Lottie nikdy pořádně nepoznala svou pravou rodinu.
Rodiče ztratila ve velmi mladém věku a bratra neviděla téměř deset let, ale i tak svůj život milovala, protože v něm měla tolik lidí, kteří pro znamenali mnoho.
Zvlášť jeden chlapec, který si proboj...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Tak já ti jednu koupím."
~💛°❤️~🦁~❤️°💛~
„Jak myslíš, že bude vypadat má hůlka? Z jakého asi bude dřeva? Myslíš, že bude mít jako jádro žíni jednorožce nebo blánu z dračího srdce? A co bych si měla vybrat jako mazlíčka?"
Remus nechápal, kde mohla Lottie vzít tolik energie, ale už od té doby, co vstala měla energie na rozdávání a její ústa nedokázala zůstat zavřená.
Měla tolik otázek a to bylo teprve osm hodin ráno.
„A kam myslíš, že mě zařadí? Myslíš, že budu v Nebelvíru jako máma s tátou? Hodím se tam?" Vyptávala se dál. „O tom nepochybuji." Řekl Remus s malým úsměvem.
Byla velká pravděpodobnost, že Lottie skončí v Nebelvíru. Ale pokud by to nebyl Nebelvír, předpokládal, že ji Moudrý klobouk zařadí do Mrzimoru. Byla velmi přátelská a milá. Byla také velmi chytrá, ale nemyslel si, že by ji poslali do Havraspáru.
Jistě, byla chytrá a jistě bude mít dobré známky, ale pochyboval, že bude celé dny trávit v knihovně a učit se a číst od ráda do večera. Byla spíše výtržník, jako její otec.
A Zmijozel nepřipadal v úvahu. Neměla žádnou vlastnost, kvůli které by to Moudrý klobouk navrhl.
„Už se těším, až se budu chodbami procházet jako studentka a ne jako obyčejná dívka."
Lottie možná byla na hradě několikrát, ale těšila se, jakoby tam jela poprvé.
„Jsem si jistý, že ano." Řekl Remus a potichu se zasmál. „Teď si jdi pro věci, ať můžeme vyrazit." Dodal a ani to nemusel říkat dvakrát. Lottie seskočila ze židle a běžela si do pokoje pro batoh, dopis a seznam věcí, co si musí koupit do školy.
Za chvíli už stála u dveří připravena vyrazit.
„Připravená, Lottie?" Zeptal se Remus, když šel k ní a zároveň si oblékal své staré a několikrát zašívané sako.
„Ano." Odpověděla okamžitě a Remus pobaveně zakroutil hlavou, než k ní natáhl ruku. Lottie se ho okamžitě chytla a Remus je přemýstil přímo na Příčnou ulici, která byla plná kouzelníků, rodičů, kteří dětem kupovali nové pomůcky do školy.
„Kam první? K Ollivandrovi? Madam Malkinové? Nebo snad do Krucánků a kaňourů?" Ptala se Lottie a Remus její ruku raději uchopil pevněji, protože si byl jistý, že kdyby ji nedržel, už je dávno pryč a někde ztracená.
„Zpomal, Lottie. Nejdříve zajdeme ke Gringottovým, aby jsme vyzvedli nějaké peníze a potom půjdeme koupit potřebné věci." Řekl Remus a Lottie nejdřív přimhouřila oči, než se usmála a přikývla.
Byla nadšená, že uvidí skřety. I když slyšela, že jsou škaredí a nevrlý.
Lottie táhla Remuse jak nejrychleji mohla. I přes to, jak vysoký byl a jak dlouhé měl nohy, stejně zaostával a Lottie ho musela táhnout za sebou, aby držel krok.
