Lottie nikdy pořádně nepoznala svou pravou rodinu.
Rodiče ztratila ve velmi mladém věku a bratra neviděla téměř deset let, ale i tak svůj život milovala, protože v něm měla tolik lidí, kteří pro znamenali mnoho.
Zvlášť jeden chlapec, který si proboj...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„V tomhle počasí a s mozkomory kolem? Rozhodně se těšíme."
~💛°❤️~🦁~❤️°💛~
Lottie seděla ve třídě spolu se svými přáteli a koukala z okna.
Věděla, že Obranu proti černé magii bude vyučovat někdo jiný. Remus byl po úplňku a nemohl vyučovat, takže ho bohužel zastoupí Snape. Ne, že by s ním měla nějak velký problém, protože v podstatě vyrůstala i s ním, když byla v Bradavicích, ovšem věděla, jak moc mrzutý dokáže být.
Ale zase jí nevadilo se s ním pohádat pokud se něco stane.
Možná to Lottie neměla tehdy slyšet, ale věděla, že by proti ní nemohl něco udělat. Ne, že by měla nějakou ochranu, ale až moc mu připomínala Lily, její matku. Samozřejmě její oči nenáviděl, ale jinak? Byla vzpomínkou na Lily.
Dveře bouchly a Snape začal kráčet mezi lavicemi, zatímco hůlkou a kouzly zavíral dřevěná dvířka na oknech, aby bylo ve třídě šero.
Samozřejmě nebude praktická výuka.
Před nimi se spustilo plátno, na kterém byly promítnuty informace o vlkodlacích.
A Lottie zuřila.
Tak moc zuřila, když viděla, co si pro ně přichystal. Bylo to podlé a Lottie byla naštvaná, když se to rozhodl vytáhnout.
Věděla, že to nikdo ze třídy nepochytí, ale i tak ji to naštvalo, protože se obávala toho, že nakonec odhalí tajemství jejího kmotra. Bylo to tak podlé a štvalo ji to.
„Ale profesore, dnes máme probírat Ghúly." Ozvala se okamžitě Lottie a každý se na ni podíval. Vždy byla odvážná a nebála se odporovat Snapeovi. „Slečno Evansová. Proč mě nepřekvapuje, že jste se ozvala." Začal Snape a Lottie se na něj sladce usmála. „Kdybych nic neřekla, tak by byl asi každý znepokojený a říkali by si, jestli jsem v pořádku." Provokovala.
Snape si povzdechl a stiskl si kořen nosu.
„Prostě mlčte, Evansová."
„Jak si přejete." Věděla, že kvůli ní jim body jen tak nevezme, přestože hledal jakoukoliv záminku, aby mohl Nebelvíru vzít body.
„Kdo z vás mi poví rozdíl mezi zvěromágem a vlkodlakem?" Zeptal se Snape a začal výuku.
A Lottie samozřejmě musela promluvit.
„Zvěromág je ten, kdo se mění úmyslně. Každý na zvíře, kterým je jejich patron. Ale vlkodlak nemá na výběr. Každý úplněk se mění na vlka s vědomím, že nad svým tělem nemá žádnou kontrolu. Nemá na výběr a každý úplněk zapomíná na to, kým je, zabil by i svého nejlepšího přítele. A na rozdíl od zvěromágů nerozumí lidem a reaguje pouze na volání svého vlastního druhu" Vysvětlila vážně Lottie.
„5 bodů.... pro Nebelvír."
Lottie se ušklíbla na svého nejlepšího kamaráda, který se na ni vyjeveně podíval.
Snape dal body Nebelvíru.
Ale u Lottie to nebylo zas tak překvapující. Nestalo by se to poprvé.
„Výraz werewolf je složeninou anglosaského slova were, což znamená člověk a slova wolf, což znamená vlk, vlčí člověk. Je mnoho způsobů. Například je to člověk, co se umí měnit ve zvíře, nebo člověk, kterého kousl jiný vlkodlak."
Během výuky Lottie až moc přemýšlela nad svým kmotrem.
Musel si tím vším procházet jen pro to, že ho jeden vlkodlak napadl. Nebylo to fér. Remus byl jeden z posledních lidí, kteří si zasloužili být vlkodlaky a zažívat ta muka každý úplněk.
Při večeři byla Lottie tak tichá a pouze se přehrabovala ve svém jídle.
Nemohla přestat myslet na svého kmotra a jak velký o něj má strach. Kdyby to šlo, okamžitě by ho toho zbavila. Toho hrozného prokletí.
„Děje se něco, Lottie?" Zeptal se Fred vedle ní. Lottie si povzdechla a opřela se o něj. „Jen ta hodina se Snapem." Vysvětlila prostě.
„A? Byla to jako obvyklá hodina se Snapem." Řekl zmateně Nathaniel a rozhlédl se po svých kamarádech, kteří pokrčili rameny.
„Je to prostě odporný! Většina lidí nemůžou za to, že jsou vlkodlaci! O vlkodlacích jsme se učili a neměl právo to znovu vytahovat." Rozčilovala se a spousta Nebelvírských žáků se na ni podívala.
„Co tě tak vzalo, Charlie?" Zeptal se George. „Když jsme to brali poprvé, nereagovala jsi tak." Přidal Lee zmateně.
„Jenže tentokrát jsem to slyšela od Snapea. A to se mi nelíbilo." Vysvětlila mrzutě.
„Taky jste se učili o vlkodlacích?"
Pětice se otočila na zlatou trojku, kteří seděli hned vedle nich.
„Jo. A Lottie byla pěkně nevrlá. Ale zase chytrá a dala přinesla nám 5 bodů." Řekl Fred a objal Lottie kolem ramen. „Samozřejmě že ano. Mě má Snape totiž na rozdíl od ostatních v jistém slova smyslu rád. Má prostě mindrák na Nebelvír kvůli jediné věci." Vysvětlila a protočila rameny.
„Takže je to vlastně stále stejné. Díky tobě nám sice dal 5 bodů, ale odebral, když Hermiona řekla něco, co o vlkodlacích ví." Řekl Harry a Lottie protočila očima.
Klasický Snape.
„Je to prostě zahořklý muž."
„Děkuju za Váš názor, slečno Evansová."
Lottie se trochu zarazila, než se pomalu a s malým úsměvem otočila a za sebou uviděla muže v jeho černém plášti.
„Za málo, pane profesore."
Snape na ni chvíli zíral, než se otočil a odešel k učitelskému stolu.
„Divím se, že nám právě neodebral minimálně 10 bodů." Řekl Ron.
„Každopádně, co zítřejší zápas? Jste připravení?" Zeptal se Fred, aby změnil téma. „V tomhle počasí a s mozkomory kolem? Rozhodně se těšíme." Řekla ironicky Lottie.
Nevěděla jak se má cítit z brzkého zápasu. Měla vážné obavy. Měli hrát ve velmi nepříznivém počasí. Navíc mozkomoři kolem? Věděla, že by neměli být tak blízko hradu, ale i tak. Nikoho neposlouchali a kdykoliv se mohli dostat blíž.
Prostě se bála, že se někdo zraní, že se někomu něco stane.
Komukoliv.
A bylo jedno, jestli někomu z jejich přátel nebo hráčům z Mrzimoru.
„Tentokrát nebude hlavní vyhrát, tentokrát bude hlavní, aby se nikdo nezranil. Tohle počasí, mozkomoři kolem. Je to... nebezpečné." Řekla trochu nejistě.
Od Zmijozelu bylo zbabělé, že se jen tak kvůli tomu vzdali. Byli to zbabělci. U nich nebrala to, že měli strach z počasí. Byl to spíš strach z toho, že Nebelvír vyhraje.
