Lottie nikdy pořádně nepoznala svou pravou rodinu.
Rodiče ztratila ve velmi mladém věku a bratra neviděla téměř deset let, ale i tak svůj život milovala, protože v něm měla tolik lidí, kteří pro znamenali mnoho.
Zvlášť jeden chlapec, který si proboj...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Tajemství?"
~💛°❤️~🦁~❤️°💛~
Nakonec to přišlo.
Po tak napínavém čekání.
Jídlo i nádobí zmizelo ze stolů, všechny lavice se přemístili a pohár byl znovu postaven doprostřed velké síně, zatímco se všichni žáci posadili na lavice kolem.
„Přichází okamžik, na který všichni čekáte." Prohlásil Brumbál. „Výběr šampiónů." Pokračoval, než natáhl ruku a jeden po druhém utlumil plameny ve svícnech, takže hlavním osvětlením síně byly modré plameny poháru.
Poté k poháru pomalu přistoupil a na moment na ně položil ruce, než znovu odstoupil.
A na moment se plameny rozzářili rudě, než z poháru vyletěl první lísteček. „Kruvalským šampiónem je, Victor Krum!" Prohlásil.
Mladý chytač za potlesku přistoupil k řediteli a převzal si svůj lísteček, zatímco ho Brumbál poplácal po rameni a poté pobídl, aby se vydal do vedlejší místnosti, do Síně slávy.
A chvíli na to další rudé plameny a z nich kulatý a modrý kus papíru, který patřil jak jinak než jedné z dívek z Krásnohůlek. „Šampiónkou za Krásnohůlky, Fleur DeLacour." Oznámil znovu a tentokrát mladá dívka přistoupila k Brumbálovi, aby jí mohl pogratulovat, a poté ji poslal za Victorem do vedlejší místnosti.
Lottie poskakovala nohou a byla nervózní.
Doufala, že to bude ona, koho pohár vybere. Ne, že by to nepřála jiným, ale tak moc chtěla být jedním z šampiónů.
A plameny naposledy vzplály rudě.
„Bradavickým šampiónem, Charlotte Evansová."
„JOOOO!" „Lo-ttie." „Lo-ttie!"
Její přátele ji objali nebo poplácali po rameni, než odešla za ředitelem, aby si mohla převzít svůj lísteček. „Hodně štěstí, slečno Evansová." Popřál jí Brumbál, zatímco jí podal ruku, kterou přijala. „Děkuju, pane řediteli."
Lottie lehce kývla hlavou a za zvuku potlesku a jásotu vyrazila do vedlejší místnosti.
Byla plná zlatých pohárů, které se jim povedly vyhrát.
Vůbec netušila, co se děje ve Velké síni, neslyšela tem rozruch a neuvědomila si, jak ohromné ticho tam najednou bylo. Byla tak... zamyšlena, v úžasu a tak šťastná. Bylo to neuvěřitelné. Bylo to... úžasné.
Ovšem Lottie se zamračila, když po chvíli dovnitř vstoupil i Harry.
„Harry?"
A chvíli po něm tam vtrhli rozhořčení ředitelé plní stížností.
„Harry. Harry, hodil do Ohnivého poháru své jméno?" Zeptal se Brumbál a popadl mladého chlapce za ramena. „Ne, pane." „Požádals někoho, aby to udělal?" Vyptával se Brumbál dál. „Ne, pane." „Víš to naprosto jistě?" „Ano, pane." Přikývl Harry.
Lottie byla úplně zmatená a zírala na jejich ředitele, když se zeptal, zda Harry hodil své jméno do poháru. Copak ho pohár... vybral?
To ne, musela to být nějaká chyba.
„Ale ovšem še lše!" Prohlásila madam Maxim rozhněvaně. „Nelže! Ohnivý pohár je neobyčejně čaromocný předmět. Oklamat by ho mohlo jen výjimečné matoucí kouzlo. To by student čtvrtého ročníku nedokázal." Odmítal Moody.
„Zdá se, že jste o tom hodně přemýšlel, Pošuku." Ozval se také Karkarov. „Myslet jako černokněžníci patřilo k mé práci, Karkarove. Možná si vzpomenete." Oplatil Moody. „To nikam nevede, Alastore." Hněval se Brumbál.
Lottie nevěděla, o co jde a všechno ji mátlo víc a víc, ale to nebylo to hlavní. Spíše se bála o Harryho.
Bylo to až moc nebezpečné a ani nechtěla vědět, jak se vůbec dostal do turnaje. Jak ho mohl pohár vybrat. Pokud byl pohár tak... čarovný a bylo tam věkové omezení, jak mohl vybrat Harryho?
„Je to na Vás, Barty." Promluvil Brumbál. „Pravidla jsou jasná. Ohnivý pohár představuje závaznou kouzelnickou smlouvu. Pan Potter nemá na vybranou, je teď, od této chvíle, účastníkem turnaje." Odpověděl Skrk a každý se podíval na nejmladšího.
Lottie si povzdechla.
Bylo to... nebezpečné a jediné, na co mohla od té chvíle myslet, bylo to, že byl její bratr součást turnaje a byl v nebezpečí.
~💛°❤️~🦁~❤️°💛~
„Už dlouho jsem tě neslyšel zpívat. Obzvlášť tuhle tvou ukolébavku."
Lottie se s malým úsměvem otočila a podívala se na Freda, který se opíral o zábradlí schodů na astronomickou věž.
„Dlouho jsme se také takhle nesešli na astronomické věži." Oplatila a poplácala na místo vedle sebe. Samozřejmě měla pod sebou deku, protože nechtěla, aby mrzla kvůli chladné podlaze.
Fred neváhal a posadil se vedle Lottie. Lottie se o něj opřela, hlavu si položil na jeho rameno a mezi tím vzal Fred její ruku do své.
„Co tíží tu tvou hlavičku?" Zeptal se. „Mám lehké starosti o sebe a velké starosti o Harryho." Přiznala, když dál koukala na hvězdy. „Nemusíš mít obavy. Jsem si jistý, že to všechno zvládneš. Oba dva." Ujistil ji, než otočil hlavu a dal jí polibek do vlasů.
Lottie se zhluboka nadechla, než zvedla hlavu a podívala se na něj.
Jeho tvář byla v měsíčním světle snad ještě krásnější. A ani si to neuvědomovala, ale Fred myslel na úplně to stejné.
I přes lehké osvětlení měsíce viděl její krásnou tvář, oči plné škodolibých jiskřiček a plné neplechy, lehce ustaraný výraz, plné rty zbarvené do lehké růžové bravy. Pár pih po tvářích a na nose rozmístěné jako hvězdy na obloze. Její překrásnou tvář rámovaly její krásné, dlouhé a zrzavé vlasy.
Lehce se na ni usmál, než se jeho oči přesunuly z jejích očí na její rty.
„Už dlouho chci něco udělat." Promluvil a Lottie zvědavě naklonila hlavu na stranu. „Jak dlouho?" Zeptala se. „Dlouho." Odpověděl a Lottie se tentokrát potichu zasmála. „Tak proč čekat ještě déle?"
Chvíli to trvalo. Jeden se pomalu nakláněl k tomu druhému. Lottie na poslední chvíli zavřela oči a čekala.
A nakonec se to stalo.
Jejich rty se střetly.
Lottie téměř cítila ohňostroj ve své hrudi, její srdce vynechalo pár úderů, byla tak šťastná. A Lottie mohla říct, že to byl nejkrásnější první polibek, který si mohla přát.
Byli tam jen oni dva, před nimi překrásný výhled na noční oblohu plnou hvězd.
„Miluju tě." Zašeptala, když se odtáhli. „Miluju tě, Lottie." Oplatil a Lottie se spokojeně usmála. Její srdce plesalo. Miloval ji, oplácel jí její lásku.
„Tajemství?" Zeptala se ještě. „Tajemství." Souhlasil, než se znovu opřeli jeden o druhého a spolu začali znovu sledovat noční oblohu. A byli spolu spokojení, bylo to... jako sen, ale skutečný a překrásný sen.
