Lottie nikdy pořádně nepoznala svou pravou rodinu.
Rodiče ztratila ve velmi mladém věku a bratra neviděla téměř deset let, ale i tak svůj život milovala, protože v něm měla tolik lidí, kteří pro znamenali mnoho.
Zvlášť jeden chlapec, který si proboj...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ale teď jsem tady a už neodejdu."
~💛°❤️~🦁~❤️°💛~
Kdyby se Lottie měla v tu chvíli popsat, popsala by se jako zbabělce. Lottie se nebála téměř ničeho, nebála se, že ji někdo chytne během žertů, nebo že dostane výprask, ale když došlo na rozhovor s jejím bratrem, tak se mu vyhýbala jako moru.
Pokaždé, když si myslela, že je připravena si s ním promluvit, na poslední chvíli se otočila a odešla, protože dostala strach.
Lottie se skutečně bála.
Bála se toho rozhovoru, bála se jeho reakce. Vždyť se neviděli 10 let, Harry ji prakticky neznal.
Byl mu rok a nemohl si ji ani pamatovat.
Lottie se proklínala za každou promarněnou chvíli, kterou mohla využít.
Byly to první Vánoce, které Lottie strávila v Bradavicích. Zatím všechny své Vánoce strávila s Remusem, Weasleyovými nebo Nathanielem, jenže tentokrát se rozhodla, že se konečně postaví svému strachu a zůstane s Harrym, aby mu řekla pravdu a trochu ho poznala, pokud tedy bude chtít.
,,Jaké máš zatím Vánoce?"
Lottie se nedopatřením povedlo vylekat malého Harryho, který seděl u okna a koukal na padající vločky.
Trochu se zasmála a posadila se vedle něj.
,,Omlouvám se, nechtěla jsem." Dodala.
Dvojice nebyla tak úplně neznámá. Párkrát už si povídali, protože se Harry dostal do famfrpálového týmu, přestože byl v prvním ročníku.
Lottie na něj byla hrdá. Byl to nejmladší chytač za snad poslední století. Prváci totiž neměli povoleno vůbec hrát.
Famfrpál mohl byl velmi nebezpečný a tvrdý sport. Sama Lottie to věděla, když jednou spadla z koštěte a zlomila si nohu. Tehdy hráli proti Zmijozelu, kteří většinu svého času podváděli a nehráli fér.
Lottie byla spolu s Angelinou a Alicii střelkyně a v zápalu hry si nevšimla potlouku, který proti ní Zmijozelský odrážeč poslal schválně, aby spadla, protože držela camrál a Zmijozelští střelci ji nemohli chytit.
,,Zamyšlený moc?" Zeptala se ještě. „Jen přemýšlím, jaké by to bylo slavit Vánoce se svou rodinou." Přiznal se.
Harry to nikdy nepochopil, ale cítil, že měl s Charlotte jakési spojení. Měl pocit, že jí může se vším věřit, že se jím může se vším svěřit, dokonce se s ní cítil bezpečně.
Lottie se na Harryho smutně usmála a vzala ho za ruku.
,,A jak to, že ty nejsi se svou rodinou?" Oplatil Harry.
,,No, víceméně jsem. Rodina není pouze krví. Rodina je ten, koho máš skutečně rád a koho za rodinu považuješ. Ale abych ti odpověděla přesně, mí rodiče zemřeli, když jsem byla malá. Žiju se svým kmotrem a čas od času kmotrou." Vysvětlila Lottie.
Lottie trávila čas se svou rodinou prakticky každý den. Její rodina totiž nebyl pouze Remus, nebo Minerva.
Byla to také dvojčata, Nathaniel, Weasleyovi, Christine, Lee, Angelina a Alicia.
,,Chtěla bych ti něco dát." Řekla a sáhla po dárku zabaleném v červeném balicím papíru. „Ale já pro tebe nic nemám." Řekl Harry a nepřipadalo mu správné, aby od ní něco dostal, ale on jí nedal nic.
,,To nevadí. Vánoce nejsou o dárcích, ale o tom, že jsou přátelé a rodina spolu. No tak, rozbal to." Pobídla ho.
Harry roztrhl balicí papír a podíval se na fotku dvou dětí v rámečku.
Co bylo překvapující a trochu šokující bylo to, že se fotka hýbala.
Na fotce se nacházela malá zrzavá dívka s culíky, která seděla na podlaze a v náručí držela a houpala ještě menšího a čerstvě narozeného chlapce zabaleného v šedé dečce se spoustou vyšitých černých psů.
Chlapec na dívku koukal velmi zvědavě, zatímco se dívka na svého nového bratra usmívala.
,,Kdo je to?" Zeptal se zvědavě Harry a Lottie se zasmála. „Nepoznáváš se snad?" Oplatila a Harry se znovu podíval na chlapce. Na hlavě pár černých vlásků, oči zelené.
Byl to on.
A ta dívka na fotce....
Harry se znovu podíval na Lottie.
,,A ta dívka-" „Ta dívka jsem já. Ano." Přerušila ho. „Ale jak to? Naše rodiny se znaly?" Vyptával se a Lottie si smutně povzdechla.
,,Už dlouho mě tak nikdo neoslovil. Dlouho jsem byla Charlotte Evansová, ale mé celé jméno Charlotte Lily Potterová." Prozradila a Harry se na ni celkem šokovaně podíval. „Jak?" „Jsem tvá sestra, Harry."
Pravda byla venku a její srdce bušilo jako ještě nikdy.
,,Ale Dursleyhovi ani nikdo jiný se nikdy nezmínil, že mám sestru. Kde jsi byla celou dobu?" Ptal se Harry a nevěděl, jak se cítit.
Deset let žil s tím, že je sám, že už nemá rodinu.
Jenže náhle vedle něj seděla jeho straší sestra.
,,Toho večera, kdy naši rodiče zemřeli, nás oddělili. Tebe kvůli slávě poslali do mudlovského světa a mě poslali k mému kmotrovi, kde celou dobu žiju. Nechápu proč, ale Brumbál nechtěl, aby jsme měli jakékoliv spojení. Chtěl, aby jsi všechno zjistil, až nastane ten správný čas." Vysvětlila.
,,Věř, že ani mně se nelíbilo, že mě oddělili od mého bratra, Harry. Milovala jsem tě a miluju tě. Nechtěla jsem tě opustit, ale jako dítě jsem si vybrat nemohla." Pokračovala.
,,Ale teď jsem tady a už neodejdu. Budu tu, když mě budeš potřebovat a můžeš za mnou kdykoliv přijít a-"
Lottie byla přerušena, když jí skočil kolem krku a objal ji.
Cítila, jak jí na jedno odhalené rameno padaly slzy a slyšela tiché vzlyky, čímž i ji dohnal k pláči. Jemně mu třela záda, zatímco s ním trochu houpala ze strany na stranu, aby ho uklidnila.
Vzal to lépe, než Lottie předpokládala. Nekřičel na ni, nebyl naštvaný.
Harry byl pouze v tu chvíli rád, že měl po boku svou skutečnou sestru, svou rodinu. Už nebyl sám a věděl, proč se tak cítil kolem Lottie. Byla to jeho sestra, jeho starší sestra, která se o něj starala.
