
Samozřejmě že se chtělo Lottie spát. Ona, Fred a George byli velmi dlouho vzhůru. Nejdříve Lottie doháněla všechen ztracený čas se svým bratrem, a potom se přidala ke dvojčatům, aby předem připravili nějaké šprýmy na další školní rok.
Jako vždy.
Ale další ráno byla jak jinak než unavená a mrzutá, že musela vstávat. A ještě k tomu museli vstávat až moc brzy na její vkus.
Lottie se přímo vykutálela z postele, aby mohla vůbec vstát.
„Dobré ránko." Popřála Lottie, když doskákala poslední schody a vstoupila do kuchyně. „Dobré ráno, drahá." Oplatila Molly a položila talíř se snídaní na Lottieino místo. „Děkuju, paní Weasleyová." Poděkovala Lottie. „Lottie, kolikrát jsem ti říkala, že mi můžeš říkat Molly. Jsi jako má druhá dcera, drahá."
Lottie se usmála na starší ženu a lehce přikývla. Stejně jí bude slušně říkat paní Weasleyová.
Lottie ale nebyla poslední, kdo se dovalil do kuchyně. Jako poslední byli samozřejmě Ron a Harry, kteří jen tak líně vstoupili a okamžitě se usadili na své židle.
Aspoň nebyla jediná, kdo byl unavený.
„Všichni dojíst, musíme vyrazit, aby jsme nepřišli pozdě." Promluvil pan Weasley a snad jediný měl dostatek energie.
Zdálo se, že je velmi nadšený na cokoliv, co je čekalo.
Každý si poté vzal svůj batoh s věcmi a po rozloučení s Molly se odebrali k odchodu, aby došli v čas. Ať už to bylo kamkoliv.
Lottie netušila kam jdou, ale to ji netrápilo, pouze se držela a povídala si s Hermionou a Ginny. Většinou poslouchali, jak se měla Hermiona o prázdninách, protože byla Lottie zvědavá.
Myslela si, že mudlovské prázdniny a jejich prázdniny budou jiné.
Přece jen oni se o prázdninách bavili i tím, že třeba létali na koštěti a hráli famfrpál. Ale co v tom případě místo toho dělali mudlové?
„Tati, kam to jdeme?!" Zakřičel najednou Ron. „Nemám ponětí." Odpověděl Arthur. „Pohněte." Dodal.
„Nevím, jestli se mám obávat, nebo být vzrušená, protože zbožňuju neznámo." Řekla vzrušeně Lottie dvoum dívkám vedle sebe, které se na ni s úsměvem podívaly. „U tebe bych očekávala, že spíše vzrušená, Lottie." Řekla Hermiona a Lottie s úšklebkem okamžitě přikývla.
Jistě že vzrušená.
Už od mala se jen tak nebála. Bylo jí tehdy pět a sama se vydala na prohlídku Bradavic, aniž by ji zajímalo, že se může ztratit a dostat se na místa, která by mohla být nebezpečná.
„Arthure! Dal sis na čas." Řekl muž, který šel k zrzavé rodině a jejich třem přátelům. „Promiň, Amosi. Některým z nás se nechtělo vstávat." Vysvětlil a otočil se na Rona, zatímco se tři dívky potichu zasmály.
„Tohle je Amos Diggory. Dělá se mnou na ministerstvu." Představil Arthur muže a hned na to vedle přistál mladý kluk, který seskočil ze stromu.
„A tohle je určitě Cedrik, že ano." Řekl Arthur a podal si s ním ruku. „Ano." Přikývl Cedrik.
Tři dívky se na sebe podívaly a usmály se.
Jistě, Cedrik byl jistě pohledný, ale Lottie měla ráda spíše zrzavé chlapce. A už dokonce přesně věděla, který zrzavý chlapec si ukradl její srdce.
Navíc Cedrik byl jeden z jejích přátel. Znala ho už dlouho a nemyslela si, že by s ním někdy dokázala chodit. Jistě, byl milý, chytrý a všechno, ale nikdy v něm neviděla nic jiného, než kamaráda ve stejném věku.
„Jdeme na to." Pokynul Amos. „Ano. Nesmíme přijít pozdě." Přikývl Arthur. „Už jsme skoro tam." Dodal nakonec Amos.
A nakonec došli na kopec, při čemž na samotném vršku stála velmi stará a zničená bota. Pouze jedna z páru a Lottie na ni velmi zvláštně koukala.
Bota? Jen tak? Uprostřed ničeho?
„Zaujměte správné pozice." Zavelel Amos a všichni udělali kruh kolem boty.
„Proč zrovna kolem toho hnusnýho křápu?" Ptal se Harry. „To není žádnej hnusnej křáp, kámo." Řekl Fred. „Jo. Je to přenášedlo." Vysvětlil George za svého bratra.
Každý si klekl a chytl se staré boty.
„Co je přenášelo?" Zeptal se zmateně Harry, zatímco zmatený klečel mezi ostatními.
„Poletíme." Oznámil Amos.
„Můžem? Tak na tři. Raz... dva... tři." Odpočítal Amos.
„HARRY!"
Lottie se natáhla a rychle popadla svého bratra, který málem zůstal na místě, místo toho, aby se přemístil spolu s nimi. Chápala, že nic takového ještě neznal, ale mohl aspoň dělat to stejné, co oni.
Lottie se začal velmi nepříjemně točit celý svět.
Nesnášela přenášedla. To už se raději přemisťovala. Na to byla aspoň zvyklá, když si Remus a Minerva střídali hlídání. Obzvlášť v době kolem úplňku.
„Pusťte se." Řekl s úsměvem Amos. „Cože?" Zeptala se Hermiona. „Pusť se." Zopakoval Amos a všichni se pustili.
Lottie hlasitě vykřikla, když rychle padala k zemi.
Jenže místo toho, aby se ocitla na zemi, ocitla se v něčí náručí. A bylo to příjemné. Aspoň nespadla tvrdě na zem.
„Ahoj." Pozdravila Freda, který ji držel v náručí. „Ahoj." Oplatil a usmál se na ni. „Děkuju, že jsi mě chytil." Poděkovala. „Rádo se stalo."
Dvojice na sebe na chvíli koukala, dokud si někdo vedle nich neodkašlal.
A samozřejmě to nebyl nikdo jiný, než George, který se na ně téměř šklebil. Usmíval se obzvlášť na své dvojice, na které mrkl a párkrát zvedl obočí, zatímco se na něj Fred zamračil.
„Víme, že se máte rádi, ale máme kde být." Oznámil George. „Nežárli." Ozvala se Lottie a Fred ji opatrně pustil.
„No, děcka, vítejte na Famfrpálovém mistrovství Světa." Oznámil Arthur, když byl každý otočený k obrovskému táboru. Stovky stanů, stovky čarodějů a čarodějek, kteří se sešli jen, aby se podívali na famfrpálový zápas.
A Lottie to s úžasem sledovala.
Nebyla to pro ni jen tak nějaká podívaná. Byl to famfrpál, který zbožňovala stejně jako její otec. Proto to pro ni byl jeden velký zážitek.
Byli na Famfrpálovém mistrovství světa. Tam se nemohla dostat jen tak někdo. Přestože se to lehce zdálo s množství kouzelníků, které se tam sešlo.
