Lottie nikdy pořádně nepoznala svou pravou rodinu.
Rodiče ztratila ve velmi mladém věku a bratra neviděla téměř deset let, ale i tak svůj život milovala, protože v něm měla tolik lidí, kteří pro znamenali mnoho.
Zvlášť jeden chlapec, který si proboj...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Frede!"
~💛°❤️~🦁~❤️°💛~
Po krátkém objevení Siriuse hrad nebyl zrovna klidný. Každý mluvil o tom, jak se mohl dostat do hradu a jak se tam vlastně dostal. Všichni byli znepokojeni a měli strach z toho, že se vrátí a tentokrát někomu ublíží.
Což byla podle Lottie velká blbost. Sirius by neublížil komukoliv nevinnému. Nesnášela všechny ty klepy, protože nic z toho nebyla pravda.
Taky nenáviděla jejich nový vchod do jejich věže. Roztrhané plátno Baculaté dámy bylo nahrazeno obrazem sira Cadogana a jeho šedým, trochu tlustým, poníkem. Nikomu to nevyhovovalo, protože každého vyzíval na souboj pokaždé, když se snažil dostat dovnitř a stále si vymýšlel nová, směšná a komplikovaná hesla. Bohužel nikdo jiný nechtěl nahradit místo Buclaté dámy.
Další směšná věc byla ta, že Harry už neměl své soukromí a téměř na každém kroku ho následoval Percy. Harry se jí s tím svěřil a neustále si stěžoval, protože to bylo otravné.
Lottie věděla, že kdyby neměla Nathaniela, dvojčata a Leeho, určitě ji také někdo hlídá.
Lottie také znervózňovalo, že se blížil jejich zápas a počasí bylo horší a horší. Nemohli hrát v tak nepřívětivém počasí. Bylo to nebezpečné a kdokoliv se mohl zranit. Mohl spadnout z koštěte, zasáhnout potlouk. Prostě cokoliv.
Ovšem nikdo z mužstva se nenechal odradit a za dohledu madam Hoochové trénovali ještě intenzivněji, aby vyhráli další zápas.
Až nakonec se dostali k poslednímu tréninku před sobotním zápasem.
„Nebudeme hrát se Zmijozelem!" Oznámil Oliver, když stál před svým týmem a vypadal velmi rozčíleně. A Lottie ho chápala, protože i přes jejich podvody byla velká šance, že proti nim vyhrají. „Zrovna za mnou byl Flint. Namísto s nimi se utkáme s Mrzimorem." Dodal. „Proč?" Zeptal se tým. „Flint se vymlouvá, že jejich chytač má pořád ještě poraněnou ruku." Vysvětlil Oliver a Lottie zvedla obočí. Pochybovala, že Malfoy ještě potřebuje nějakou chvíli.
Prostě se báli hrát v takovém počasí.
„Je ale naprosto jasné, proč to dělají. Nechce se jim hrát v tomhle počasí. Mají strach, že by jejich šance ještě víc klesly..."
Silný vítr, který burácel celý den a vzdálené hřmění akorát podporoval Woodovo prohlášení.
„Malfoy s tou rukou vůbec nic nemá!" Rozčiloval se Harry. „Simuluje to!" Dodal naštvaně. „To já vím." Přikývl Oliver a samozřejmě souhlasil. To ostatně každý. Všichni to věděli. „Jenže to nemůžeme dokázat. A všechny nacvičené signály jsme trénovali v přesvědčení, že budeme hrát se Zmijozelem, jenže teď proti nám místo nich nastoupí Mrzimor a ten má úplně jiný styl hry. Mají nového kapitána a chytače, Cedrika Diggoryho..."
Lottie, Angelina a Alice se na sebe podívaly a dvě ze tří dívek se zahihňaly. „Co je?" Reagoval zamračeně Wood na jejich lehkovážné počínání. „To je takový ten vysoký pohledný kluk, že?" ujišťovala se Angelina. „Silný a tichý." Přidala Alice a všechny tři se znovu začaly hihňat.
I Lottie musela uznat, že je pohledný, ale své oči měla na někom jiném a její srdce patřilo někomu jinému.
A onen chlapec právě v tu chvíli velmi žárlil, zatímco koukal na tři dívky.
„Tichý je jen proto, že je to takový tupec, že nedá dvě slova dohromady." Odsekl netrpělivě Fred a nelíbilo se mu reakce Lottie. „Nechápu, s čím si děláš starosti, Olivere, s Mrzimorem to bude procházka růžovým sadem. Když jsme s nimi hráli posledně, chytil Harry Zlatonku asi po pěti minutách, pamatuješ?" Přidal se raději George. „Tentokrát budeme hrát za úplně jiných podmínek!" Vykřikl hlasitě a naštvaně Wood a oči mu lehce vylezly z důlků.
Lottie se s úsměvem podívala na své přátelé, kteří byli také lehce pobaveni výrazem staršího chlapce.
„Diggory dal dohromady pořádně silnou sestavu! A kromě toho on sám je vynikající chytač. Ostatně toho jsem se bál, že se na to budete dívat takhle. Nesmíme je podcenit! Nesmíme polevit v soustředění! Zmijozel se nás snaží vypéct! My musíme vyhrát!" Přednesl Oliver. „Tak se nerozčiluj, Olivere." Snažil se ho uklidnit Fred, protože se Oliver velmi rozčiloval.
Ovšem Lottie se nedivila. Čekali Zmijozel a také podle toho tak trénovali.
Po zdlouhavém tréninku začal každý odcházet do šaten, aby se mohli převléct. Už si chtěli odpočinout. Bylo to dlouhé a bez přestávek. Ale bylo to nutné, aby byli připraveni na Mrzimor.
Lottie se plahočila do společenské věže vedle dvojčat a téměř usínala. Jenže z ničeho nic vykřikla, když se Fred postavil před ni, popadl ji pod stehny a vzal na záda.
„Frede!" Vykřikla a začala se smát i přes svou únavu. ,,Ššš. Zavři oči a odpočívej." Řekl jí a Lottie pobaveně zakroutila hlavou, než skutečně zavřela oči, opřela si hlavu o jeho záda a skutečně začala usínat, když na ni její únava dolehla.
„Aww. Spí jako malé miminko." Zmínil se po cestě George, který tentokrát kráčel vedle svého bratra a koukal na Lottie na jeho zádech. „Není náhodou těžká?" Zeptal se ještě. „Lottie? Těžká? Tahle slova nejdou k sobě." Odmítl Fred a George se zasmál.
Ale byl rád, když viděl svého bratra šťastného. A velmi podporoval jejich lásku.
Doufal, že to nebude trvat dlouho a navzájem si vyznají svou lásku, aby mohli být konečně spolu. A jakmile skončí školu a založí rodinu, bude úžasný strýček, který jejich děti naučí všechny jejich šprýmy.
