XL.

162 22 5
                                    

„Ty, můj drahý bratře, jsi idiot

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

„Ty, můj drahý bratře, jsi idiot."

~💛°❤️~🦁~❤️°💛~

Lottie nebyla spokojená, když chodila po škole a sledovala všechny ty odznáčky, které nosili na hrudi. Střídaly se tam dva obrázky.

Na jednom byla Lottie s textem "vítěz" a na druhém Harry s textem "Potter smrdí".

Rozhodně se jí nelíbily jejich projevy. 

Podporovali ji, ale jejího bratra akorát pomlouvali, shazovali ho, považovali za lháře a podvodníka. A rozhodně jí to nepřišlo fér. A navíc to byl její bratr, takže ano, vůbec se jí to nelíbilo. 

Lottie byla na nádvoří spolu s Nathanielem. Seděli na lavičce a užívali si teplého počasí. 

„No tak. Draci? Vždyť tě spálí na popel, Lottie." Žertoval Nathaniel a Lottie do něj lehce a hravě strčila loktem. „Chceš sázet na mě, ale nevěříš, že to zvládnu?" Ptala se. 

Ovšem že se bude sázet na šampiony. Fred a George měli už vše připravené a budou vybírat sázky. 

„Od toho jsem přátelé." 

Lottie popadla knihu a začala Nathaniela mlátit, zatímco se smál a snažil se krýt před starší dívkou. „Jaký ty jsi to ale kamarád." Řekla ironicky. „No tak, Charlie. Miluješ mě." Řekl a samozřejmě to myslel v přátelském slova smyslu. Milovala ho jako bratra a on ji miloval jako sestru. „To si musím rozmyslet." Řekla a předstírala uraženou. 

„To není fér-" 

„Lottie, můžu s tebou mluvit? Sám" 

Dvojice se zastavila a oba dva se podívali na mladšího chlapce, který se rozhodl přerušit jejich konverzaci. A přesně uprostřed. 

„Jistě. Nate, počkej tady na mě, hned jsem zpět." Lottie vstala z lavičky a odešla s Harrym trochu dál od staršího chlapce, který dal sourozencům trochu prostoru.

„Draci. To je první úkol." Zmínil se Harry a Lottie se na něj usmála a položila mu ruku na rameno. „Já vím, Harry. Zjistila jsem to předminulou noc." Řekla, ale byla ráda, že se jí pokusil pomoct a chtěl jí říct, co je před nimi. A ona samozřejmě pomůže jemu, když se něco dozví před ním. Nebo i kdyby to viděl. 

Akorát na ty draky neměla zrovna čas. 

„Jak?" „No tak, Weasleyovi jsou jako má druhá rodina." Řekla a Harry přikývl. 

Lottie se na něj trochu smutně usmála. Věděla jak to má s Ronem. Tako jako jiní si myslel, že se Harry sám do turnaje přihlásil. A byl naštvaný. Jinak předpokládala, že by to Harrymu řekl, tak jako dvojčata Lottie. 

„Bude to dobré, uvidíš. Je prostě naštvaný. Ale vím, že mu chybíš. On... chtěl ti to říct sám... to o těch dracích, ale bál se, a proto to poslal po Hermioně. Ale neříkej mu, že jsem mu to řekla." Lottie si položila prst na rty a mrkla, zatímco Harry s úsměvem přikývl. 

Byl rád za sestru jako je Lottie. A byl rád, že mu věřila, ale zase, neočekával, že by ho zrovna ona považovala za lháře a že by se sám přihlásil po tom všem, co už prožili. 

„A nevšímej si všech těch odznáčků. Nakonec stejně všechny skončí v koši." Dodala a Harry znovu přikývl, než ji objal. 

Lottie nejdříve zmateně několikrát zamrkala, než se usmála a objala ho nazpět. 

„Drž se. A pozdravuj Siriuse." Znovu na něj mrkla a odešla za Nathanielem. 

„Ty, má drahá sestro, mu musíš oplatit tuto laskavost." Ozval se Nathaniel. 

Lottie protočila očima a hodila na něj svou knihu. 

Samozřejmě že to Harrymu oplatí, chtěl ji varovat před draky, to už dost znamenalo. A proto mu pomůže s dalším úkolem. 

Ne, že by mu prozradila všechno přímo, ale aspoň trochu ho postrčí, protože kde by v tom potom byla zábava. To a taky by to nebylo fér. 

„Ty, můj drahý bratře, jsi idiot." Řekla, než si sbalila své věci. „Musím jít, čekám na Arrowa. Posílala jsem dopis Remusovi a věřím, že brzy dorazí odpověď. Zatím se měj." 

Nakonec se rozloučila se svým nejlepším přítelem a vyrazila na kolej, aby mohla zjistit, jestli už se Arrow nevrátil s dopisem. 

Dlouho si nepsali. Naposledy dostala dopis po mistrovství, aby se Remus ujistil, že je v pořádku. Ale ještě si spolu nepsali o turnaji. 

A proto byla neskutečně nadšená, když uviděla, že Arrow sedí ve své otevřené kleci, zatímco dopis ležel na její posteli a okno bylo otevřené. 

Pravděpodobně ho otevřela Angelina nebo Alice, aby pustily Arrowa. 

„Šikovný kluk. Tady máš, něco na chuť." Řekla, z šuplíku vytáhla sáček se zrním a trochu mu nasypala do misky, než si vzala dopis, posadila se s ním na postel a otevřela ho. 

Ahoj, Lottie

Jsem rád, že jsi v pořádku. Chování Moodyho je určitě zvláštní a není zrovna správné to, co udělal. Nechci, aby si se bála, ale určitě si na něj dávej pozor a buď ve střehu. Také buď opatrná během turnaje. Jsem hrdý, že se účastníš, ale může to být velmi nebezpečné. 

Jsem si jistý, že se uvidíme při posledním úkolu. Mezi tím se drž a častěji mi piš, ať vím, že jsi v pořádku. Obzvlášť po úkolech. Chci vědět, jak jsi si vedla. 

- Strýček Remus.

Lottie se trochu usmála. 

Samozřejmě ho asi lehce zanedbávala, ale určitě mu napíše po každém úkolu, aby mu vyprávěla jak si vedla. 

A ano, Lottie se svěřila Remusovi s tím, jak špatný pocit má z Moodyho, a co provedl během jejich první hodiny. Musela se svěřit někomu dospělému... vlastně celkově se někomu musela svěřit. Chápal ji, věděl jak se cítí, protože tak jak ona přišla o rodiče, on přišel o nejlepší přátelé, o svého bratra a sestru. 

Magical lovers (Harry Potter/Fred Weasley)Kde žijí příběhy. Začni objevovat