Lottie nikdy pořádně nepoznala svou pravou rodinu.
Rodiče ztratila ve velmi mladém věku a bratra neviděla téměř deset let, ale i tak svůj život milovala, protože v něm měla tolik lidí, kteří pro znamenali mnoho.
Zvlášť jeden chlapec, který si proboj...
(Vím, že scéna, kde Moody promění Malfoye ve fretku je v knize někdy teď na začátku, ale zrovna tohle udělám podle filmu a dám ji až později. Jak už jsem zmínila, bude to takový mix knihy a filmu.)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Musím jít."
~💛°❤️~🦁~❤️°💛~
Lottie nebyla ze svých hodin nejnadšenější. Obzvlášť z hodin se Zmijozelem, se kterými sdíleli několik hodin. Neustálé postrkování a provokování. Hádání, kdo je lepší a kdo získá více bodů pro svou kolej.
V dalších několika dnech si užili hodin dost, ale každý byl velmi natěšený na hodinu obrany proti černé magii. Nedivila se, že se na ni těší, ale ona sama z ní popravdě měla obavy, protože měla pocit, že něco není v pořádku.
Že je něco v nepořádku s jejich novým profesorem.
„Vaše knihy můžete schovat, v mích lekcích nebudou třeba." Prohlásil Moody, když vstoupil do třídy a pochodoval kolem lavic. Jeho oko se pohybovalo a zkoumalo celou místnost a Lottie se trochu zamračila, když se u ní zastavil.
Nelíbilo se jí to, vůbec.
„Od profesora Lupa jsem slyšel, že už jste se už naučili jak se správně vypořádat se zlovolnými tvory." Pokračoval Moody. „A podle mě už jste dostatečně staří, aby jste se dostali k pokročilejším kouzlům a kletbám."
Lottie a Nathaniel se na sebe lehce znepokojeně podívali, protože nevěděli, co tím myslí, ale ani jednomu se to nelíbilo.
„Tak kolik známe kleteb, které se nepromíjí?" Zeptal se narovinu a Lottie zakroutila hlavou. „Pane Harringtone?" Pobídl mudlorozeného chlapce. „Tři pane." Odpověděl Nathaniel a trochu nepříjemně se zavrtěl na svém místě. „A víte, proč se jim tak říká?" „Protože je nelze prominou. Pokud je někdo použije, bude poslán do Azkabanu." Odpověděl znovu Nathaniel.
„Pánové Weasleyovi, chtěl by jeden z váš říct jednu z kleteb?"
Dvojčata se na sebe podívala a trochu se obávali odpovědět. A Lottie věděla, že je jim to nepříjemné.
„Kletba Imperius." Odpověděl váhavě a koktavě George. „No jistě. Ta je vašemu otci známá. Před pár lety dala ministerstvu pěkně zabrat. Tohle vám možná ukáže proč."
Lottie se zamračením sledovala jak přistoupil k nádobě z pavoukem a vytáhl ho ven. „Engorgio."
Vyjeveně se dívala, jak pavouka zvětšil, než na něj namířil hůlkou. „Imperio." Mával s hůlkou a pavouk se pohyboval po místnosti. Po studentech i jejich lavicích. Většina byla zděšená, znechucená, zatímco se Moody smál. A vlastně i někteří jiní studenti, když sledovali reakce jiných.
„A co má udělat teď? Skočit z okna? Utopit se?" Ptal se Moody, když se pavouk vznášel nad nádobou s vodou. Ovšem nakonec si ho přitáhl zpět do dlaně.
A Lottie se svým vlastním způsobem ulevilo. I když neměla pavouky ráda.
„Spousty čarodějek a kouzelníků tvrdili, že poslouchali Vy víte koho jen pro to, že byli pod kletbou Imperius. Má to ale háček. Jak poznáme ty, co lžou?" Pokračoval. „Tak prosím, další. Kdo zná další?"
Několik rukou se zvedlo. Ovšem trochu váhavě.
„Pane Taylore?" „Další je kletba Cruciatus." Odpověděl mladý Mrzimorský chlapec. „Správně, výborně." Chválil Moody. „Obzvlášť ošklivá. Kletba mučení."
Lottie začala kroutit hlavou, když Moody zamířil hůlkou na pavouka a bez vyřknutí použil kouzlo na nebohého pavouka, který začal vydávat bolestivé pískání a kňučení.
Chvíli to sledovala a krčila se na svém místě, než bouchla dlaněmi o stůl a vstala.
„Stačí! Už dost! Tohle není správné!" Vykřikla nakonec, aby zastavila jejich šíleného profesora, který se na moment zastavil a zíral na ni, než pavouka vzal a odešel s ním k ní.
Položil pavouka na její lavici a trochu se k ní naklonil.
„Jistě nám můžete říct poslední kletbu,... slečno Potterová."
Lottie na něj pouze zírala a zatínala pěsti, zatímco se snažila zadržet hromadící se slzy.
„Avada Kedavra."
Lottie sebou lehce trhla, když periferním viděním uviděla zelený záblesk, který jí téměř vehnal slzy do očí.
Tři páry očí sledovaly Lottie s obrovským znepokojením.
„Smrtící kletba. Jen dvě jediné osoby ji přežili. Jedna z nich sedí tady a druhá je její bratr."
Lottie přímo s hněvem zírala na jejich nového profesora, hlavu hrdě vzpřímenou a snažila se ukázat, že ji tím nijak nerozhodil.
Přestože ji to tak moc rozhodilo, byl to tak hrozný pocit. Ale nemohla to dát najevo. Rozhodně ne před ním. Ale jak by mohla být klidná?
Vždyť tahle kletba zabila její rodiče, zabila její matku a to přímo před jejíma očima. Jak se mohla chovat, že se nic neděje? A jak to mohl jako učitel udělat.
Ulevilo se jí, když hodina skončila.
„Musím jít." Oznámila svým přátelům a co nejrychleji opustila třídu. „Lottie!"
Lottie procházela studenty, snažila se kolem nich projít, občas do někoho strčila, ale nakonec se dostala pryč a utekla do zcela prázdné chodby, kam moc studentů ani nechodilo, protože nevedla k žádné třídě.
Odhodila batoh na zem a opřela se o zeď, po které pomalu sjela dolů. Lokty se opřela o kolena a obličej si schovala do dlaní, než začala potichu vzlykat.
Mezi tím se jedno ze zrzavých dvojčat pokusilo běžet za ní, ovšem Nathaniel ho zastavil, když mu položil ruku na rameno. „Nech ji jít. Potřebuje chvíli pro sebe. Ta hodina je na ni moc, profesor neměl právo na to, aby to předváděl přímo přede všemi." Řekl a dvojčata se na něj ustaraně podívala. „Bude v pořádku?" Ptal se Fred. „Určitě. Lottie je ta nejsilnější osoba, kterou znám. Nedokážu si představit, že by ji něco srazilo na kolena. A určitě ne tato kletba. Je pouze jediná věc, která by to dokázala." Vysvětlil Nathaniel.
Samozřejmě to věděl. Znal Lottie tak dlouho, věděl o ní první poslední. A proto věděl, co by jí dokázalo ublížit natolik, že by ji to srazilo na kolena.
A nebylo to nic jiného, než ztráta někoho jí blízké.
„Lottie není jako nikdo jiný, koho jsem potkal." Dodal ještě, zatímco koukal na dveře.
Věděl, kdy jít za ní a kdy ji nechat o samotě. A tohle byla ta chvíle, kdy musela být sama. Nesnášela, když ji někdo viděl brečet, viděl ji tak zranitelnou. Chtěla být silná pro všechny své přátelé a nemohla ukázat, že je slabá.
